Muzikoterapie jako metoda sociálně výchovné práce.

Vyhledávání

Kontakt

muzikoterapie jako metoda

vcelyavcelareni@seznam.cz

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

Muzikoterapie jako metoda

sociálně výchovné práce

Radim Otisk

Bakalářská práce

2013

(1) Vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla obhajoba, včetně

posudků oponentů a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví

vnitřní předpis vysoké školy.

(2) Disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce odevzdané uchazečem k obhajobě musí být též nejméně pět pracovních dnů

před konáním obhajoby zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno,

v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce. Každý si může ze zveřejněné práce pořizovat na své náklady

výpisy, opisy nebo rozmnoženiny.

(3) Platí, že odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby.

2) zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

ve znění pozdějších právních předpisů, § 35 odst. 3:

(3) Do práva autorského také nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací zařízení, užije-li nikoli za účelem přímého nebo

nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, k výuce nebo k vlastní potřebě dílo vytvořené žákem nebo studentem ke

splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacího zařízení

(školní dílo).

3) zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

ve znění pozdějších právních předpisů, § 60 Školní dílo:

(1) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (§

35 odst. 3). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez vážného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího

projevu jeho vůle u soudu. Ustanovení § 35 odst. 3 zůstává nedotčeno.

(2) Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými

zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení.

(3) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého

v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence podle odstavce 2 přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla

vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné výše; přitom se přihlédne k výši výdělku dosaženého školou nebo školským či

vzdělávacím zařízením z užití školního díla podle odstavce 1.

ABSTRAKT

Tato bakalářská práce se zaměřuje na muzikoterapii jako sociálně výchovnou

metodu, soustřeďuje se na problematiku trávení volného času mladistvých i mladých

dospělých. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část

obsahuje zhodnocení a analýzu muzikoterapie ze sociálně pedagogického pohledu, na

základě odborných poznatků z literatury a studia. Praktickou část práce představuje

empirický výzkum. Jedná se o zúčastněné pozorování, které bylo realizováno na

zážitkovém muzikoterapeutickém kurzu. Výzkum je doplněn rozhovorem

s muzikoterapeutem Matějem Lipským.

Klíčová slova:

muzikoterapie, sociální pedagogika, zážitkový kurz, kvalitativní výzkum, rozhovor

ABSTRACT

This thesis focuses on music therapy as a social-educational method, focusing on

the problems of leisure adolescents and young adults. The thesis is divided into theoretical

and practical parts. The theoretical part includes a review and analysis of music therapy

from socially pedagogical point of view, based on the expertise of literature and studying.

The practical part of the thesis presents empirical research. This is a scientific observation,

which was carried out on the experience on the course of music therapy. The research is

supplemented by interviews with the therapist Matej Lipsky.

Keywords:

music therapy, social pedagogy, experiential course, qualitative research, interview

Poděkování

Chtěl bych tímto poděkovat svému vedoucímu práce prof. PhDr. Pavlu Mühlpachrovi

Ph.D., za cenné připomínky a konzultace a rád bych také poděkoval Mgr. et Mgr. Matěji

Lipskému za nové zážitky a muzikoterapeutickou pomoc.

Prohlašuji, že odevzdaná verze bakalářské práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG

jsou totožné.

OBSAH

ÚVOD .................................................................................................................................... 9

I TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 11

1 MUZIKOTERAPIE ................................................................................................. 12

1.1 HISTORICKÝ KONTEXT ......................................................................................... 12

1.2 CHARAKTERISTIKA MUZIKOTERAPIE .................................................................... 14

1.3 SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA V KONTEXTU MUZIKOTERAPIE ........................................ 18

1.4 MUZIKOTERAPIE JAKO METODA SOCIÁLNĚ VÝCHOVNÉ PRÁCE ............................. 19

1.5 ZAŘÍZENÍ PRO MUZIKOTERAPEUTICKOU PRAXI ..................................................... 21

2 ŽIVOTNÍ STYL A VOLNÝ ČAS ........................................................................... 23

2.1 ŽIVOTNÍ STYL SOUČASNÉ MLÁDEŽE ..................................................................... 24

2.2 VOLNÝ ČAS A JEHO TRÁVENÍ U MLADISTVÝCH A MLADÝCH DOSPĚLÝCH .............. 27

2.3 OSOBNOST MUZIKOTERAPEUTA ............................................................................ 29

II PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 31

3 KVALITATIVNÍ VÝZKUM ................................................................................... 32

3.1 POZOROVÁNÍ – METODIKA ................................................................................... 33

3.2 PLÁN POZOROVÁNÍ ............................................................................................... 34

3.3 VLASTNÍ POZOROVÁNÍ ......................................................................................... 36

3.4 VÝSLEDKY SELEKTIVNÍHO POZOROVÁNÍ .............................................................. 46

3.5 ROZHOVOR – METODIKA ...................................................................................... 49

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 57

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................................. 59

SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 61

SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................ 62

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 9

ÚVOD

„Muzikoterapie je samostatnou terapeutickou a vědeckou disciplínou a tak je ji potřeba od

počátku nahlížet, bádat, popisovat, realizovat i učit.“ (PaedDr. Lubomír Holzer)

Téma muzikoterapie ve spojitosti se sociální pedagogikou jsem si vybral na základě

mé záliby, kterou je pro mě hudba. Ve své práci chci využít poznatky získané studiem

pedagogiky. Muzikoterapie je poměrně novodobá metoda, spojuje několik vědních

disciplín a je již vědecky prokázán její vliv nejen na psychiku, ale také na vegetativní

funkce člověka. Je účinná pro rozvoj somaticky i duševně zaostalých dětí.

Tato práce bude zaměřena právě na muzikoterapii jako sociálně výchovnou

metodu, bude také soustředěna na problematiku trávení volného času mladistvých

i mladých dospělých a bude klást otázky, zda a jakým způsobem může být ovlivněna

mládež prostřednictvím hudby.

Hudební terapie je aktuální a využívaná metoda, stejně jako jsou veškeré

volnočasové aktivity oblíbeným prostředkem výchovy v jakémkoliv věku. Literární zdroje

poskytují dostatečný podklad pro zpracování tématu. K dispozici jsou četné české

monografie, odborná literatura nabízí vhled na tématiku muzikoterapie obecně i na její

aplikaci ve výchově. Většina zdrojů pokrývá tématiku využití muzikoterapie ve výchově v

mladším školním věku a u postižených dětí. Tématu muzikoterapie je také věnována řada

vysokoškolských kvalifikačních prací na vysokých školách s pedagogickým zaměřením.

Bakalářská práce bude rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část

bude obsahovat zhodnocení a analýzu muzikoterapie ze sociálně pedagogického pohledu,

na základě odborných poznatků z literatury a studia. Praktickou část práce bude

představovat empirický výzkum.

Hlavní zvolenou výzkumnou metodou bude kvalitativní výzkum – pozorování

a rozhovor. Pozorován bude konkrétní kurz muzikoterapie. Cílem pozorování je zjistit

zájem a postoj k muzikoterapii u skupiny mladistvých a mladých dospělých, účelem

dotazníku bude doplnit informace, které nemusí být z pozorování zjevné.

Hlavním cílem práce je analyzovat a zhodnotit, zda může být muzikoterapie

účinnou sociálně výchovnou metodou pro mladistvé. Pozornost je také věnována

problematice jak mládež tráví volný čas a jaký je jejich současný životní styl se zřetelem

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 10

na hudbu. Dílčími cíli pak je zamyšlení a zjištění jak vnímá dnešní mládež hudbu,

a jakým způsobem může být prostřednictvím hudby ovlivněna. V neposlední řadě si práce

klade za cíl v praktické části přinést návrhy výchovných opatření pro kategorie

mladistvých a mladých dospělých na základě realizovaného pozorování v kurzu

muzikoterapie.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 11

I. TEORETICKÁ ČÁST

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 12

1 MUZIKOTERAPIE

1.1 Historický kontext

Lidé vnímají hudbu, či rytmus již mnoho staletí. V pravěku byla hudba považována

především jako prostředek proti boji s nemocemi, nebo s úzkostmi a strachem

z nadpřirozena. Hudebními nástroji byly dřevěné hole, kámen či jiné předměty nalezené

v přírodě.

Podle J. Schánilcové – Vodňanské (Schánilcová – Vodňanská citováno podle

Šimanovský, 2011, s. 17-18) je hudba „ u přírodních národů nezbytnou součástí denního

konání, je součástí kultury, magických obřadů a léčení. Píseň je zde vždy funkční. S její

pomocí bojuje přírodní člověk o zdraví, o dobrý lov, o štěstí, o lásku. Je součástí rituálů

smrti a narození, nebo přivolávání slunce a deště. Mimo obřady se ta která píseň nikdy

nezpívá. Základním stavebním materiálem všech rituálů je hudba a tanec. Pasivní

publikum neexistuje, tančí a zpívají všichni. Zlí démoni jsou zaháněni monotónními zpěvy,

v nichž se opakují krátké intervaly, krátké motivy a které se vždy vracejí na výchozí tón.

K tomu připojený rytmicky se opakující tanec vzbuzuje pocity euforie, extáze, jež zde však

není spojována s pouhým prožitkem slasti radosti. Jde o něco víc: O stav vytržení mezi

životem a smrtí, o stav mezi božstvím a lidstvím. Jedině v tomto stavu se napojují na

magické síly, které ovlivňují jejich životy.“

Terapie hudbou se dostala do všech možných starověkých civilizací. Nejvýše si

však takovou terapii cenili v Římě, Egyptě či Izraeli. Už velmi staré zmínky ukazují, jak

hudba léčila a to například hra na harfu vyléčila ve Starém zákoně krále Saula z depresí. Za

předchůdce muzikoterapie můžeme v této době považovat myslitele, jako byl Platon či

Aristoteles. I ti se zabývali hudební terapií. Vyplavení zátěžových faktorů za doprovodu

emocí, které vytvářela hudba, takto si vykládal terapii Aristoteles. Dle něj nebylo důležité

dělat hudbu, důležitější bylo ji poslouchat. Hudba byla využívána i v Římě, kde se

používala jako lék při uštknutí hadem. Další zajímavostí je zmínka o metodě léčby proti

uštknutí tarantulí. Léčitel hrál na tamburínu a pacient musel tančit až do vyčerpání, jedině

tak dostal zároveň s potem všechen jed ven z těla. (Šimanovský, 2011, s. 19)

Z období středověku mnoho informací o hudební terapii nemáme, v tomto období

terapie hudbou upadá v zapomnění. Do popředí přichází muzikoterapie až v období

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 13

renesance, kde například R. Burton (anglický lékař), používal hudbu jako léčebnou metodu

při duševních poruchách. Dalším posunem bylo období 17. a 18. století, kde se rozšířilo

mnoho teorií hudební terapie. Mezi významná jména této doby patří anglický lékař

R. Brocklesby a také lékař I. R. Ambro, který žil na Slovensku.

Harmonie z kosmu promítající se pomocí hudby do organismu člověka – toto byl

hlavní princip 17. a 18. století a jmenoval se „iatromusia“. Za zmínku stojí i jméno E. A.

Nicolai, představitel teorie, že hudba dokáže působit na člověka terapeuticky tím, že

uvolňuje afekty. Dá se tedy říct, že v 17. 18. století byla objevena profese

„iatrohudebníků“, což byly předchůdci muzikoterapeutů. Období 19. - 20. století je

muzikoterapii slabší a konec 19. století je opět zcela mrtvým obdobím pro muzikoterapii.

Počátek našeho století začíná předpovídat muzikoterapii velké uplatnění. Druhá světová

válka však vše mění. (Šimanovský, 2011, s. 20-21)

Roku 1948 je založena škola muzikoterapie ve Švédsku i v Americe. Ve Švédské

škole uznávána muzikoterapie za určitý směr psychologie. Vládne přesvědčení, že hudba

vniká do duše hlouběji než pouhá sousloví bez melodie. Americká škola tento názor až tak

nesdílí. Velice rychle se pak začíná muzikoterapeutický obor rozmáhat po celém světě.

Například v Lipsku, kde je vyvinuta speciální metoda muzikoterapie, která je spojená se

spánkem a nachází uplatnění u neurotiků. Rok 1959 je v tomto oboru stěžejním pro

Rakousko, kdy se muzikoterapie dostala až na velmi vysokou úroveň. A to jak založením

muzikoterapeutického výzkumného centra, tak i tím, že se muzikoterapie stala

samostatným oborem ve Vídni na Hudební akademii.

Pro přiblížení vzrůstu zájmu o obor muzikoterapie je možno dále například uvést

rok 1969, kdy je v Paříži založen Muzikoterapeutický ústav, který je zaměřen na práci

s autisty a psychotiky. Rok 1971 je zase důležitý pro Švýcarsko, vzniká zde

muzikoterapeutické fórum. Stejného roku vzniká i německý výbor pro muzikoterapii

a Společnost pro muzikoterapii. Tento obor se postupně velice rozrůstá po celém

Evropském kontinentu. Zakládají se časopisy, uskutečňují se kongresy. Rok 1968 je pro

tento obor stěžejní již i na Institutu speciální a léčebné pedagogiky při FF UK v Bratislavě,

kde se stala muzikoterapie přednášeným předmětem. Obor muzikoterapie se začíná

využívat i v Čechách a to například v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Významné jméno

tohoto oboru u nás je Jitka Schánilcová - Vodňanská, která dlouhodobě v tomto oboru

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 14

působí a to prvně v protialkoholní léčebně u Apolináře a také ve Středisku péče

o mládež a rodinu. (Šimanovský, 2011, s. 21-23)

S ohledem na historický podklad, který zde uvádím, se nezná označení

muzikoterapie jako novodobé metody, jak jsem se zmiňoval v úvodu, správné.

Muzikoterapie je známá již několik staletí, jedná se o zmínky o léčení hudbou,

psychologické působení hudby na člověka, ale její odtržení jako „pavědy“ a následné

metodologické a vědecké základy můžeme spatřovat až na konci 20. století s vývojem

dalších psychologických a arteterapeutických metod, které se rozvinuly díky rozsáhlému

vědeckotechnickému pokroku, jehož zapříčiněním se člověk stává sice vyspělejším, ale

zároveň, méně odolnějším vůči stresům a nežádoucím vlivům vyspělé společnosti.

Výsledkem tohoto vývoje je konstituování metod (terapií), které jedinci pomáhají

s duševní i fyzickou rovnováhou.

1.2 Charakteristika muzikoterapie

Pojem muzikoterapie má řecko-latinský původ. Řecky moisika, latinsky musica

znamená hudba; řecky therapeia, therapeineio, latinsky iatreia znamená léčit, ošetřovat,

vzdělávat, cvičit, starat se, pomáhat. Překládá se jako léčení nebo pomoc člověku hudbou.

Kromě pojmu muzikoterapie se někdy používá také jako český překlad hudební terapie.“

(Kantor a kol., 2009, s. 21)

S definicemi a charakteristikami muzikoterapie se setkáváme v mnohé odborné

literatuře (Matejová 1991, Zeleiová 2007, Kantor a kol. 2009, Beníčková 2011 a další),

vesměs se jedná o definice, které popisují muzikoterapii jako využití hudby a hudebních

elementů kvalifikovaným terapeutem za účelem rozvinutí či znovuobnovení funkce jedince

tak, aby mohl dosáhnout lepší sociální interakce a následně také vyšší kvality života.

Český muzikoterapeut působící v Olomouci, Holzer (2011, s. 4) popisuje muzikoterapii

takto: „Muzikoterapii chápeme jako expresivní terapeutickou disciplínu pro všechny

klienty bez rozdílu zdravotního a sociálního zařazení, jejíž zaměření a možnosti jsou dány

vždy použitou muzikoterapeutickou metodou, odbornou způsobilostí a profesionálními

dovednostmi muzikoterapeuta.“

Expresivní terapii považujeme za proces, který pracuje s výrazovými uměleckými

prostředky, v případě muzikoterapie se jedná o prostředky hudební. Setkáváme se také

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 15

s jinými umělecky zaměřenými terapiemi (dramatickými, výtvarnými, pohybovými či

literárními).

Charakteristické znaky muzikoterapie (podle Kantor a kol, 2009, s. 26-27)

Nejedná se o autoterapii, vždy zahrnuje osobnost klienta a terapeuta, kteří navazují

vzájemný vztah.

Využívá hudební zkušenosti muzikoterapeuta.

Muzikoterapeut by měl být kvalifikovaný a kompetentní.

Po klientech není žádná předchozí zkušenost s hudbou požadována.

Jedná se o systematický a metodický (nikoliv jednorázový) proces.

Má své indikace i kontraindikace (není vhodná vždy a u všech klientů).

Slouží k naplnění nejrůznějších potřeb klientů (tělesných, duševních, sociálních,

emocionálních aj.).

Cílem je vyvolat pozitivní změny ve všech dimenzích lidského organismu.

Je podmíněná kulturně (odlišnosti v jednotlivých zemích jsou důležitou a zdravou

vlastností muzikoterapie).

Jedná se o organizovanou profesi s existující sítí muzikoterapeutických asociací

a společností, do jejíchž kompetencí spadá zavádění a dodržování standardů pro

odbornou přípravu a profesní chování muzikoterapeutů.

Terapeuti pracují v široké škále institucí, které zahrnují medicínská, vzdělávací,

psychiatrická, gerontologická a nápravná zařízení i soukromou praxi.

Terapii všeobecně chápeme jako dlouhodobý a složitý proces nápravy, přetváření

návyků, stereotypů a nežádoucích modelů chování jedince v případě muzikoterapii tedy za

pomoci metod, které využívají hudby. Muzikoterapie tak nabízí pomoc při řešení

krizových životních situací, metodou sebereflexe a relaxace nasměrovává k uvolnění

napětí a snazšímu soustředění pro nalezení správné cesty.

Vedle terapie, která působí na již vzniklé jevy, můžeme muzikoterapii využít také

jako preventivní opatření. Tedy vnímat ji jako prostředek k předcházení nežádoucím

projevům chování, působení na rizikové skupiny, či zabránění recidivě nežádoucího

chování. Pro muzikoterapii je zásadní navázání vztahu mezi klientem a terapeutem,

vyžadován je individuální přístup a trpělivost při počátečním překonávání bariér. Péče je

poskytována jak ambulantně, tak i ústavní formou, což také koresponduje s tím, že může

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 16

být jak dobrovolného, tak řízeného charakteru. Podle míry obtíží jednotlivce ji pak lze

charakterizovat jako krátkodobou či dlouhodobou.

Ideální frekvence muzikoterapeutického působení v délce 60-90 minut je dvakrát za

týden. Při skutečně léčebné aplikaci se doporučuje 3x týdně. Prakticky ale dosahují terapeuti

počtu jedné až dvou muzikoterapií týdně (v jednom zařízení) maximálně. Provozní i finanční

podmínky organizací, ve kterých působí, jsou skutečně velice rozmanité a nelze použít jeden

neměnný vzorec pro všechny a trvat na něm. Z tohoto pohledu vyplývá sjednání závazné

dohody s přesnými podmínkami muzikoterapeutického působení v daném zařízení a to zvlášť

pokud se jedná o dlouhodobější působení. Smluvní vztah navíc profesionalizuje

muzikoterapeutovu činnost, která je stále pro mnohé instituce spíše experimentální metodou,

než vědecky uznávanou a běžně aplikovatelnou terapií.

Muzikoterapie využívá specifické techniky, postupy a metody pro dosažení svých cílů.

Popisovány jsou také jako „hudební zkušenosti“ (Kantor a kol. 2009, s. 183). Tyto hudební

techniky se kombinují s jinými terapeutickými postupy a prvky (tanec, drama, arteterapie,

imaginace apod.) Základní metody podle Kantora (2009, s. 183) jsou:

Hudební improvizace

Hudební interpretace

Kompozice

Poslech hudby

Improvizační metoda umožňuje vyvolávání reakcí i u méně komunikativních

klientů. Umožňuje vytvořit emociálně příznivé prostředí pro klienta, podporuje a motivuje

k hudebnímu vyjadřování. Využívají se hudební nástroje, zpěv či možné variace s jinými

terapeutickými postupy (arteterapie, dramaterapie aj.). „V individuální improvizaci se

ukazují problémy jednotlivce, struktury jeho osobnosti, kreativita, sebepojetí a prožívání.

Skupinová improvizace umožňuje mapovat sociální interakce a sociální dovednosti klientů,

jejich vztahy, postavení uvnitř skupiny, preferované coping strategie a schopnosti

neverbální komunikace.“ (Moreno 2005 citováno podle Kantor a kol., 2009, s. 185)

Při hudební interpretaci pracuje klient s předloženým hudebním modelem,

reprodukuje překomponované či jakékoliv předložené hudební formy. Do interpretace

vkládá vlastní kreativitu, předem připravený plán klientům umožňuje hudební zkušenost,

které by například při improvizaci nebyly schopni. Pravidla musí být již na počátku

interpretačních aktivit daná muzikoterapeutem. Jako úspěšná interpretační technika se

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 17

ukazuje vokální interpretace například u seniorů, kde interpretace písňových textů evokují

příjemné vzpomínky na předchozí životní období a stimulují hned několik oblastí mozkové

aktivity.

„Jako terapeutická metoda umožňuje hudební interpretace:

Rozvíjet senzomotorické dovednosti

Posilovat adaptivní chování

Zlepšit pozornost a orientaci v realitě

Rozvíjet paměť

Podporovat schopnosti identifikace a empatie s druhými

Rozvíjet schopnost interpretovat a sdílet myšlenky a pocity

Osvojit si chování ve specifických rolích, které se vyskytují v různých

interpersonálních situacích, zlepšit interakční a skupinové dovednosti“

(Bruscia 1998 citováno podle Kantor a kol., 2009, s. 194)

Od interpretační metody lze přejít k další technice, kterou je kompozice hudby.

Klienti kreativně vytvářejí písně, texty, hudební doprovod, podílí se na tvorbě hudebního

videa či audionahrávky. Metodu lze směrovat na nejrůznější oblasti zájmu nebo tématiku.

Terapeutickými cíli je rozvoj dovedností pro kreativní řešení problémů, rozvoj

organizačních a plánovacích schopností či sebeodpovědnost. Klienti docházejí

prostřednictvím poslechu svých textů k sebepoznání, u druhých se tak učí empatii

a porozumění. Skládání písní je oblíbenou aktivitou v rámci individuální i skupinové

terapie.

„Při terapeutickém poslechu klient hudbě naslouchá, přičemž reaguje na hudbu

verbálně nebo neverbálně. Hudba může být živě hraná nebo reprodukovaná, instrumentální

nebo vokální. Také se může jednat o hudební vystoupení, kompozici klienta, terapeuta

nebo nahrávky různých stylů. Poslech je zaměřen na tělesné, emocionální, intelektuální,

estetické nebo spirituální aspekty hudby.“ (Kantor a kol., 2009, s. 201)

Mimo tyto metody existují i tzv. muzikoterapeutické modely, které pracují již

s ucelenými diagnostickými přístupy sledujícími terapii s určitého hlediska či odkazují na

svého tvůrce a propagátora, některé z modelů nesou i název metoda. Pro účely této práce

jsou však plně dostačující čtyři výše uvedené metody, ke kterým se dále obracím

v praktické části.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 18

1.3 Sociální pedagogika v kontextu muzikoterapie

Sociální pedagogika je oborem, který vychází z pedagogických věd, zvláště

v posledním desetiletí si získává místo vedle dílčího a specifického oboru jako je speciální

pedagogika. Vzdělávací systém v České republice se již dokázal adaptovat, poskytnout

zájemcům o obor dostatečné vzdělání a najít pro sociální pedagogy profesní využití.

Sociální pedagogika se orientuje na sociální aspekty a funkce výchovy, na sociální

výchovu člověka pro společnost. Kraus (2008, s. 46) uvádí: „Většina autorů vychází

z širšího pojetí disciplíny. V tomto smyslu se sociální pedagogika zaměřuje na

každodennost života jedince, na zvládnutí životních situací bez ohledu na věk, akcentuje

ochranu jedince před rizikovými vlivy a iniciuje takové změny v sociálním prostředí, které

se snaží uvádět do souladu individuální potřeby a zájmy jedince s možnostmi společnosti.

Sociální pedagogika má tedy jakési dvě základní funkce – preventivní (profylaktickou)

a terapeutickou (kompenzační).“

V sociální pedagogice hraje nejdůležitější roli prostředí, které jedince ovlivňuje

v jeho interakci s okolím a výchova je onen usměrňující tok, který jej formuje. „Výchova –

řízený a dynamický proces zahrnující činnosti, které člověka formují pro život v konkrétní

společnosti.“ (Kraus, 2008, s. 64)

Obecně lze tedy říci, že předmětem sociální pedagogiky je sociální výchova

(sociálně výchovná činnost). Orientuje se na výchovné procesy, které zasahují do

socializace jedince a to pozitivním způsobem a především u ohrožených či

znevýhodněných skupin dětí a mládeže, ale i dospělých. Sociální pedagogika je pomocným

prvkem jak pro rodinu, tak i pro školu, kterým napomáhá řešit krizové situace a předcházet

vzniku disfunkčních procesů. Cíleně vede jedince k samostatnosti a snaží se o zlepšení

společenských podmínek, ve kterých vychovávaný jedinec žije.

Aktuální otázky sociální pedagogiky (podle Kraus, 2008, s. 49)

Popisovat a analyzovat prostředí

Zkoumat jak poskytovat pomoc

Přispívat k utváření zdravého životního stylu

Rozpracovat formy a specifické metody sociálně výchovné činnosti

Snaha o uplatnění poznatků v praxi

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 19

Sociálně výchovná práce se pak praktikuje v nejrůznějších výchovných zařízeních,

školy zde stoji poněkud na okraji. Aktivity sociálně výchovného charakteru ve škole

odkrývají zájmy a nadání dítěte (olympiády, umělecké a sportovní soutěže), ovlivňují

směřování a vývoj jeho dalších, třeba i profesionálních aktivit (zdokonalování,

profesionalizace, životní uplatnění a kariéra v oboru zájmu). Muzikoterapie se může však

odrazit v tvořivé složce vyučovaných předmětů, například v hudební výchově, přijatelné

působení hudby je i ve spojení s výtvarnou výchovou, nakreslit motivy, které žáka napadají

při poslechu hudby.

„Škola často nemá dostatek informací o žákovi a někdy o něj nejeví ani potřebný

zájem. Mnozí učitelé a výchovní pracovníci tak postrádají komplexnější obraz o dětech

a mladých lidech, které vychovávají. Podobně nemají ani odpovídající znalosti o rodině

a prostředí, v němž se jejich svěřenci pohybují. Mnohdy chybí také schopnost efektivní

komunikace. I proto by bylo žádoucí, aby na školách pracoval profesionál – sociální

pedagog.“ (Kraus, 2008, s. 118)

Jedním ze stěžejních cílů této výchovné činnosti je ovlivňování času, kdy na

jedince nepůsobí přímo škola či rodina, ale jedná se tzv. „volný čas.“ O volném času,

stejně jako o výchovných zařízeních pro muzikoterapeutickou praxi pojednávají

následující kapitoly.

1.4 Muzikoterapie jako metoda sociálně výchovné práce

Spolu se školní výchovou ve školských zařízeních, přichází ten správný čas pro

uplatňování sociální pedagogiky, která se díky ovlivňování volného času podílí na utváření

komplexnější výchovy a pedagogického působení na jedince. Hudba a muzikoterapie tak

přináší aktivitu, která podle všech znaků představuje oblíbené trávení volného času

u širokého spektra lidí všech sociálních vrstev ať už s nebo bez zdravotních omezení.

Bylo by milné se domnívat, že veškerá hudba je pro muzikoterapii vhodná, ba co

víc hudbu jako takovou za muzikoterapii zaměňovat. Ne každá hudba je pro muzikoterapii

akceptovatelná. Cílem je poskytnout klientovi hudbu prospěšnou a zvolit takové aktivity

aby byly klientovi příjemné, tedy hudbu s terapeutickým účinkem.

Vyjadřování hudbou však muzikoterapeutovi pomáhá pochopit klientovy pocity

a postoje a lze tak úspěšně aplikovat muzikoterapeutické metody a postupy, které povedou

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 20

ke zlepšení klientova duševního stavu. Postupy jsou značně individualizované, s ohledem

na klientovy potřeby, spolupráce je dlouhodobá. Muzikoterapie může mít vliv nejen na

psychiku jedince, ale také na zlepšení tělesného stavu.

„Pedagogická muzikoterapie (speciální, léčebná, sociální a výchovná) je souhrnné

označení terapie, která se zaměřuje na procesy učení, sociální integrace a komunikace.

Zlepšuje paměť (kognitivní funkčnost) a podporuje pohyb, řeč (tělesnou funkčnost).“

(Zeleiová, 2007, s. 50)

Indikace muzikoterapie z hlediska patologie (Kantor a kol., 2009, s. 181)

Duševní poruchy (psychózy, neurózy, poruchy osobnosti apod.)

Mentální retardace

Autismus a jiné pervazivní vývojové poruchy

Tělesné postižení

Senzorické postižení (zrakové, sluchové)

Terminální onemocnění (onkologické, AIDS)

Poruchy komunikace

Psychogeriatrické poruchy (demence, Parkinsonova

a Alzheimerova choroba)

Zneužívání návykových látek a různé druhy závislostí

Psychosomatické poruchy (mentální anorexie)

Poruchy chování

ADHD

Oběti týrání a sexuálního zneužívání

Sociálně patologické jevy u dětí a mládeže (Pávková a kol., 2002, s. 41)

Drogová závislost, alkoholismus a kouření

Kriminalita a delikvence

Virtuální drogy (počítače, televize, video)

Patologické hráčství (gambling)

Záškoláctví

Šikanování, vandalismus, a jiné formy násilného chování

Xenofobie, rasismus, intolerance

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 21

Kantor zdůrazňuje, že cílem muzikoterapie není pouze oblast patologie jedince,

proto si zde dovoluji ve stejné rovině uvést oblasti sociálně patologických jevů u dětí

a mládeže v oblasti výchovy jak je definuje Pávková a její kolektiv. Domnívám se totiž, že

jsou zde přehledně shrnuty veškerá hlediska pro posouzení vhodnosti muzikoterapie

v sociální pedagogice.

U klientů, kteří nemají žádné diagnostikované potíže z výše uvedených, hovoříme

o muzikoterapeutických programech jako o rekreačních či wellness programech. Cílem je

v těchto případech sebepoznání jedince, podpora a rozvoj jeho osobnosti.

1.5 Zařízení pro muzikoterapeutickou praxi

Cílovou skupinu klientů v muzikologické praxi tvoří převážně děti. Ve velké míře

se jedná o klienty ústavů institucionální péče, jako jsou: speciální mateřské a základní

školy včetně škol praktických, dětské domovy a domovy pro zdravotně postižené, střediska

výchovné péče, výchovné a diagnostické ústavy, či ústavy sociální péče. Zahrnují se zde

také denní stacionáře a zařízení pro klienty s mentálním postižením či kombinovanými

vadami. V případech institucionální výchovné péče v ústavech a dětských domovech je

třeba mít na zřeteli hrozící negativní vlivy jako je šikana, sebepoškozování či vražedné

chování.

Muzikoterapie je využívána také u klientů pedagogicko-psychologických poraden

nebo speciálních pedagogických center. Jedná se tedy o zařízení, jejichž náplní je trvalá

pedagogická činnost, inteligenční, emocionální a sociální rozvoj osobností klientů, včetně

nápravy disfunkčních projevů způsobených externími vlivy.

Kategorii znevýhodněných klientů je napomáháno v integraci do společnosti

a citlivým způsobem jsou nahrazovány vjemy a běžné prožitky, tak aby jim bylo

umožněno co nejplnohodnotněji žít. Mimo dětské klienty se terapie hudbou uplatňují také

v léčebnách (psychiatrie, drogově závislí, dlouhodobě nemocní) nebo například

v domovech pro seniory. Mimo tyto řízené systémy, existují vzdělávací zařízení

a organizace, kam vstupuje klient dobrovolně, je motivován vlastními zájmy a také zde

přichází cíleně. Jedná se o kulturní střediska a centra, festivaly, domy dětí a mládeže, které

nabízejí programy pro využití volného času. Na komerční bázi dnes pracují i oborově

profilované soukromé subjekty, které se zaměřují na trávení volného času dospělých

(zážitkové kurzy, adrenalinové kurzy, arterapie apod.)

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 22

Rozdíl mezi těmito institucemi spočívá ve vztahu účastníků k aktivitám

a institucím, co se týče zařízení volného času, sdružení dětí a mládeže jedná se o instituce

převážně příspěvkového charakteru. Náplň mají ale společnou: relaxaci, emocionální

vyžití, kompenzaci tělesných nebo psychických nedostatků, zvyšování důvěry ve vlastní

konání, prosazování se, přijímání sociálních rolí ve skupině. Použité výchovné metody jsou

v rámci aktivit založené na prožitku a zkušenosti. Výchovný pracovník by měl znát povahu

aktivit organizace a rozsah jejího působení. Zvláště v domech dětí a mládeže

a organizacích zabývajících se volným časem dětí se angažují dobrovolníci či se zde

vyskytují odborníci z pomáhajících profesí, kteří tuto činnost mají jako zálibu.

Školní družiny a kluby (součástí školy, mladší a střední školní věk)

Střediska pro volný čas dětí a mládeže (Domy dětí a mládeže) – zájmová činnost,

široké věkové rozmezí, odborné vedení

Domovy mládeže (pro středoškolskou mládež, sociální, výchovně-vzdělávací

funkce, aktivity na bázi dobrovolnosti

Základní umělecké školy

Dětské a mládežnické organizace (Skaut, Sokol, Selesiáni Dona Bosca)

Dětské domovy (náhrada rodiny, ústavní výchova, veškeré zázemí, co nejširší

integrace

Diagnostické ústavy pro děti a mládež (součástí mohou být zřízena: střediska

výchovné péče pro děti a mládež)

Nemocnice s dlouhodobě nemocnými (herní specialisté, dobrovolníci)

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 23

2 ŽIVOTNÍ STYL A VOLNÝ ČAS

Volný čas je významnou jednotkou v životě člověka. Volný čas lze charakterizovat

jako: „činnost, do níž člověk vstupuje s očekáváním, účastní se jí na základě svého

svobodného rozhodnutí, a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení. Jako hlavní

funkce volného času se uvádějí: odpočinek (regenerace pracovní síly), zábava (regenerace

duševních sil), rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury).“ (Hofbauer 2004, s. 13)

Mimořádný význam pak má pro děti a mládež. „S volným časem dítěte disponují ti,

kteří o něj pečují. V ideálním případě se jedná o rodinu – otce, matku popřípadě

sourozence, v pozdějším věku do volného času dítěte zasahuje i učitel. Postupem času se

dítě snaží realizovat své koníčky či zájmy samo a to ve svém volnu, kdy nemá žádné

povinnosti. Řídícím prvkem tu mohou být vedoucí, vychovatelé, lektoři a učitelé v případě

organizovaných volnočasových aktivit.“ (Spousta, 1998, s. 12)

První zkušenosti s volným časem jsou v rodině, rodiče jsou prvními prostředníky,

inspirátory, rádci a pomocníky. Z rodiny čerpá mladý jedinec vzorce volnočasového

chování rodičů. V ideálním případě na základě uskutečňování společných i individuálních

zájmových aktivit. Rodina také může položit základ pravidelnosti či opakovatelnosti

volnočasových aktivit. Hofbauer (2004, s. 63) také říká že: „aktivita dítěte může být také

prostým navázáním na zájem rodičů nebo přecházejí do jiné oblasti, v obou případech tak

rodiče ve svých dětech nacházejí pokračovatele a přispívají k vytváření žádoucí kontinuity

svého výchovného působení.“

Pozitivní vzorce vycházejí ze základního předpokladu, že rodiče věnují dětem

dostatek času, či mají zájem zprostředkovat dítěti kvalitní trávení volného času.

Volnočasové aktivity mají různé obsahy: sport, turistiku, ochranu přírody, jsou zaměřené

na uměleckou tvořivost, technické dovednosti, hra na hudební nástroje, pasivnějším

obsahem je pak divadlo, film či hudba. Při těchto aktivitách dochází u jedince k obohacení

o nové poznatky a dovednosti z nejrůznějších oblastí a také nová sociální zkušenost.

Opakem pozitivních vzorů jsou však i žádné, nebo negativní vzorce chování, které

dítě přejímá jako přirozenou záležitost, jelikož to tak vidí u rodičů (konzumní způsob

života, nicnedělání, alkoholismus a jiné závislosti, či dokonce protispolečenské aktivity).

Příčiny je nutno vidět ve více oblastech. První z nich je, že rodina musí disponovat

hmotnými předpoklady pro zapojení svého dítěte do volnočasových aktivit, tedy finanční

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 24

prostředky. Některé aktivity mohou být nízkonákladové (například pouze poplatek

k zápisnému), jiné nesou specifické požadavky, které je nutno zabezpečit (sportovní

výbava, hudební nástroje apod.).

V současné ekonomické situaci, kdy je velká část domácností nucena omezovat

rodinné výdaje, rostou běžné životní náklady, vzrůstá nezaměstnanost, jsou z rodinného

rozpočtu mazány náklady, které nejsou zcela primární, tedy prostředky na kulturní aktivity,

volný čas, nákup médií – knih, novin, časopisů.

Další oblastí, která má vliv na trávení volného času dětí a mládeže je různost

sociálního – výchovného prostředí jedince. Děti a mládež ze sociálně znevýhodněných či

sociálně slabých rodin nemají výchovné vzory, chybějí nebo jsou spíše negativní, inklinují

tak trávení volného času bezmyšlenkovitou činností, sházejí se s vrstevníky s podobnými

problémy, svou životní bezcílnost ovšem řeší spíše agresivním a asociálním chováním. Cítí

se vymezeni ze společnosti a svým společensky nežádoucím chováním se pak dále odcizují

běžné společnosti a jejím hodnotám.

Deprivací ze sociálně výchovného prostředí také dochází k výskytu delikventního

chování, mnohé děti vidí útěchu a náplň volného času také v drogové závislosti, od které je

jen krok ke kriminální činnosti. Nalezení vhodného uměleckého kroužku, turistického

oddílu anebo sportovní aktivity nemusí být snadné ani s ohledem na lokální možnosti, děti

z obcí mimo městské zástavby musí do kroužků dojíždět, což představuje časovou zátěž

nejen pro ně, ale také pro rodiče, kteří je zvláště v mladším školním věku doprovázejí.

Dojíždění za volnočasovými aktivitami je také vícenákladové než v místě bydliště.

2.1 Životní styl současné mládeže

Mládeží ve smyslu této práce rozumíme období středního školního věku (11-15 let)

a také staršího školního věku (15-18 let). Ve stejném významu používám také označení

náctiletí, pubescenti a adolescenti.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 25

Tab. 1 Věkové zvláštnosti 11-15 let (Zdroj: Pávková, 2002, s. 223)

Tab. 2 Věkové zvláštnosti 15-18 let (Zdroj: Pávková, 2002, s. 223)

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 26

Pro jedince se jedná o složité období vývoje, které je zlomem dětství a dospělosti,

hodnoty dětství jsou opuštěny, je zde silný odpor proti znakům dospělosti. Mládež si

buduje vlastní subkulturu (móda, komunikace, hudba a tanec), odpoutává se od rodiny,

adaptuje se na nové školní prostředí, vstupuje do profesního života, a samozřejmě prožívá

nové vztahy.

Vliv rodiny ustupuje před vrstevnickými skupinami, které jsou pro děti přirozeným

prostředím (věková, názorová, zájmová blízkost). Manifestují tak svou touhu po

samostatnosti, vymaňování se z kontroly dospělých. Při hledání řešení životních těžkostí

hledají řešení u vrstevníků, pak je rodina pak až učitelé. Jedinec se identifikuje se skupinou

či se o to pokouší, skupina tak získává značný vliv nad rozvojem osobnosti jedince jak

v pozitivním tak negativním smyslu. Vliv a moc kamarádů se odráží v názorech jedince,

s kamarády je zábava, jejich názor je validnější než názor rodičů, ovlivňují způsob chování

i postoje v různých životních situacích, mají také vliv na výběr hudby u jedince.

Kromě skupinových aktivit v zájmových skupinách a kroužcích se objevují

i aktivity individuální. Čas takto strávený je však většinou vyplněn médii. Individuální

aktivity nastupují ve dnech volna (víkendy, svátky, prázdniny), v tomto režimu jedinec

nenavštěvuje kroužky či zájmové skupiny, pokud netráví čas na sportovních utkáních

a zápasech v rámci kroužku, nebo se nevěnuje turistickým aktivitám. Na řadu tak přichází

aktivity s rodinou, návštěvy, setkání s přáteli, učení, ale také televize, film, poslech hudby,

a dnes čím dál častěji aktivity na počítači (internetu) a nicnedělání.

Internet se stal nepostradatelným prostředníkem komunikace a zábavy dnešních

vrstevníků, sociální síť Facebook, komunikační chat ICQ, program pro internetové

telefonování Skype, audiovideo kanál YouTube, „být online“ je dnes pro mladé lidi

důležité, přestože se stále ukazuje, že na svou nevyzrálost a důvěru v internetové sítě

neustále doplácejí. Anonymita internetu, virtuálního světa, je zvláště pro děti a mládež

nebezpečná.

Dříve televizní věk, předčil nynější počítačový. Obě tyto nejsilnější média však

podporují zkratkovité sdělení bez nutnosti ověřování a hledání kontextu jinde, typická je

i ztráta citlivosti pro mezilidské vztahy v důsledku vstupu do virtuality již od útlého

dětství. Četba a knihy jsou na ústupu, velkou váhu v této oblasti je vzor a podpora rodičů,

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 27

zda pro ně nákup knih či návštěvy knihovny představují hodnotu, kterou dále předávají

svým dětem.

Maximální hodnotou dneška se však stávají peníze. U dětí a mládeže podporují

konzumní chování, svůj volný čas tráví v nákupních centrech, kde sledují trendy, dívky

módu, chlapci výpočetní techniku, baví se pozorováním okolí, povídáním si a vyčkávají, že

potkají další známé. Vytvářejí se tak skupinky, které spolu dále komunikují a jsou-li

například mimo domov - venku, často tráví volný čas v parku „na lavičkách“, kde si opět

povídají, což je u starších provázeno běžným flirtováním a předváděním se chlapců a dívek

mezi sebou. V případě návštěvy hřišť jsou jim sportovní pomůcky spíše rekvizitou. Část

z nich sice aktivně sportuje, ale ostatní se zapojují jen občas. Hřiště a jeho okolí slouží

především jako prostor sociálního kontaktu, kde mají zejména starší děti možnost nechat

vyniknout vlastní suverenitě. Peníze jsou také často důvodem sociálního vylučování

jedinců ze skupin vrstevníků a předznamenávají sociální slabost.

2.2 Volný čas a jeho trávení u mladistvých a mladých dospělých

V období duben 2009 až únor 2013 byl realizován národní projekt Klíče pro život -

Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání. Záštitu nad

projektem měl Národní institut dětí a mládeže společně s Ministerstvem školství, mládeže

a tělovýchovy. Projekt se dotýkal profesí, které zajišťují mimoškolní – volnočasové

aktivity pro děti a mladé lidi v organizacích celé České republiky, jako jsou: střediska

volného času, školní družiny, školní kluby a nestátní neziskové organizace. „Cílem

projektu je výrazné posílení celoživotního vzdělávání lidí pracujících s dětmi a mládeží

a hlavně zkvalitnění systému podporujícího trvalý a udržitelný rozvoj zájmového

a neformálního vzdělávání.“ (Národní institut dětí a mládeže: Klíče pro život, b.d.)

Jednou z aktivit programu byl výzkum z roku 2010, který předložil hodnotové

orientace dětí ve věku od 6 do 15 let. Výzkumu se zúčastnilo celkem 2 238 dětí

a dospívajících ve třech věkových skupinách (6–9, 10–12, 13–15 let). Výzkumníci se

zaměřili na čtyři hodnotové skupiny: rodina, škola, volný čas a hodnoty. Pro potřeby této

práce jsou nejhodnotnější poznatky zaměřující se na volný čas v souvislosti s tématem

hudby.

„Způsoby trávení volného času našich dětí ovlivňuje řada faktorů, například věk či

pohlaví, ale především také vzdělání rodičů a socioekonomické postavení rodiny. V rámci

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 28

výzkumu jsme provedli i tzv. faktorovou analýzu a na jejím základě můžeme způsoby

trávení volného času seskupit do pěti základních oblastí.

„Neorganizovaná činnost“ (být venku s kamarády, návštěvy kamarádů, sport mimo

kroužky, sledování televize) je první oblastí a zahrnuje aktivity, které patří ve sledované

populaci mezi nejrozšířenější.

Druhý způsob nazýváme „IT a Hudba“ (internet, chatování, počítačové hry, filmy

na DVD/PC, poslech hudby). Tato oblast představuje způsob trávení volného času, který je

ve srovnání s jinými způsoby rozšířen spíše více, poslech hudby patří u starších dětí

dokonce mezi nejčastější aktivity.

Třetí způsob trávení volného času jsme nazvali „Sport a kroužky“ (sportovní

kroužky/oddíly, sport mimo kroužky, jiné zájmové kroužky). Tato oblast představuje

způsob trávení volného času, který je ve srovnání s jinými způsoby středně rozšířen.

Čtvrtý způsob trávení volného času jsme pojmenovali „Intelektuální činnost“

(četba knížek, četba časopisů, návštěvy knihovny, učení, ale také některé zájmové

kroužky). Do této oblasti spadají aktivity, jejichž rozložení v populaci je odlišné. Zatímco

učení patří mezi nejrozšířenější, četba knížek a podobně také časopisů mezi středně

frekventované, návštěva zájmových kroužků a zejména knihovny je spíše okrajovou

záležitostí.

Naopak pátá oblast „Orientace na spotřebu“ (návštěvy fastfoodů, nakupování

a návštěvy kina) – je způsob trávení volného času, který je mezi všemi dětmi rozšířen spíše

okrajově.“ (Bocan, 2012, s. 52 - 53)

Tab. 3 Zjištění u volnočasových aktivit dětí 6-15 let (Bocan, 2012, s. 53)

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 29

2.3 Osobnost muzikoterapeuta

Podle K. Hofmarksrichtera (1969 citováno podle Mátejová 1992, s. 83) člověk,

který se systematicky věnuje rytmicko – muzikální výchově a muzikoterapii, musí být sám

muzikálním a ovládat hru na hudební nástroj. C. Orff (1975 citováno podle Mátejová

1992, s. 83) k tomu dodává, že ne každý učitel, lékař, psycholog, léčebný, anebo speciální

pedagog se může zaobírat muzikoterapií, ale jen ten, který má nejen blízký vztah

k hudebnímu umění, ale i k ohroženým, postiženým a narušeným jedincům všech

věkových kategorií.

Takto definují muzikoterapeuta zahraniční autoři. Nastolují tak dvě základní

podmínky pro činnost muzikoterapeuta. První nezbytnou podmínkou pro to aby mohl

muzikoterapeut správně pracovat, je ovládání alespoň jednoho hudebního nástroje, ale také

znalosti v oblasti hudby jako takové. Mezi nejvhodnějšími nástroji je často uváděn klavír,

jako univerzální hudební nástroj, který dokáže pohotově a do značné míry zastoupit i jiné

hudební nástroje. Důležitost umět hrát na hudební nástroje se projevuje při aplikování

muzikoterapeutických metod, nevíce u improvizace, kdy se musí muzikoterapeut umět

naladit na náladu klienta. Měl by ovládat různé hudební styly, nevyjímaje klasiku nebo

heavy metal. Notové zápisy nejsou pro muzikoterapeuta vždy určující, protože dle potřeby

v průběhu sezení ať individuálního či skupinového potřebuje měnit rytmus, tempo,

i melodie.

Druhou podmínkou je schopnost muzikoterapeuta navázat kontakt s klientem,

vystupovat taktně a nenásilně, být schopen osobního přístupu. Tedy je zapotřebí sociálně

výchovného přístupu, který je nám znám ze sociální pedagogiky. „Na počátku je kontakt,

setkání vychovatele s mladým člověkem. Pokud vychovatel dokáže dítě nebo mladého

člověka zaujmout, vzniká vztah. Výchovné působení tohoto vztahu se projeví tak, že

postupně přivádíme mladého čolka k poznání a přijetí určitých hodnot, o které nám ve

výchově jde. Je dávno známé, že nestačí, nebo dokonce někdy není vhodné o těchto

hodnotách mluvit, ale spíše je důležité, aby je vychovávaný v naší praxi viděl, vycítil,

zažil. Nezaujme-li mladého člověka vychovatel, nezaujmou ho ani jeho hodnoty. Zde se

ukazuje význam osobnostních kvalit vychovatele. Čím menší je skupiny, s níž vychovatel

pracuje, tím přirozeněji a spontánněji vznikají vztahy. Čím je skupina větší, tím více musí

vychovatel vztahovou dimenzi plánovat a strukturovat.“ (Pávková a kol., 2002, s. 53)

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 30

Zde tedy můžeme vnímat muzikoterapii jako terapeuticko – výchovný proces, který

vyžaduje vhodný osobní přístup a vysokou vědomostní úroveň a flexibilitu

muzikoterapeuta vůči klientům. Pokud muzikoterapeut správně ohodnotí možnosti klientů

a správně vnikne do jejich duševního a tělesného rozpoložení, může k nim získat adekvátní

citový vztah.

Správné rozložení citů ve vztahu ke klientovi nesmí muzikoterapeutovi nikdy

chybět (tzv. citová spravedlnost). Ta se projevuje náklonností stejné úrovně

muzikoterapeuta ke všem klientům. Klienti spatřují v samé osobě muzikoterapeuta hlavně

oporu, což by si měl on sám uvědomit, zvláště v těžších situacích a vše řešit s velkou

rozvahou. Za každých okolností musí být vždy zachována klientova důstojnost. Žádoucí je

vyzdvihování kvalit klienta.

Nároky na práci muzikoterapeuta jsou v dnešní pokročilé době opravdu náročné.

A to především proto, že tato terapie se neustále vyvíjí a je stále potřeba studovat a učit se

novým věcem. Odborné kompetence jdou ruku v ruce s osobnostními kompetencemi

a profesní etikou, jejíž standard upravují muzikoterapeutické asociace po celém světě.

„Za zcela samozřejmý požadavek pro vykonávání muzikoterapeutické praxe je

považován neustálý seberozvoj a zvyšování terapeutických kompetencí prostřednictvím

terapeutických kurzů, výcviků, supervizí, studia, vlastní terapie nebo účastí na

výzkumných projektech. Obdobná pravidla platí nejen pro muzikoterapeuty v praxi, ale

také pro učitele, kteří muzikoterapii vyučují, nebo pro lektory, kteří vedou

muzikoterapeutické výcviky.“ (Kantor a kol., 2009, s. 163)

V následující praktické části popisuji svou účast na muzikoterapeutickém kurzu.

Tento kurz mi umožnil aspoň trošku nahlédnout, jak se muzikoterapeut věnuje své

činnosti. Měl jsem tu čest poznat osobně Matěje Lipského, což je jeden z nejuznávanějších

muzikoterapeutů u nás a byl u zrodu mnoha metod, které vyplynuly z potřeb klientů.

Především bych chtěl vyzdvihnout jeho naprostou profesionalitu a loajalitu vůči klientům.

V jeho klidu, se kterým celý kurz vedl, se zcela určitě projevila mnoholetá zkušenost. Je to

člověk mnoha tváří a možností. Na jednu stranu výborný muzikant tvořící heavy

metalovou hudbu a na druhou stranu člověk, který se opravdu narodil, jak on sám říká

proto, aby mohl pomáhat druhým. Muzikoterapie o pomáhání druhým totiž je.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 31

II. PRAKTICKÁ ČÁST

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 32

3 KVALITATIVNÍ VÝZKUM

Následující část práce zprostředkovává realizovaný kvalitativní výzkum. Tématem

výzkumu je muzikoterapie jako metoda sociální práce. Výzkum je realizován

prostřednictvím dvou metod a to pozorováním a strukturovaným rozhovorem.

Metodologie sociální pedagogiky uvádí jako časté a charakteristické metody výzkumu

právě rozhovor a pozorování. (Kraus, 2008, s. 33-34)

Typem dat u tohoto kvalitativního výzkumu jsou fotografie, audio záznam,

pozorování a rozhovor s osobním komentářem. Sběr dat tvoří naslouchání vyprávění,

kladení otázek a získávání odpovědí. Dotazování probíhá formou strukturovaného

rozhovoru.

Metody byly zvoleny, jelikož jsou považovány za pružné a je možné je doplnit, či

modifikovat v průběhu výzkumu. K vyhodnocení nejsou využity statistické metody ale

výstupy s doporučeními pro praxi.

Základní výzkumné otázky výzkumného šetření

(budou vyvráceny nebo potvrzeny)

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 1

Muzikoterapeutický kurz navštěvují převážně účastníci středního, dospělého věku.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 2

U účastníků kurzu dominuje v rámci volnočasových aktivit především pozitivní vztah

k hudbě.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 3

Účastníci kurzu vykazují po jeho absolvování lepší psychickou pohodu, než před jeho

započetím.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 4

Účastníci kurzu jsou z hlediska pohlaví účastníků vyváženou sociální skupinou.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 5

Většina účastníků kurzu užívá, nebo by chtěla užívat muzikoterapii v rámci výhradně

svých zájmů a koníčků.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 33

3.1 Pozorování – metodika

Pro pozorování byla zvolena metoda zúčastněného pozorování během kurzu

Muzikoterapie. Autor práce je pozorovatelem, zapojil se do skupiny a podílel se na

aktivitách skupiny, čímž docházelo k přímé interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem

(výzkumníkem). Pozorování je standardizované, má stanovený cíl, podobu výzkumu, je

ohraničeno časem a místem konání kurzu. Připraven je záznamový arch pro terénní

poznámky s předem určenými pozorovacími kategoriemi.

Sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných

dat vytvořeny závěry směřující k potvrzení stanovených hypotéz a zaznamenání nových

poznatků k tématu. Výsledná výzkumná zpráva obsahuje komentáře k situacím v rámci

výzkumu, poznámky o času a místě pozorování. Primární účel pozorování je zjistit, motivy

lidí pro jejich činnost, jejich názory a získání hlubšího vhledu do zkoumané oblasti.

(Zda se bude jednat o pozorování otevřené (subjekty jsou jasně informovány

o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají

veškeré etické problémy) či skryté (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován) se

rozhodne na místě konání výzkumu.)

Pro sběr dat byl vytvořen pozorovací plán, aby byly dodrženy základní

zaznamenávané situace, události a jevy. Během výzkumu dochází k bezprostřední analýze

dat, kdy může výzkumník reagovat na neočekávané změny, což může vést k upravení

hypotéz či generování jiných.

Po shromáždění dat následuje předanalyzační fáze, kdy jsou data kategorizována

a tříděna. Výsledkem kvalitativní analýzy bude bohatý popis pozorovaných jednání

a kontextu, ve kterém se objevily. Cílem pozorování je pochopení tématu v jeho hloubce

v typickém prostředí, zachycení bezprostřední zkušenosti s pozorovaným jevem.

Průběh zúčastněného pozorování podle Hendla (2008, s. 194-198):

1. „Navázání kontaktu

Při zúčastněném pozorování je podstatné získat přístup do terénu a vytvořit kontakt

s účastníky situace. Zásadní roli při získávání informací o skupině při zúčastněném

pozorování může sehrát správná volba klíčového informátora. Klíčový informátor je

důležitým zdrojem informací. Jedná se o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 34

kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl

přístup.

2. Pozorování

Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze

rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je

pozorování popisné, jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní

zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které

proběhly. Druhý stupněm je fokusované pozorování, to se zaměřuje na konkrétní procesy

a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných

datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky

čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne selektivní pozorování, při kterém je snaha najít

konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.

3. Záznam

Hlavním prostředkem záznamu při zúčastněném pozorování jsou terénní

poznámky. Terénní poznámky obsahují, co výzkumník slyšel, viděl, prožil, o čem

uvažoval v průběhu shromažďování a reflektování dat. Terénní poznámky se rozdělují na

dva druhy: popisné a reflektující.

Popisné poznámky

- popisují prostředí, osob a jejich činnost

- popis aktivit a jejich posloupnost, reakce účastníků včetně výzkumníka

Reflektující poznámky (úvahy výzkumníka o tom co pozoruje)

- reflexe analýzy: nově získané poznatky a ideje

- reflexe metody, procedur, hodnocení dosavadního průběhu výzkumu

- aspekty, které je nutné vyjasnit, zkontrolovat

4. Závěr pozorování

Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu

mezi ním a pozorovanou skupinou.“

3.2 Plán pozorování

Prostředí a předmět pozorování: Pozorování proběhne na konkrétním kurzu

muzikoterapie, konaném vybranou organizací pro volnočasové aktivity. Autor práce bude

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 35

kooperovat s tutorem kurzu, seznámí jej s průběhem pozorování. Pokud bude získán

souhlas účastníků, bude během pozorování vytvořen audio či audiovizuální záznam.

Pozorovány budou aktivity během kurzu a účastníci kurzu v tomto prostředí.

Definovaný vzorek (analytická jednotka): Účastníci kurzu muzikoterapie,

respektive jejich chování a motivy vedoucí k účasti v kurzu muzikoterapie, muzikoterapie

v kontextu sociální pedagogiky s ohledem na volný čas pubescentů a adolescentů. Počet

účastníků analytické jednotky není dosud znám, odvíjí se od kapacity kurzu. Minimální

předpokládaný vzorek by však mohlo představovat 15-20 účastníků.

Časové vymezení: Rozpis kurzu 8. 3. – 10. 3. 2013

Místo konání kurzu je v prostorách Integrační mateřské školy Sulanského na Praze 4

– u stanice metra Háje.

Anotace: „Prožitkový kurz nazvaný Muzikoterapie a cesta životem je zaměřený na

využití muzikoterapeutických postupů u jednotlivých cílových skupin určených dle věku

člověka. Dovíte se, jakým způsobem je vhodné muzikoterapii uplatnit od prenatálního

období, přes využití při porodu a v neontologické péči. Dále se kurz zaměří na aplikaci

muzikoterapie u kojenců, batolat a předškoláků, jako i u dětí školního věku. Nebude chybět

indikace muzikoterapie v období puberty, adolescence, dospělosti i stáří.

Kurz je určen všem zájemcům. Je vhodný pro pedagogy, hudebníky, psychology,

studenty humanitních oborů, ale též pro běžné zájemce. Kurz je garantován

Muzikoterapeutickou asociací České republiky (CZMTA), sekcí systemické muzikoterapie

při České psychoterapeutické společnosti při LSP. Absolvent kurzu obdrží na konci

Lektor: Mgr. et Mgr. Matěj Lipský – muzikoterapeut, psycholog a speciální

pedagog. Pracoval jako muzikoterapeut v DC Sulická při Thomayerově nemocnici, v

integrační MŠ Sulanského, v hloubětínském Paprsku a v soukromé praxi. Přednáší

muzikoterapii na Univerzitě Karlově. Je spoluautorem knihy Základy muzikoterapie

(Grada 2009) a předsedou Muzikoterapeutické asociace České republiky. Od roku 2011 je

jednatelem Světové federace muzikoterapie (WFMT) za Muzikoterapeutickou asociaci

České republiky.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 36

Cíl výzkumu:

Intenzivní proniknutí do tématu muzikoterapie, praktický vhled do oboru. Zjištění

poznatků jak lze aplikovat muzikoterapii v sociální pedagogice s ohledem na volnočasové

aktivity mladistvých.

Výzkumné otázky:

Muzikoterapeutický kurz navštěvují převážně účastníci středního, dospělého věku.

U účastníků kurzu dominuje v rámci volnočasových aktivit především pozitivní

vztah k hudbě.

Účastníci kurzu vykazují po jeho absolvování lepší psychickou pohodu, než před

jeho započetím

Účastníci kurzu jsou z hlediska pohlaví účastníků vyváženou sociální skupinou.

Většina účastníků kurzu užívá, nebo by chtěla užívat muzikoterapii v rámci

výhradně svých zájmů a koníčků.

Záznam: Terénní poznámky obsahují kromě popisu jevů a odpovědí na hypotézy

také: zkušenosti, nápady, potíže, chyby, či vzniklé problémy.

Zkoumané budou kategorie jevů:

Prostředí (vybavenost, organizační zajištění, připravenost obsahu kurzu)

Účastníci kurzu (počet, věková struktura, motivy k účasti, očekávání, sociální

struktura, vztahy mezi lidmi)

Jednotlivá témata (obsah, aktivity, zapojení účastníků, postoje účastníků, kontext

soc. pedagogiky)

Obsah pozorování daných jevů:

popis jevu, vlastní komentář, zkušenosti a nápady, problémy a chyby

3.3 Vlastní pozorování

Popisné pozorování (prostředí, účastníci kurzu, události – témata)

Název kurzu byl „Muzikoterapie a životní cesta“. Kurz byl zaměřen na

muzikoterapii napříč spektrem lidského bytí. Kurz byl garantován Muzikoterapeutickou

asociací České republiky (CZMTA) a sekcí systemické muzikoterapie při České

psychoterapeutické společnosti České lékařské společnosti JEP. Kurzem provázel přední

český muzikoterapeut Mgr. et Mgr. Matěj Lipský.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 37

Zázemím pro tento kurz se stala mateřská škola v Praze, ve čtvrti Háje, na

Sulanského ulici. Místnost sloužící mateřské škole jako herna byla vybavena hudebními

nástroji, podložkami na sezení na zemi, součástí místnosti byly také ribstole.

Náplň kurzu:

sebezkušenostní část: poznávání sebe sama, vnímání hudby,

posilování znalostí o muzikoterapii

praktická část: muzikoterapeutické aktivity

teoretická část: získání vědomostí nezbytných pro praktikování terapie hudbou,

vývoj člověka v souvislosti s muzikoterapií

Kurz byl rozdělen do tří dnů, od 8. do 10. března (pátek až neděle). Začínal v pátek

v podvečer a končil nedělním polednem. Celkem tedy v rozsahu 19 hodin. Program se

skládal s teoretických přednášek, muzikoterapeutických aktivit, na jejichž konci byl

věnován prostor převážně pro zhodnocení aktivity či sdílení pocitů. Aktivity byly časově

ohraničené. V sobotu a v neděli bylo první aktivitou shrnutí předchozího dne. Kratší

přestávky byly vždy jedna dopoledne a druhá odpoledne, delší hodinová přestávka byla

určena pro oběd.

Vše probíhalo v přátelské atmosféře, kdy bylo již od začátku nastaveno tykání,

aktivity i teoretická část byly realizovány na podložkách na zemi vsedě, či ve stoje

a v pohybu po herní místnosti. Uspořádání bylo půlkruhové, čelem k půlkruhu seděl

muzikoterapeut taktéž na podložce na zemi. Zázemí bych hodnotil velmi kladně.

K dispozici byl čaj i káva.

Podstatným prvkem prostředí kurzu byly hudební nástroje, například: piano, kytara,

zvonkohry, xylofony, zvonkohra koshi, rotující zvukové vlny, gongy, bonga, djembe,

perkuse, triangl, irský buben a další. Vyobrazení některých exotických hudebních nástrojů

uvádím v příloze č. 4.

Kurzu se zúčastnilo 17 osob, přesněji 16 žen a já jako jediný muž. Všichni jsme se

postupně představili jménem, profesí, co nás na kurz přivádí a jaké je naše současné

duševní rozpoložení. Profesní složení účastnic bylo opravdu pestré. Všechny měli

k muzikoterapii velmi blízko. Dvě účastnice byly speciální pedagožky a pracovaly

v ústavech pro mentálně a tělesně postižené. Byly tam také zaměstnankyně pedagogickopsychologických

poraden, dále ženy z domovů se sociální péčí pro seniory. Dvě účastnice

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 38

byly jiné národnosti a to z Německa (pracovnice ve výchovném ústavu) a z Ukrajiny

(klavírní korepetitorka na konzervatoři). Mezi dalšími bych vzpomenul chůvu v soukromé

domácnosti, anebo také již muzikoterapeutku, která se na kurz přijela obohatit o nové

zkušenosti. Věková struktura účastníků byla v rozmezí od 20 až po 50let. Poměrná část

účastnic byla ve věku nad 35 let. Sebe ve věku 28 let mohu v rámci kurzu zahrnout do

nižší a menšinové věkové kategorie.

Hned první den kurzu jsem vypozoroval, že mnohé účastnice se již znají. Po

začlenění se do kolektivu jsem zjistil, že mnohé spolu absolvovaly již více kurzů a znaly se

také s muzikoterapeutem. Z počátku byla evidentní genderová bariéra vůči mé osobě,

během druhého dne však došlo zcela k uvolnění atmosféry. Tázal jsem se muzikoterapeuta

na účast mužů na kurzech, sdělil mi, že většinu opravdu tvoří muži. Na tento kurz byly

původně přihlášení tři muži, z čehož se dva nedostavili. Všichni účastníci měli vztah

k hudbě. Většina ovládala hru na nějaký hudební nástroj, některé působily v hudební

skupině podobně jako já. Hlavním zájmem pro účast na kurzu bylo rozšíření si povědomí

o tomto druhu terapie, převažovalo také uplatnění muzikoterapie v rámci profese, rozšíření

si dovedností, hledání jiné pracovní náplně.

Na počátku kurzu bylo zásadní uzavření tří kontraktů mezi všemi účastníky.

Kontrakty směřovaly k dodržení konkrétních zásad, které se týkaly kurzu. První byl

kontrakt mlčenlivosti. Slíbili jsme si, že nebudeme nikde po skončení kurzu šířit

choulostivé a osobní údaje. Tudíž i já jsem se zařekl, ač jsem byl účastníkem na kurzu

kvůli vytvoření podkladů pro praktickou část k bakalářské práci, že budu nakládat se

zážitky, daty a informacemi, které zde zažiji a posbírám velmi opatrně a žádné z nich

nezneužiji. Proto mohou být části pozorování v této části práce zobecněny, cílem je však

zachovat a postihnout podstatu kurzu.

Druhý kontrakt byl kontraktem dobrovolnosti. Z toho vyplívá, že jsme se domluvili,

že nebude nikdo nucen k žádné aktivitě. Vše bude dobrovolné. Při jakékoliv aktivitě ji

může jedinec přerušit bez udání důvodu, nebo se jí vůbec nemusí účastnit.

Třetí kontrakt, který s námi byl uzavřen, zněl: „Pokud něco chci v životě hned

změnit, mám počkat čtrnáct dní a pak se rozhodnout.“ Z tohoto kontraktu bych usoudil, že

Matěj Lipský chtěl říct, že unáhlené závěry v životě nejsou nejlepším řešením.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 39

Fokusované pozorování (konkrétní procesy a problémy, obsah, aktivity, zapojení

účastníků, postoje účastníků, kontext soc. pedagogiky)

1) Teorie

V této části pozorování chci jen stručně shrnout základní témata, kterým byly

věnované teoretické přednášky na kurzu a jejich význam pro sociální pedagogiku. Matěj

Lipský hovořil o svých zkušenostech a o metodách, které ve své praxi využívá. Odkazoval

na aktivity, které jsme si i na kurzu vyzkoušeli.

a) Terapeutický proces - pátek

Muzikoterapie je jistě víc přínosem pro nemocné než pro zdravé jedince.

Osobnost muzikoterapeuta jednoznačně ovlivňuje terapii

Nedělat muzikoterapii za každou cenu

Nepřejímat kompetenci (odpovědnost) za klienta.

Špatně volená terapie (i muzikoterapie) může klientovi i ublížit

Je třeba se věnovat různým technikám.

Terapeut si musí rozmyslet co je dobré pro byznys a co pro klienta.

Zvolit vhodnou formu terapie (individuální, skupinová)

Například jednou z výhod individuální terapie, že se terapeut věnuje pouze

jednomu konkrétnímu klientovi, ve skupině se zas klienti mohou lépe zapojit do

dění a sdílet své prožitky s okolím, skupina v nich lépe probudí zájem.

Stanovit si reálný a konkrétní cíl

Například přimět klienta ke spolupráci v rámci skupiny, k vnímání skupiny

a pracovat na jeho zaktivizování. U náctiletých lze pracovat s jejich zvědavostí,

i když mohou zpočátku vystupovat tradičně negativisticky.

Při muzikoterapii dávat více prostoru klientovi, než se soustředit na svoji práci.

Například při hře na klavír, chvilku zahrát a pak dát prostor, aby se do hry zapojil.

Stejně jako jsme uzavírali kontrakty v rámci kurzu, upozorňoval Lipský na

kontrakty v rámci terapie:

1. Jako první je důležité uzavřít kontrakt sám se sebou

Ctít etický kodex, dodržovat kritéria seberozvoje (vlastní supervize, další

vzdělávání, psychohygiena), stanovit si cíle, vize a hranice

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 40

2. Kontrakt s institucí

Pokud je muzikoterapeut součástí instituce, tak je důležité, aby hledali společné cíle.

vědět o klientovi co nejvíc

mít interdisciplinární prostor

mít dobré zázemí, tam kde se nikdo jen tak nedostane

3. Kontrakt s klientem a s jeho rodinou

společně hledáme, k čemu by mohla být muzikoterapie dobrá

například hledáme, který hudební nástroj na klienta nejlíp působí

Fáze terapeutického procesu

1. Setkání s klientem

je dobré zjistit rizika, např. agrese, a to například klient s autismem, když se

dostane do krize, jak se chová.

2. Diagnostická fáze

zkusit najít cíl, jak by mohla být muzikoterapie pro daný případ přínosná

3. Přípravná fáze

uzpůsobujeme některé techniky muzikoterapie

4. Realizace

terapeutická sezení, vedení záznamů, vyhodnocování

5. Závěrečná fáze

vyhodnocení

Základním rámcem kurzu se staly následující 4 body, které tvoří také okruhy pro

muzikoterapeutická sezení s klienty, vycházejí z teoretické části, kde je představuji jako

muzikoterapeutické metody, které zprostředkoval a obohatil dlouholetý muzikoterapeut Jiří

Kantor.

1. Skupinová improvizace – klient je aktivní, sám se zapojuje, skupinová forma

terapie

2. Interpretace - hraje terapeut, klient poslouchá, rozbor duševního rozpoložení

pozorování klienta, individuální i skupinová forma,

3. Kompozice – vhodnější pro skupinu, práce s nástroji, texty, kreativní

4. Poslech hudby – klient je pasivní příjemce, vhodné pro seniory

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 41

b) Vývoj člověka a práce s klientem – sobota

Prenatální stadium: Muzikoterapie, která se praktikuje na těhotných ženách pro pozitivní

ovlivňování plodu.

Kojenec: Více se zpívá, dítě se nosí na levé straně u srdce. V tomto období jsou děti více

nastaveny na hlas matky, než otce.

Batole: Nosíme, zpíváme, využíváme hudbu k uspávání a stimulování ke klidovému

režimu

Předškolní věk a nižší školní věk: Uvědomění si vlastního já.

Zde jsou možné již hry. Ve chvíli, když děti zvládnou hry s pravidly, nastává čas pro

soutěže.

Například

Putující pohádka - improvizace určená pro skupinovou terapii, vymyšlení pohádky

ve družstvech, průvodním prvkem je předávání plyšové hračky, každý vymýšlí část

pohádky, hračku předá dál, hudební podklad.

Harmonie – kompozice pro skupiny, jeden začíná zpívat a chodí po místnosti,

jakmile plácne dalšího po rameni, ten se přidává se svým zpěvem, postupně tak zpívají

všichni a každý improvizuje svojí melodií, vzniká tak jedna velká souhra, harmonie.

Práce s autisty – terapeut spolupracuje s rodinou, rodiče můžou přinést hudbu, ke které má

klient vztah, muzikoterapeut pracuje na poznání správné hudby tak, aby bylo možné za její

pomoci předcházet tzv. autistické krizi. Během sezení se hrají písničky. Důležité je najít

takové, které se klientovi s autismem líbí. Tyto písničky je dobré předat rodičům. Ty poté

doma při krizi pustí tyto písničky klientovi pouští a může dojít ke zklidnění projevů krize.

Puberta a dospívání: nejdůležitější je motivace a vzbudit v klientovi zvědavost. Například

věta: „Něco jsem pro vás připravil, ale je to trapné.“. Tímto u puberťáka vzbudíme

zvědavost. Další zásadou pro práci s náctiletými je jednat s nimi jak s dospělými,

osvědčeným prostředkem je humor. Přeměna z negativistického přístupu k pozitivní.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 42

Level princip - vyladit se na náladu klienta a hrát hudbu k jeho náladě. Postupně melodii

měnit na protipól. Zkusit se vžít do klienta, zkusit hrát hudbu k jeho náladě, postupně

měnit a sledovat změnu chování.

Dospělost: pro práci s touto věkovou kategorií je důležité otevřené a dospělé jednání

a motivace. Umět zaujmout a přesvědčit. Když se komunikuje a pracuje s dospělými, je

důležité mluvit dospěle, to platí už i v pubertě. Nastolení důvěry a otevřenosti.

Stáří: klient je pasivnějším příjemcem, aktivity muzikoterapeuta se zaměřují na poslech

hudby se seniory. Skupinová terapie je vhodnější. Žádoucí je také s lidmi hodně zpívat, což

zlepšuje kvalitu žití a podporuje schopnosti. Naučit například novou písničku. Důležité je,

že lidé díky terapii nejsou sami, mohou sdílet ve skupině své prožitky. Poslech hudby –

vhodná metoda pro seniory.

c) Hudební nástroje a literární doporučení - neděle

Matěji Lipskému se osvědčily nástroje americké společnosti REMO, jejichž výhodu

vidí především v dlouhé životnosti. U nástrojů je důležitá je stabilita, To znamená, aby se

byl nástroj stabilní, sítě si jej koordinovalo samo a nemuselo se na nic soustředit, kromě

hry. Dobré je mít velikou škálu hudebních nástrojů. A to od perkusí, djembe, nebo

například i vydlabaná tykev v lavoru s vodou – ta je výborná pro autisty, protože mají

hodně rádi vodu. Dalšími vhodnými nástroji jsou např. xylofony od firmy STUDIO 49,

zvonkohry koshi, rotující vlny, gongy nebo i triangly, které milují autisti. Dobrá

manipulace je s irskými bubny, nebo tibetskými mísami.

Použijte nástroje, na které umíte hrát.

Použijte nástroje, na které se dá dobře a lehce zahrát.

Použijte nástroje, u kterých snesete, když je klient rozbije,

například u kytary jistit konec strun.

Dobré jsou i přírodní a běžně užívané věci požité jako nástroj,

například roura na elektřinu.

Matěj Lipský doporučil také účastníkům kurzu literární zdroje, které se

muzikoterapií zabývají. Notná část z nich je i podkladem této bakalářské práce. Upozornil

však na nově vycházející publikaci nakladatelství Grada - Terapie ve speciální pedagogice.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 43

Fokusované pozorování (konkrétní procesy a problémy, obsah, aktivity, zapojení

účastníků, postoje účastníků, kontext soc. pedagogiky)

2) Aktivity a hry

Fokusované pozorování se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy obsah, aktivity,

zapojení účastníků, postoje účastníků, kontext soc. pedagogiky)

Hry:

Skupinová improvizace – klient je aktivní, sám se zapojuje, skupinová forma

terapie

Interpretace - hraje terapeut, klient poslouchá, rozbor duševního rozpoložení,

pozorování klienta, individuální i skupinová forma,

Kompozice – vhodnější pro skupinu, práce s nástroji,

Poslech hudby – klient je pasivní příjemce, vhodné pro seniory

Pátek

První improvizační aktivita

Každý si měl najít a vzít hudební nástroj, který mu je sympatický, či nějak blízký,

následovala desetiminutová improvizace hry na tyto nástroje. Všichni jsme hráli současně.

Již po pěti minutách hry se všech sedmnáct lidí sladilo v jeden rytmus, bez jakékoliv

domluvy. Účelem vyzkoušení si různých nástrojů při terapii je přijít na to, který nástroj

má na klienta účinek a jaký. Na závěr aktivity jsme se vyjadřovali, jak na nás nástroje

působili. Kupodivu byla velmi rozporuplná kytara, přestože mnoho účastníků po ní sáhlo,

jako po známém nástroji a hra na ni určoval pak rytmus i ostatním hráčům, mnoho

účastníků označilo kytaru jako cizorodý nástroj oproti ostatním, nezapadala jim do souhry

ostatních nástrojů.

Zrcadlení

Pantomimicky jsme rozepnuli pomyslný zip stanu a postavili se do kruhu a počínaje

Matějem Lipským jsme si pantomimicky stáhli dolů k sobě nebe. Každý s nebem chvíli

tančil a improvizoval, jak chtěl a všichni toho jedince napodobovali. Poté nebe předal

dalšímu a následovalo napodobování dotyčného. Vystřídali se všichni. Poté jsme nebe

vrátili zpět nahoru a zase za sebou zavřeli zip.

Tato aktivita nebyla pro mě moc příjemná. Byla zařazena na začátku kurzu, kde

jsem moc neznal ostatní účastníky, kteří mě náhle napodobovali a sledovali, což mi

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 44

nepřidávalo nijak na sebejistotě, nedokázal jsem se příliš uvolnit. Aktivitu bych zařadil

spíše po větším obeznámení s ostatními účastníky, například druhý den kurzu.

Dle dalšího komentáře terapeuta je velmi důležité u této techniky fáze s otevřením

a zavřením zipem. Je to spolupráce, kdy společně do něčeho vstupujeme a společně

ukončujeme. Při této technice zrcadlení s postiženými klienty je důležité dávat pozor, nebo

pozorovat, jak dlouho každý nebe má u sebe. Pokud klient nepředává dále a stále

improvizuje s nebem, například k němu přistoupit a nebe si vzít a předat dál. Velmi

důležité je dávat pozor a přizpůsobit se klientovi, aby při improvizacích mohl dělat to

stejné, například když je pohybově postižený.

Jako druhá technika zrcadlení byla opičí dráha: utvoří se dva zástupy, účastníci

chodí v zástupu jako vláček a tleskají podle prvního do rytmu. Čím je rytmus těžší, tím to

klient může klientů dělat větší problémy. Je vhodnější například pro náctileté.

Jako třetí technika zrcadlení byl lov. Lovec jede na koni na lov a celá vesnice v něj

doufá, že něco uloví a nakrmí je. Lovec loví a svůj úlovek doveze do vesnice a lidé jásají

a oslavují lovce. Celou scénku předvádí jeden klient a ostatní jej napodobují. Tato

technika je velmi dobrá, protože se klient vžije do děje. Je to velmi bezpečná terapie.

Všechny tyto techniky jsou podpořeny hudbou, kterou pouští muzikoterapeut pomocí rádia

a vybraných cd.

Interpretace – muzikoterapie dotekem

Vhodné pro individuální formu terapie. Vhodnější pro práci s malými dětmi. Byla

provedena ukázka. Muzikoterapeutem je připraven hudební podklad (přírodní rytmy), dítě

leží na podložce, muzikoterapeut využívá šátku, kterým se dotýká dítěte, hladí jej

prostřednictvím šátku (například na břichu či akupresurních bodech), nebo například

využívá zvonkohry shanti, se kterým terapeut mává a sklání se nad dítětem. Tato forma

terapie nemusí být vždy všem příjemná, u dospělého větší vnímání intimní zóny.

Sobota

Kompoziční hra na stroj času

Skupina byla opět rozdělena na dvě družstva. Úkolem každého bylo vymyslet

příběh o stroji času. K dispozici bylo veškeré vybavení herny a samozřejmě hudební

nástroje. Cílem bylo, aby protihráči uhodli, co je znázorňováno. Příběh byl doprovázen

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 45

hrou na hudební nástroje. Využívány byly 3-4 nástroje: kytara, jambee, irský buben triangl,

bongo či například rozříznutá tykev ve vodě. Využívaly se i tzv. „šamanské nástroje“,

prastaré nástroje od přírodních lidí, bubínky, chřestidla apod.

Kompoziční hra Krysař

Byli jsme různě rozmístěni po herně. Aktivita byla bez hudebního doprovodu.

Matěj Lipský udal melodii a k ní zvolil doprovodné slabiky (například lalala), šel kolem

libovolného účastníka, položil mu ruku na rameno a ten se k němu přidal, zvolil vlastní

slabiky (například nanana), stoupnul si za něj a v hadu pokračovali k dalšímu v místnosti.

Na konci vznikla kompozice nejrůznějších melodií a slabik, vznikly melodické až písňové

tóny. Aktivita byla velmi uvolňující.

Předávání příběhu - princip putující pohádky

Jeden začne vyprávět smyšlený příběh a dále předává štafetu dalšímu za pomoci

plyšové hračky nebo například také míčku. S putujícím předmětem se příběh rozvíjel.

K aktivitě se využívalo doprovodné hudby z CD.

Poslech hudby

Terapeut pouštěl videonahrávku, ve které hraje svému synovy na shanti, jednalo se

o ukázku způsobu, jakým lze za pomoci nástroje zaujmout pozornost dítěte a vzbudit

v něm zájem o danou věc.

Improvizační soutěž

Účastníci byli rozděleni do dvou družstev, jedno zůstalo uvnitř místnosti, druhé

zůstalo seřazené na chodbě. Členové družstev na chodbě chodili postupně do místnosti,

kde si našli místo na kterém zůstali a improvizovaně tančili, dokud nevešel do místnosti

i poslední člen družstva. Poté co byli všichni uvnitř, mělo družstvo, které zůstalo

v místnosti za úkol seřadit příchozí v pořadí, v jakém do místnosti vešli. Hra je vhodná pro

pubescenty a adolescenty.

Jaký jsem rodič

Účastníci se rozdělili do dvojic s rozdělením rolí rodič a dítě. Hrála hudba, úkolem bylo

vžít se do role dítěte a dělat co jsme chtěli. Když rodič cítil, že to jako dítě nemám dělat,

nebo že mi hrozí nebezpečí, naznačil to dítěti stiskem nebo položením ruky na rameno dítě.

Dvojice se následně v rolích vystřídala. Smyslem hry bylo uvědomit si volnost a také

zodpovědnost. Hra pro mladší děti, kdy je možné zapojit například i rodiče.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 46

Neděle - Závěrečné aktivity

Komunikace beze slov

Aktivita se odehrává za hudebního doprovodu. Velkou roli toaletní papíru

rozkutálel terapeut po místnosti, každý účastník si udělal vlastní značku (symbol),

v stanoveném časovém úsek 5 minut si měl každý vybrat, s kým bude komunikovat, ke

značce tohoto účastníka udělat šipku, a beze slov pouze za pomoci kreseb vést konverzaci.

Zajímavá a vhodná aktivita pro náctileté.

Můj žánr

Na papír si každý účastník nakreslil osu svého života a rozdělil na jednotlivé etapy,

kdy preferoval určitý hudební žánr, dané etapě a žánru přiřadil buďto plusovou pozici (nad

osou), či mínusovou pozici (pod osou). Žánr, který získal převahu plusového ohodnocení,

předznamenává směřování daného jedince. Výsledky os nebyly nijak předkládány ani

hodnoceny ostatními účastníky, jednalo se o sebezkušenostní cvičení.

3.4 Výsledky selektivního pozorování

V následující subkapitole bych rád shrnul konkrétní pozorované hodnoty jako je

prostředí, účastníci kurzu a také tematická náplň kurzu. Konkrétní vypozorované podklady

tvoří informační základnu pro zodpovězení stanovených hypotéz. Pozorování bylo přímé,

byl jsem jeho součástí a na základě dohody (kontraktu), který byl součástí kurzu, zde

uvádím skutečnosti v souladu s mlčenlivostí o konkrétních lidech či osobních a intimních

zkušenostech jednotlivců na kurzu.

Vybavenost prostředí a organizační zajištění kurzu hodnotím jako velmi kvalitní.

Nutno zdůraznit, že kurzem přednášel celý třídenní kurz jeden člověk. Co se týče

připravenosti obsahu, tam jsem si již nebyl zcela jist, pořadím některých aktivit, některé se

mi zdály být zařazeny příliš brzy, kdy jsme ještě jako skupina nebyli v příliš přímé

interakci, navazování sociálních vztahů bylo v začátcích.

Je možné, že se jednalo pouze o můj subjektivní pocit, protože jsem zde byl, kromě

terapeuta, jediným zástupcem mužského pohlaví. Na kurzu bylo celkem 17 účastníků

z Čech, Moravy ale také z Německa a Ukrajiny. Dalším pro mě trochu hendikepujícím

prvkem byl fakt, že některé účastnice se už znaly, z dřívějších muzikoterapeutických

kurzů, vytvořily vlastní komunikační buňku, do které již nebylo tak lehké proniknout.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 47

Překvapující pro mě byly také motivy k účasti, profesní zájem převažoval nad

osobním. I očekávání byla podle toho jiná, než jsem se domníval. Většina očekávala na

kurzu praktické ukázky a nabytí nových znalostí za účelem poznání terapie jako takové,

než že by očekávali terapii jako takovou. Vztahy byly ze začátku značně rozpačité, což se

již druhý den zlepšilo.

Kurz měl teoretickou a praktickou rovinu. Každý den probíhaly teoretické

přednášky a aktivity. Jednalo se o konkrétní techniky a hry, které jsou v muzikoterapii

praktikovány. Účast v těchto aktivitách byla dobrovolná. Jelikož se jednalo o zážitkový

kurz, a jeho náplň tak byla prezentována, všichni počítali s tím, že takovéto aktivity budou

součástí a nikdo neměl problém spolupracovat a přizpůsobit se programu. Velmi příjemné

bylo vyzkoušet si různé hudební nástroje, se kterými bych v běžném životě nepřišel do

styku, věřím, že stejnou zkušenost pocítili i ostatní.

Provázanost se sociální pedagogikou zde vidím velkou. Muzikoterapie je přínosná,

podpůrná metoda pro nejrůznější věkové kategorie, nemusí působit pouze jako pomoc, ale

také prevence. Zde je třeba spatřovat velký potenciál právě v hudbě, která vzbuzuje zájem

u jakékoliv mladé generace.

Podstatné je takovou cílovou skupinu zaujmout, což umožní dále na ni výchovně

působit a to nejen v rámci školní docházky ale právě i mimo ni, ve volném čase. Každý

sociální pedagog by měl být s tímto druhem terapie seznámen. Podle účastníků kurzu zde

zájem je, a takovýto druh neinvazivní a ne přímo psychoanalytické terapie je pro mnohé

jedince mnohem přijatelnější, než psychofarmaka a psychiatrická léčba.

Jednalo se o moji první zkušenost s muzikoterapií a mé přesvědčení o návštěvě

dalšího kurzu neztrácí na síle ani s přibývajícím časovým odstupem od kurzu. Z tohoto

důvodu nejsem schopný objektivně zhodnotit, zda kurz měl nějaké nedostatky či chyby.

Cenu za kurz považuji za adekvátní, z kurzu jsem v kontaktu s jednou účastnicí stejné

věkové kategorie, se kterou jsme se poněkud vydělovali ze skupiny, kde již účastnice měly

zkušenost s muzikoterapií v rámci profese, zatímco z nás ani jeden takovou zkušenost ani

takto zaměřené povolání neměl.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 48

Výzkumné šetření - potvrzení či vyvrácení výzkumných otázek

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 1

Muzikoterapeutický kurz navštěvují převážně účastníci středního, dospělého věku.

První otázka ohledně věku účastníků byla potvrzena. Dle této zkušenosti

z muzikoterapeutického kurzu a na základě dotazů na lektora navštěvují kurz spíše jedinci

ve věku 35 let a výše.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 2

U účastníků kurzu dominuje v rámci volnočasových aktivit především pozitivní vztah

k hudbě.

Otázka o pozitivním vztahu účastníků k hudbě, než k jiným zájmovým aktivitám nabízí

kladnou odpověď. Někteří z nich se hudbě věnují v profesionálním životě, nebo považují

hudbu za důležitou hodnotu ve svém soukromém a profesním životě.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 3

Účastníci kurzu vykazují po jeho absolvování lepší psychickou pohodu, než před jeho

započetím.

Absolvováním kurzu účastníci získají lepší psychickou pohodu, dá se říci až sekundárně.

Předpoklad, že kurz navštěvují z osobních důvodů, k řešení vlastních problémů, k nalezení

duševní pohody apod. je milný.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 4

Účastníci kurzu jsou z hlediska pohlaví účastníků vyváženou sociální skupinou.

Odpověď na tuto otázku není kladná. Účastníky těchto kurzů jsou převážně ženy, muži

jsou menšinovou sociální skupinou.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 5

Většina účastníků kurzu užívá, nebo by chtěla užívat muzikoterapii v rámci výhradně

svých zájmů a koníčků.

Většina účastníků nehodlá užívat ani nevyužívá muzikoterapii výhradně jako koníček či

volnočasový zájem, naopak u účastníků převažuje o muzikoterapii zájem profesní, někteří

účastníci již s muzikoterapií v praxi pracují či se na ni profesně orientovat chtějí.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 49

3.5 Rozhovor – metodika

Pro dotazování byl použit strukturovaný rozhovor s otevřenými, volnými otázkami.

Cílem bylo minimalizovat variaci otázek pro dotazovaného, držení se tématu a co nejmenší

zásah tazatele během rozhovoru. Dotazovaný je odborník na danou problematiku

muzikoterapie. Otázky byly vytvořeny s ohledem na zaměření bakalářské práce a již

publikované rozhovory s dotyčným, tak aby nedocházelo k opakování otázek.

Cílem rozhovoru bylo získat pravdivé odpovědi od respondenta, zjistit jeho vlastní

názory, pocity a stanoviska k tématu. Rozhovor byl proveden autorem bakalářské práce

prostřednictvím vlastních naformulovaných otázek. Důležitý je i způsob kladení otázek,

otázky by měly být jasné, citlivé, neutrální a otevřené.

Zároveň může samostatně navrhovat vztahy a souvislosti.

Podle Pattona (1990 cit. podle Hendl, 2008 s. 167) existuje v zásadě šest typů

otázek, které lze také situovat v čase (otázky zaměřené k minulosti, přítomnosti a

budoucnosti). Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování se týkají zpovídané

osoby. Otázky vztahující se k názorům jsou zaměřené na porozumění kognitivním a

orientačním procesům jedince. Otázky vztahující se k pocitům, kde se jedná o otázky

k poznání citové reakce člověka na zkušenosti a prožitky. Otázky ke znalostem. Otázky

vztahující se k vnímání zjišťují, co dotazovaný viděl nebo slyšel. Otázky demografické a

kontextové se týkají identifikace jedince.

Matěj Lipský (muzikoterapeut, psycholog a speciální pedagog)

nar. 26. 3. 1976 v Praze

vystudoval speciální pedagogiku, psychologii a speciální pedagogiku na

Pedagogické fakultě UK v Praze

absolvoval psychoterapeutický výcvik typu SUR se zaměřením na arteterapii

s kapelou Negative Face nahrál alba Stín (2005) a The Garden of Wishes (2010)

hudební cena Anděl (2010) v kategorii Hard'n'Heavy

pracoval jako muzikoterapeut v DC Sulická při Thomayerově nemocnici, v

integrační MŠ Sulanského, v hloubětínském Paprsku a v soukromé praxi.

přednáší muzikoterapii na Univerzitě Karlově.

je spoluautorem knihy Základy muzikoterapie (Grada 2009)

působí jako předseda Muzikoterapeutické asociace České republiky

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 50

od roku 2011 je jednatelem Světové federace muzikoterapie (WFMT) za

Muzikoterapeutickou asociaci České republiky

Vnuk velikána českého filmu Lubomíra Lipského

Žije se svou partnerkou a spolu vychovávají dvě děti

Interview

1) Muzikoterapie je, řekl bych, celkem novodobá metoda, dospěl jste do stadia,

kdy si můžete říct, že jste dosáhl toho, co jste chtěl v tomto oboru vybudovat,

nebo je stále kam se posouvat?

Tak v prvé řádě to není moc novodobá metoda. O muzikoterapii se mluví buď

v souvislosti v padesátých letech minulého století už jakoby v poválečné době, kdy při

rekonvalescenci válečných veteránů hrála hudba. Zjišťovalo se, že vlastně působí rychle.

Taky to má padesát tisíc let historii, což se myslí až k těm přírodním národům a šamanům

a podobně. Takže to je jedna věc. A druhá věc je, že v Čechách ta historie jde do nějakých

sedmdesátých let minulého století.

Vždycky, abych správně odpověděl na tu otázku, vždycky je co zlepšovat a kam se

posunout dál. Myslím si, že muzikoterapie jako obor je neustále ve vývoji a přijde mi fajn,

že můžu říct, že jsem neustrnul a že je kde se zlepšovat a kde se učit.

2) Vystudoval jste na Pedagogické fakultě UK v Praze speciální pedagogiku,

máte doktorát z muzikoterapie při Katedře speciální pedagogiky UK v Praze.

Nyní jste předsedou Muzikoterapeutické asociace České republiky.

Jak byste zhodnotil cestu, kterou jste již ušel. Tvrdá práce a dřina, nebo jste

v tomto odvětví našel životní ideu, a šlo studium samo?

Doktorát mám, no zatím ho nemám. To znamená, já mám pouze jakoby teoretické

vzdělání, udělal jsem disertaci. Teď k té otázce. Je to zajímavé, ale já mám pocit, jakoby

k tomu byl člověk občas předurčen. A že je to tedy opravdu tvrdá dřina, ale na druhou

stranu se vždycky otevíraly jakoby dveře. To znamená, že když jsem se něčemu naučil

v rámci speciální pedagogiky, prošel jsem šesti semestry v rámci muzikoterapie a najednou

se otevřely další prostory, které jsem neznal. Takže jsem šel třeba potom do

psychoterapeutického výcviku a po výcviku se mi otevřely zase další prostory a takhle

mám pocit, že muzikoterapie je celoživotní vzdělávání. A ty věci, které jako že jsem teďka

předseda nějaký asociace a že jsem vybudoval nějaký vzdělání a že jsem měl zkoušku

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 51

doktorskou u zahraničního lektora, to jsou jenom takové okolnosti, že tady nic nebylo,

takže jsme se to snažili nějakým způsobem vytvořit. A proto, že jsme byli my právě jako ti

kreativní, tak proto jsme v těch funkcích. Ale ta první generace muzikoterapeutů, která

tady byla v těch sedmdesátých, osmdesátých letech udělala obrovský kus práce. Akorát to

byli převážně praktici. Nic nepublikovali a myslím, že to tak vyšumělo a oni šli jinou

cestou, než tou muzikoterapií. Tím pádem vznikl prostor pro nás mladý.

3) Když bych zadal rozmezí například 2 posledních let, stoupá žádanost

muzikoterapie? Či jaká je současná situace u nás?

Je to asi tak, že se o muzikoterapii díky zájmu médií se začíná víc a víc mluvit a víc

rodičů s postiženými lidmi, nebo postižených lidí se dozvídá vlastně o tomto oboru.

A zjišťují, že ta hudba může i pomáhat jinak než právě ty šamanský. Je za tím spousta

výzkumů a postupů. Mám pocit, nechci říct, že je bůh muzikoterapie, to už tu bylo, Ale

jako určitým způsobem mám pocit, že muzikoterapie začíná být respektovaná, že ji

respektují lékaři a vidí v tom smysl. I ministerstvo zdravotnictví má zájem na tom, aby

vznikla profesionální muzikoterapie a odešlo by se od šarlatánů a šamanů apod. A také mi

přijde, že to má svůj smysl.

4) Působíte v kapele Negative Face, což je metalová skupina. Prolíná se Vaše

působení v této kapele s muzikoterapií nějakým způsobem?

Vnitřně, spíš je to pro mě psychohygiena, protože když jsem pracoval třeba s těma

maličkými dětmi, byla ta hudba pro mě velice jemná a klidná. Tak ten protipól v té hard

and heavy co dělám s touto kapelou, mi přijde, že je to takové vypuštění energie, protože

když je člověk pořád v tom jednom, tak potom potřebuje ten druhý pól. Jinak poslední

deska Negative Face má text, který vychází z analytické psychoterapie a je to o muži, který

hledá svoji vnitřní ženu, a v tom si myslím, že to má blízko k muzikoterapii.

5) Zmínil jste se již dřív, že skupina Vám slouží jako psychohygiena. Ale opravdu

může muzikoterapeut muzikoterapií relaxovat? Máte i jiný druh relaxace?

Ano, já dělám kung-fu, takže vlastně sport, určitě rodina, a pak v současné době

dělám muzikoterapii jen okrajově, mám nové zaměstnání, takže v současné době právě

naopak tu muzikoterapii beru jako relaxaci. Předtím to bylo naopak, že jsem byl raději

v tichu.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 52

6) Kdybyste měl krátce popsat pocit, když stojíte na podiu s kapelou a hrajete

pro lidi, co se ve Vás odehrává?

Někdy tréma a někdy zase veliká radost, ale záleží s jakou kapelou a kde stojím,

nakolik jsem si v tom jistý a co umím. Na druhou stranu někdy, když je ten koncert jakoby

významný, tak ta tréma je spíš o tom, že se bojím, aby to všechno klaplo, ale náramně si to

užívám.

7) A jaké jsou Vaše pocity, když vidíte, že vaše spolupráce s klientem při sezeních

má úspěch?

Asi větší, než když jsem na tom pódiu. Já musím říct, že když se ta terapie daří,

a když dítě, které je němé začne mluvit, nebo dítě které nemůže hýbat rukou a začne s ní

hýbat, nebo klient, který je v nějaké úzkosti a přijdeme na to proč v ní je, a pak najednou

už tu úzkost nemá, tak to je pak pocit k nezaplacení. To je fakt krásný. Na druhou stranu

musím říct, že mám potom vždy pochybnost, zda je to tou terapií a mnou, nebo a to si

myslím spíš, že je to tím, že ten klient v rámci svého života dospěl do nějakého stadia, že

se zde sešli podmínky, že se zde posunul dál. A to je pak velká pokora před tou prací

a před tím člověkem, před ním samotným!

8) Spolupracujete s řadou zařízení, organizací i privátní klientelou. Jste velmi

vytížen. Převažuje privátní sféra nebo práce pro veřejný sektor, který

představují organizace a zařízení?

Tak v současné době samozřejmě ten veřejný sektor, protože jsem změnil

zaměstnání. Jsem ředitelem diagnostického ústavu sociální péče v Tloskově, který se bude

jmenovat teď Centrum sociálních služeb Tloskov. Předtím převažovala ta privátní praxe.

Ta práce mě nesmírně obohacovala v tom, že i když jsem nevěděl, jaký klient přijde

a v podstatě jsem řešil celou škálu od speciální pedagogiky přes rehabilitaci až po

psychoterapii. A to vše od dětí až po dospělé a to bylo úžasné.

9) Děláte různé typy muzikoterapeutických sezení, pro různorodou škálu

klientů. Dá se ale specifikovat pro koho vhodná není?

Já si myslím, že muzikoterapie má svoje kontraindikace a muzikoterapeut hodně

získá, když pozná, pro koho ta muzikoterapie vhodná není. Já moc nevěřím na ty obecné.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 53

Beru muzikogenní epilepsii, kdy hudba opakovaně vyvolává epileptické záchvaty, takže je

to vlastně nežádoucí, jinak ty další posuzuji vlastně individuálně. Například, když se ke

mně dostane muzikant, který sem přijde po nějakém poranění a je pro něj strašně těžký se

s tím jakoby smířit a ta hudba mu způsobuje stále větší a větší trauma. Tam si myslím, že

pomůže potom daleko rychleji a lépe jiná terapie. Nebo když je někomu špatně u té terapie

u něčeho opakovaně, tak je dobrý potom probrat, proč to vzniklo, a buď se toho dobereme,

nebo ne, ale pak ho tam nebudu pořád vracet třeba. No abych to tedy řekl, jsou spíše

individuální kontraindikace. Taky může být klient jiným muzikoterapeutem, doufám, že ne

nikdy mnou natolik zraněný špatně vedenou muzikoterapií, že už v muzikoterapii nikdy

nezíská důvěru. Je dobré to vždycky včas odhalit. A také samozřejmě, když zjistím, že

nějaká jiná technika, metoda může tomu člověku pomoct, než muzikoterapie, tak je

vždycky zbytečný tu muzikoterapii dělat.

10)Hodně se věnujete terapii dětí. Jsou skupinou, kde je potřeba muzikoterapie

větší, nebo čím to je?

Je to asi tím, že prostě v rámci studií psychologie jsem se vyprofiloval jako dětský

psycholog a tím, že jsem začal dělat muzikoterapii, tak ta klientela nějakým způsobem i ty

kontakty, které jsem měl, tak ke mně přicházela především jakoby z dětské populace. Ale

já jsem dělal vlastně napříč celým spektrem lidského bytí, ale je pravda, že jsem v poslední

době měl nejvíce dětí.

11)Můžete mi krátce odpovědět, co si představíte, když se řekne: „vliv hudby na

vývoj člověka“?

To je moc hezky řečeno. Buď si to můžeme představit v tom historickém, kdy ta

hudba sehrávala nejrůznější roli, ať to bylo vyrovnání se s nástrahami života, nemocemi

apod. A pak si to můžeme představit v takovém tom, kdy jsme se narodili my, a hudba nás

provází životem a zpětně nás ta hudba může vrátit vývojově do období života, když to

potřebujeme třeba z hlediska psychoterapie. No a taky si můžeme představit třeba

Suzukiho metodu, kde říká, že hudbě se může naučit každý, stejně jako lidskému jazyku

a jde jen o to, jestli je dostatečně obklopen těmi hudebními vlivy. A když se tomu navykne,

pak z něho může být třeba i šikovný muzikant.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 54

12)Muzikoterapie jistě velmi úzce spolupracuje s oborem a speciální pedagogiky

(autističtí, mentálně postižení klienti apod.). Můžete však krátce popsat, zda je

přínosem, nebo zda může najít své uplatnění v oboru sociální pedagogiky?

Určitě, sociální pedagogika, tedy vychovatelství, pokud tomu správně rozumím. Já

si myslím, že tam jsou dvě cesty. První cesta je, že sociální pedagog neboli vychovatel

v rámci svojí praxe, třeba v ústavu sociální péče, v rámci toho úvazku, začne dělat takovou

jakoby podpůrnou muzikoterapii s klienty, který zná, to si myslím, že může hodně získat.

Ale samotné vzdělání sociální pedagoga k tomu jakoby nestačí, je potřeba nějaká

rekvalifikace a to buď formou nějakého psychoterapeutického výcviku, nebo nějakého

vzdělávání se v muzikoterapii a podpory supervizí. Ale přijde mi to moc dobrý.

13)Jak byste zhodnotil současný životní styl mládeže (náctiletých 13-19)?

Já mám pocit, že v současné době s tímto věkem hodně souvisí mobilní telefony,

značky, firmy, počítačové hry. Všechny tyhle aspekty ovlivňují jakoby sounáležitosti ke

skupinám. Vzpomínám si na jednoho chlapce, teenagera, který byl nešťastný, protože jeho

rodiče neměli peníze. A on se nemohl ve škole nějakým způsobem bavit ani o hrách,

protože všichni se o nich bavili a on neměl doma ani počítač. On byl jako z toho pohledu

jakoby „socka“. Nakonec jsme to vyřešili tak, že on se spolužáků ptal, o čem ty hry jsou

a ti kluci mu to vyprávěli. Tak se dostal zpět vlastně do té klučičí party, ale říkal, že je

z toho nešťastný. V současné době jsou to sociální sítě. Lidé, děti tráví hodně času na

sociálních sítích. Přijde mi to trošku jakoby líto. Nechci to ale úplně globalizovat, jsou

pořád lidé, mládež co chodí do přírody a věnují se sportu a myslím si, že na to má velký

vliv právě rodina a také prostředí kde žijí, třeba právě i vychovatelé na to mají velký vliv.

14) Jakou roli podle vás hraje v životě teenagerů hudba?

Já si myslím, že velikou, pokud ten teenager nemá sluchové postižení

a neidentifikuje se s tou minoritní skupinou neslyšících, kteří si z toho dělají přednost. Tak

potom ta hudba je velice důležitá, je součástí identity, je součástí subkulturního

příslušenství a hudba provází člověka celým jeho životem a je součástí zábavy, je součástí

vyrovnávání se zármutkem. Výzkumy, které se objevují v Americe, například Daro,

stvrzují, že lidi si život bez hudby nedokážou vlastně ani představit.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 55

15)Jakým způsobem by mohla být muzikoterapie pro současnou mládež

přínosná. Co byste doporučoval?

To je zajímavá otázka. Já bych doporučoval muzikoterapeuticky působit

i preventivně a možná taky to, co decibely dělají se sluchem, to je jedna věc, která by

mohla být důležitá. A na druhou stranu sám o tom vím, sám poslouchám walkmana a hraji

metal. Takže možná bych nebyl ten pravý člověk, který by jim to měl sdělovat. Na druhou

stranu muzikoterapie taky vytváří prostor pro sdílení hudby bezpečně. To znamená, že

když někdo přinese svoji niterní hudbu, tak muzikoterapeut pohlídá, aby v té subkultuře, ve

které ten človíček je, nebo já nevím komunitě, aby svým způsobem nebyl poraněný, aby

mu to někdo nehanil. Takže to je taky možnost. Potom to jsou taky samozřejmě ty sociálně

patologické jevy, které ta muzikoterapie umí pěkně pomoci odstranit. Práce s lidmi

závislými na návykových látkách, s lidmi s poruchami chování a tak, což sem samozřejmě

spadá taky.

16)Jste jednatelem Světové federace muzikoterapie (WFMT) za

Muzikoterapeutickou asociaci České republiky. Je vývoj muzikoterapie ve

světě oproti našemu státu o krok dál, jak si jako Česká republika stojíme?

Já si myslím, že je o krok dál ve světě, ale ne úplně všude. Takhle se to nedá

globalizovat. Jsou země typu Norsko, Švédsko, Holandsko, Velká Británie, kde je ta

muzikoterapie na vysoké úrovni. V Rakousku jsou placená pojištění, je tam na to zákon.

Takže v tomhle jsou vepředu. Na druhou stranu bych nerad hanil českou muzikoterapii,

protože ti první muzikoterapeuti, kteří tady byli, tak dělali tak převratné věci, akorát o nich

nepsali a neví se o tom, takže myslíme, že ve světě je to dál právě tím, že to hodně lidí

popsalo a věnuje se tomu hodně lidí, že je tam vysokoškolské studium. V tomhle je to

daleko, ale v těch konkrétních aplikacích a s prací s klienty jsme byli na stejné úrovni se

světem a možná se k tomu teď i vracíme.

17)Řekl bych, že český národ oproti jiným národům a zemím světa je stále ještě

málo důvěřivý, co se týče nových metod a terapií. Čím myslíte, že to je? A

myslíte si, že se to srovná časem do jedné roviny?

Myslím si, že byl tady Clive Robbins zakladatel kreativní muzikoterapie a ten říkal,

že pokud chcete dostat muzikoterapii do zákona, tak musíte dostat hlavně muzikoterapii do

médií, aby se o ní vědělo. Já si myslím, že lidé jsou akorát málo informovaní. Ve chvíli

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 56

kdy máte málo informací, tak jste málo důvěřiví. A o tom to je. To se ale netýká jen

muzikoterapie, to se týká všeho. Ve chvíli co člověk dostane fundovaný kvalifikovaný

informace, které mu nějakým způsobem pomůžou nahlédnout na celou tu problematiku,

tak potom k tomu získává důvěru.

18)Myslíte si, že je v České republice vyvíjeno dost muzikoterapeutických aktivit

a že je o ně zájem?

Já si myslím, že v současné době ano, že jsme na tom třeba daleko lépe než na

Slovensku. Máme tady postgraduální vzdělávání v rámci celoživotního vzdělávání při

Univerzitě Karlově a při Technické Univerzitě v Liberci nebo při Palackého univerzitě

v Olomouci. Existují tady i soukromé školy, které se tomu věnují. Naopak bych řekl, že je

toho hodně a že ne všechno je kvalitní. Doporučoval bych, kdyby se někdo chtěl vydat

cestou muzikoterapie, tak ať se obrátí na lidi, kteří tím prošli a zjistí si reference, než se

někam upíše. Naopak mám pocit, že ten trh je teď hodně přesycený rádoby vzděláváním

a myslím si, že doba dozrála k tomu to ukotvit v zákoně.

19)V rozhovoru s Veronikou Andělovou v roce 2011 jste se zmínil o svém vlastním

modelu – Podpůrná vývojová muzikoterapie – SDMT, téma je součástí i vaší

dizertace, jak je to s knižním vydáním, je v plánu? V jak brzké době.

Ano, je to v plánu, akorát to oddaluji. Teď v červnu jsem měl odevzdávat rukopis

a nezvládám to, takže pokud to všechno klapne, tak to bude příští rok v červnu. A tady ta

metoda vlastně vychází z třinácti let mojí praxe a je opřená vlastně o něco ve stylu

kvalitativního výzkumu, prostě toho, co jsem tam vlastně dělal. A podpůrná vývojová

muzikoterapie se to jmenuje proto, protože jsem pracoval hlavně tedy s dětmi, kde jsme

hlavně podporovali muzikoterapií vývoj. Zároveň jsem ale pracoval i s dalšími cílovými

věkovými skupinami a zjistil jsem, že ty praktické věci a mechanismy, které ta

metodologie nabízí, jsou platné napříč celým lidským životem.

20)Dá se tento model nějak shrnout?

Dá se shrnout tak, že součástí toho modelu je, že neexistuje universální přístup,

který by platil na všechny a že vždycky musíme hledat, co pro daného člověka je to

nejdůležitější.

Děkuji za rozhovor

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 57

ZÁVĚR

„Obecně lze říci: muzikoterapii indikujeme a aplikujeme všude tam, kde je jí třeba,

kde ji vzhledem ke své profesi a zaměření můžeme použít a přitom nemáme žádná

omezení v jejím použití – jedině svou profesionální zdatnost, zkušenost a zodpovědnost.

Podstatná je ovšem míra našeho vzdělání a praxe v muzikoterapii. Rozhodně se nelze

domnívat, že je člověk muzikoterapeutem po absolvování několikahodinového semináře,

víkendového nebo týdenního kurzu! Tady lze apelovat pouze na osobnostní a morální

předpoklady adepta a na jeho vnitřní kázeň a etickou strukturu.“ (Holzer, 2011, s. 31)

Cílem práce bylo analyzovat a zhodnotit, zda může být muzikoterapie účinnou

sociálně výchovnou metodou pro mladistvé. Výsledkem je, že muzikoterapii lze účinně

aplikovat na kategorii mladistvých a mladých dospělých, a to na základě realizovaného

pozorování v kurzu muzikoterapie. Pozorování je doplněno o rozhovor

s muzikoterapeutem Matějem Lipským.

Zpracovávání teoretické části pro mě bylo stěžejní, co se týče provázání sociální

pedagogiky a muzikoterapie, ale teprve navštívení muzikoterapeutického kurzu mě

přesvědčilo o důležitosti a prospěšnosti této terapie. Třídenní kurz jsem absolvoval

v březnu 2013, kurz byl zaměřen na hudbu, její provázení celým životem, různé působení

na jedince, vlastní hudební aktivita, reakce jednotlivců na hudbu a následně využití hudby

v muzikoterapii, tedy v léčbě hudbou.

Nervozita na počátku kurzu se během třech dní strávených s účastnicemi kurzu,

(kurzu se zúčastnilo 16 žen a já jako jediný účastník mužského pohlaví), se změnila při

odjezdu na pocit zvláštní, nový a velmi hezký. Vše jsem se snažil přijímat bez předsudků,

což je jistě důležité pro každého, kdo se s novou terapií setkává. Kurz se skládal

z teoretických přednášek a praktických ukázek a aktivit pro zúčastněné. Tyto aktivity

záměrně vytvářely situace, v nichž docházelo k intenzivnímu prožívání,

a následné pedagogické práci s těmito prožitky, které popisuji v praktické části této

diplomové práci – pozorování.

Prožitkový a poznávací kurz tohoto typu mohu doporučit lidem z pedagogických

oborů: speciálním pedagogům, sociálním pracovníků, vychovatelům v domově mládeže,

velký přínos může mít muzikoterapie pro odborníky pracující s autistickými klienty.

Muzikoterapie je podpůrnou terapií a pro jedince může znamenat nalezení pozitiv

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 58

v nových aktivitách – nalezení nových kamarádů, seberealizace a sebereflexe, či dosažení

konkrétních stanovených cílů. Dle Matěje Lipského, který kurz vedl, nelze v muzikoterapii

stanovit obecný cíl.

Přínos pro mě měl také rozhovor s muzikoterapeutem Matějem Lipským, jehož

vstřícný a otevřený přístup byl pro mě velmi cenný. V rozhovoru, který je vedle

pozorování z kurzu součástí mého kvalitativního výzkumu se dotýkáme tématiky jak

osobních zkušeností, tak i názoru muzikoterapeuta na prosazování muzikoterapie u dětí

a mládeže. Spojíme-li fakt, že převážně starší děti se věnují intenzivně poslechu hudby

a přitom na ně nejsou směřovány nábory do volnočasových kroužků, nabízí se zde

otevřené pole působnosti například právě pro muzikoterapeutické aktivity.

Pro tuto věkovou kategorii je důležité umět zaujmout, nabídnout výchovný

prožitek, který rozvíjí pozitivní vlastnosti a vnímání jednotlivce. Zážitkové kurzy – jsou

jednou z forem, která přichází při aplikování muzikoterapie do úvahy. Je možné vřadit

muzikoterapeutické aktivity i do běžného režimu výchovných či diagnostických zařízení.

Aktivity jsou vhodné jak pro skupiny, tak pro jednotlivce. V současné chvíli existuje jak

dostatečné množství odborné literatury, tak i vzdělávací systém a to jak v podobě

komerčních kurzů tak i doplňující součást pedagogických programů na vysokých školách

(například: Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzita Karlova v Praze).

Aktivity muzikoterapeutů jsou zaštítěny Muzikoterapeutickou asociací ČR. Pro

vstup do asociace není třeba být profesionálním muzikoterapeutem, je však potřeba mít

garanci alespoň dvou členů, takzvanou záruku. Výhodou je, že jelikož pořád vzniká

v muzikoterapii něco nového, jako člen může být jedinec aktivní součástí. Asociace pořádá

třikrát ročně nejrůznější setkání, kterých se lze také účastnit.

Musím říct, že velmi zvažuji, že i po odevzdání bakalářské práce, navštívím další

kurz a budu muzikoterapií dále rozšiřovat svoje obzory. V nejbližší době se bude konat

v Praze Mezinárodní konference expresivních terapií, zaměřená nejen na muzikoterapii ale

také na dramaterapii, arteterapii či taneční a pohybové terapie.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 59

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BENÍČKOVÁ, Marie. Muzikoterapie a specifické poruchy učení. Vyd. 1. Praha: Grada,

2011. 155 s. ISBN 978-80-247-3520-7.

BOCAN, Miroslav. Děti v ringu dnešního světa: hodnotové orientace dětí ve věku 6 až 15

let [online]. 1.vyd. Praha: Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže

a tělovýchovy, 2012, 98 s. ISBN 978-80-87449-24-0. Dostupné z:

https://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/KA1-

vyzkumy/web_pdf__Deti_v_ringu_dnesniho_sveta_.pdf

GARFIELD, Laeh Maggie. Léčení zvukem. Praha: Talpress, 1997, 213 s.

ISBN 80-7197-091-3.

HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 173 s. ISBN

80-7178-927-5.

HOLZER, Lubomír. Úvod do celostní muzikoterapie [online] Olomouc, 2011. [cit. 2013-

03-16]. Pdf dokument, 31 s. Dostupné z: https://willik.tym.cz/ke_stazeni/popis-celostnimuzikoterapie.

pdf.

JANIŠ, Kamil. Úvod do problematiky volného času. 1.vyd. Opava: Slezská univerzita v

Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav pedagogických a psychologických věd, 2009, 61 s.

ISBN 978-80-7248-530-7.

KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha:

Grada, 2009, 295 s. ISBN 978-80-247-2846-9.

KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008, 215 s. ISBN 978-

80-7367-383-3.

LINKA, Arne. Kapitoly z muzikoterapie. Rosice u Brna: Gloria, 1997, 155 s., [4] s. il. na

příl. ISBN 80-901834-4-1.

MÁTEJOVÁ, Zlatica a Silvestr MAŠURA. Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej

pedagogike. 1.vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1992, 202 s. ISBN

80-08-00315-4.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 60

MÁTEJOVÁ, Zlatica. Základy teórie a praxe muzikoterapie. 1.vyd. Bratislava: Univerzita

Komenského, 1991, 138 s. ISBN 80-223-0401-8.

Muzikoterapie: léčivá síla hudby. Bratislava: Eko-konzult, 2005, 194 s. ISBN 80-8079-

044-2.

https://www.muzikoterapie.cz/kurzy-a-vycviky/muzikoterapie-a-cesta-zivotem

Národní institut dětí a mládeže: Klíče pro život [online]. [b.d.]. [cit. 2013-03-15]. Dostupné

z: https://www.nidm.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro-zivot/

NĚMEC, Jiří. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující

pedagogické studium. Brno: Paido, 2002, 119 s. ISBN 8073150123.

PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času: [teorie, praxe a perspektivy výchovy mimo

vyučování a zařízení volného času]. 3., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2002, 231 s. ISBN 80-

7178-711-6.

SPOUSTA, Vladimír et al. Metody a formy výchovy ve volném čase: kultura a umění ve

výchově. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998, 82 s. ISBN 80-210-1275-7.

SÝKORA, Jan. Zážitkové kurzy jako nástroj pedagoga volného času. Hradec Králové:

Gaudeamus, 2006, 59 s. ISBN 80-7041-380-8.

ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální

práci a klinické praxi. Praha: Portál, 2011, 246 s. ISBN 978-80-7367-928-6.

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I: dětství a dospívání. Praha: Karolinum,

2005, 467 s. ISBN 80-246-0956-8.

ZELEIOVÁ, Jaroslava. Muzikoterapie: východiska, koncepty, principy a praxe. Praha:

Portál, 2007, 254 s. ISBN 978-80-7367-237-9.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 61

SEZNAM TABULEK

Tab. 1 Věkové zvláštnosti 11-15 let .................................................................................... 25

Tab. 2 Věkové zvláštnosti 15-18 let .................................................................................... 25

Tab. 3 Zjištění u volnočasových aktivit dětí 6-15 let .......................................................... 28

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 62

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 Osvědčení o absolvování kurzu

Příloha č. 2 Foto č. 1 zachycující prostředí kurzu

Příloha č. 3 Foto č. 2 Zvonkohra využívaná na kurzu

Příloha č. 4 Exotické hudební nástroje využívané na kurzu

Djembe (Zdroj: http.://www.muzicus.cz)

Irský buben (Zdroj: https://www.klaviry.eu)

Zvonkohra Shanti (Zdroj: https://www.muzikohrani.cz)

Perkuse (Zdroj: https://www.jedlickamusic.cz)

Novinky

Informace pro návštěvníky

05.11.2014 14:01

Informujte Vaše návštěvníky co možná nejčastěji o novinkách a akcích na Vašem webu. Aby se...

Webová prezentace byla spuštěna

05.11.2014 14:00

Dnes byla spuštěna naše nová webová prezentace. V tomto článku popište, proč jste spustili novou...