Muzikoterapie jako metoda
sociálně výchovné práce
Radim Otisk
Bakalářská práce
2013
 
 
 
(1) Vysoká škola nevýdělečně zveřejňuje disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla obhajoba, včetně
posudků oponentů a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví
vnitřní předpis vysoké školy.
(2) Disertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce odevzdané uchazečem k obhajobě musí být též nejméně pět pracovních dnů
před konáním obhajoby zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno,
v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce. Každý si může ze zveřejněné práce pořizovat na své náklady
výpisy, opisy nebo rozmnoženiny.
(3) Platí, že odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby.
2) zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
ve znění pozdějších právních předpisů, § 35 odst. 3:
(3) Do práva autorského také nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací zařízení, užije-li nikoli za účelem přímého nebo
nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, k výuce nebo k vlastní potřebě dílo vytvořené žákem nebo studentem ke
splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacího zařízení
(školní dílo).
3) zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
ve znění pozdějších právních předpisů, § 60 Školní dílo:
(1) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (§
35 odst. 3). Odpírá-li autor takového díla udělit svolení bez vážného důvodu, mohou se tyto osoby domáhat nahrazení chybějícího
projevu jeho vůle u soudu. Ustanovení § 35 odst. 3 zůstává nedotčeno.
(2) Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými
zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení.
(3) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim autor školního díla z výdělku jím dosaženého
v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence podle odstavce 2 přiměřeně přispěl na úhradu nákladů, které na vytvoření díla
vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné výše; přitom se přihlédne k výši výdělku dosaženého školou nebo školským či
vzdělávacím zařízením z užití školního díla podle odstavce 1.
ABSTRAKT
Tato bakalářská práce se zaměřuje na muzikoterapii jako sociálně výchovnou
metodu, soustřeďuje se na problematiku trávení volného času mladistvých i mladých
dospělých. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část
obsahuje zhodnocení a analýzu muzikoterapie ze sociálně pedagogického pohledu, na
základě odborných poznatků z literatury a studia. Praktickou část práce představuje
empirický výzkum. Jedná se o zúčastněné pozorování, které bylo realizováno na
zážitkovém muzikoterapeutickém kurzu. Výzkum je doplněn rozhovorem
s muzikoterapeutem Matějem Lipským.
Klíčová slova:
muzikoterapie, sociální pedagogika, zážitkový kurz, kvalitativní výzkum, rozhovor
ABSTRACT
This thesis focuses on music therapy as a social-educational method, focusing on
the problems of leisure adolescents and young adults. The thesis is divided into theoretical
and practical parts. The theoretical part includes a review and analysis of music therapy
from socially pedagogical point of view, based on the expertise of literature and studying.
The practical part of the thesis presents empirical research. This is a scientific observation,
which was carried out on the experience on the course of music therapy. The research is
supplemented by interviews with the therapist Matej Lipsky.
Keywords:
music therapy, social pedagogy, experiential course, qualitative research, interview
Poděkování
Chtěl bych tímto poděkovat svému vedoucímu práce prof. PhDr. Pavlu Mühlpachrovi
Ph.D., za cenné připomínky a konzultace a rád bych také poděkoval Mgr. et Mgr. Matěji
Lipskému za nové zážitky a muzikoterapeutickou pomoc.
Prohlašuji, že odevzdaná verze bakalářské práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG
jsou totožné.
OBSAH
ÚVOD .................................................................................................................................... 9
I TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 11
1 MUZIKOTERAPIE ................................................................................................. 12
1.1 HISTORICKÝ KONTEXT ......................................................................................... 12
1.2 CHARAKTERISTIKA MUZIKOTERAPIE .................................................................... 14
1.3 SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA V KONTEXTU MUZIKOTERAPIE ........................................ 18
1.4 MUZIKOTERAPIE JAKO METODA SOCIÁLNĚ VÝCHOVNÉ PRÁCE ............................. 19
1.5 ZAŘÍZENÍ PRO MUZIKOTERAPEUTICKOU PRAXI ..................................................... 21
2 ŽIVOTNÍ STYL A VOLNÝ ČAS ........................................................................... 23
2.1 ŽIVOTNÍ STYL SOUČASNÉ MLÁDEŽE ..................................................................... 24
2.2 VOLNÝ ČAS A JEHO TRÁVENÍ U MLADISTVÝCH A MLADÝCH DOSPĚLÝCH .............. 27
2.3 OSOBNOST MUZIKOTERAPEUTA ............................................................................ 29
II PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 31
3 KVALITATIVNÍ VÝZKUM ................................................................................... 32
3.1 POZOROVÁNÍ – METODIKA ................................................................................... 33
3.2 PLÁN POZOROVÁNÍ ............................................................................................... 34
3.3 VLASTNÍ POZOROVÁNÍ ......................................................................................... 36
3.4 VÝSLEDKY SELEKTIVNÍHO POZOROVÁNÍ .............................................................. 46
3.5 ROZHOVOR – METODIKA ...................................................................................... 49
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 57
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................................. 59
SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 61
SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................ 62
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 9
ÚVOD
„Muzikoterapie je samostatnou terapeutickou a vědeckou disciplínou a tak je ji potřeba od
počátku nahlížet, bádat, popisovat, realizovat i učit.“ (PaedDr. Lubomír Holzer)
Téma muzikoterapie ve spojitosti se sociální pedagogikou jsem si vybral na základě
mé záliby, kterou je pro mě hudba. Ve své práci chci využít poznatky získané studiem
pedagogiky. Muzikoterapie je poměrně novodobá metoda, spojuje několik vědních
disciplín a je již vědecky prokázán její vliv nejen na psychiku, ale také na vegetativní
funkce člověka. Je účinná pro rozvoj somaticky i duševně zaostalých dětí.
Tato práce bude zaměřena právě na muzikoterapii jako sociálně výchovnou
metodu, bude také soustředěna na problematiku trávení volného času mladistvých
i mladých dospělých a bude klást otázky, zda a jakým způsobem může být ovlivněna
mládež prostřednictvím hudby.
Hudební terapie je aktuální a využívaná metoda, stejně jako jsou veškeré
volnočasové aktivity oblíbeným prostředkem výchovy v jakémkoliv věku. Literární zdroje
poskytují dostatečný podklad pro zpracování tématu. K dispozici jsou četné české
monografie, odborná literatura nabízí vhled na tématiku muzikoterapie obecně i na její
aplikaci ve výchově. Většina zdrojů pokrývá tématiku využití muzikoterapie ve výchově v
mladším školním věku a u postižených dětí. Tématu muzikoterapie je také věnována řada
vysokoškolských kvalifikačních prací na vysokých školách s pedagogickým zaměřením.
Bakalářská práce bude rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část
bude obsahovat zhodnocení a analýzu muzikoterapie ze sociálně pedagogického pohledu,
na základě odborných poznatků z literatury a studia. Praktickou část práce bude
představovat empirický výzkum.
Hlavní zvolenou výzkumnou metodou bude kvalitativní výzkum – pozorování
a rozhovor. Pozorován bude konkrétní kurz muzikoterapie. Cílem pozorování je zjistit
zájem a postoj k muzikoterapii u skupiny mladistvých a mladých dospělých, účelem
dotazníku bude doplnit informace, které nemusí být z pozorování zjevné.
Hlavním cílem práce je analyzovat a zhodnotit, zda může být muzikoterapie
účinnou sociálně výchovnou metodou pro mladistvé. Pozornost je také věnována
problematice jak mládež tráví volný čas a jaký je jejich současný životní styl se zřetelem
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 10
na hudbu. Dílčími cíli pak je zamyšlení a zjištění jak vnímá dnešní mládež hudbu,
a jakým způsobem může být prostřednictvím hudby ovlivněna. V neposlední řadě si práce
klade za cíl v praktické části přinést návrhy výchovných opatření pro kategorie
mladistvých a mladých dospělých na základě realizovaného pozorování v kurzu
muzikoterapie.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 11
I. TEORETICKÁ ČÁST
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 12
1 MUZIKOTERAPIE
1.1 Historický kontext
Lidé vnímají hudbu, či rytmus již mnoho staletí. V pravěku byla hudba považována
především jako prostředek proti boji s nemocemi, nebo s úzkostmi a strachem
z nadpřirozena. Hudebními nástroji byly dřevěné hole, kámen či jiné předměty nalezené
v přírodě.
Podle J. Schánilcové – Vodňanské (Schánilcová – Vodňanská citováno podle
Šimanovský, 2011, s. 17-18) je hudba „ u přírodních národů nezbytnou součástí denního
konání, je součástí kultury, magických obřadů a léčení. Píseň je zde vždy funkční. S její
pomocí bojuje přírodní člověk o zdraví, o dobrý lov, o štěstí, o lásku. Je součástí rituálů
smrti a narození, nebo přivolávání slunce a deště. Mimo obřady se ta která píseň nikdy
nezpívá. Základním stavebním materiálem všech rituálů je hudba a tanec. Pasivní
publikum neexistuje, tančí a zpívají všichni. Zlí démoni jsou zaháněni monotónními zpěvy,
v nichž se opakují krátké intervaly, krátké motivy a které se vždy vracejí na výchozí tón.
K tomu připojený rytmicky se opakující tanec vzbuzuje pocity euforie, extáze, jež zde však
není spojována s pouhým prožitkem slasti radosti. Jde o něco víc: O stav vytržení mezi
životem a smrtí, o stav mezi božstvím a lidstvím. Jedině v tomto stavu se napojují na
magické síly, které ovlivňují jejich životy.“
Terapie hudbou se dostala do všech možných starověkých civilizací. Nejvýše si
však takovou terapii cenili v Římě, Egyptě či Izraeli. Už velmi staré zmínky ukazují, jak
hudba léčila a to například hra na harfu vyléčila ve Starém zákoně krále Saula z depresí. Za
předchůdce muzikoterapie můžeme v této době považovat myslitele, jako byl Platon či
Aristoteles. I ti se zabývali hudební terapií. Vyplavení zátěžových faktorů za doprovodu
emocí, které vytvářela hudba, takto si vykládal terapii Aristoteles. Dle něj nebylo důležité
dělat hudbu, důležitější bylo ji poslouchat. Hudba byla využívána i v Římě, kde se
používala jako lék při uštknutí hadem. Další zajímavostí je zmínka o metodě léčby proti
uštknutí tarantulí. Léčitel hrál na tamburínu a pacient musel tančit až do vyčerpání, jedině
tak dostal zároveň s potem všechen jed ven z těla. (Šimanovský, 2011, s. 19)
Z období středověku mnoho informací o hudební terapii nemáme, v tomto období
terapie hudbou upadá v zapomnění. Do popředí přichází muzikoterapie až v období
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 13
renesance, kde například R. Burton (anglický lékař), používal hudbu jako léčebnou metodu
při duševních poruchách. Dalším posunem bylo období 17. a 18. století, kde se rozšířilo
mnoho teorií hudební terapie. Mezi významná jména této doby patří anglický lékař
R. Brocklesby a také lékař I. R. Ambro, který žil na Slovensku.
Harmonie z kosmu promítající se pomocí hudby do organismu člověka – toto byl
hlavní princip 17. a 18. století a jmenoval se „iatromusia“. Za zmínku stojí i jméno E. A.
Nicolai, představitel teorie, že hudba dokáže působit na člověka terapeuticky tím, že
uvolňuje afekty. Dá se tedy říct, že v 17. 18. století byla objevena profese
„iatrohudebníků“, což byly předchůdci muzikoterapeutů. Období 19. - 20. století je
muzikoterapii slabší a konec 19. století je opět zcela mrtvým obdobím pro muzikoterapii.
Počátek našeho století začíná předpovídat muzikoterapii velké uplatnění. Druhá světová
válka však vše mění. (Šimanovský, 2011, s. 20-21)
Roku 1948 je založena škola muzikoterapie ve Švédsku i v Americe. Ve Švédské
škole uznávána muzikoterapie za určitý směr psychologie. Vládne přesvědčení, že hudba
vniká do duše hlouběji než pouhá sousloví bez melodie. Americká škola tento názor až tak
nesdílí. Velice rychle se pak začíná muzikoterapeutický obor rozmáhat po celém světě.
Například v Lipsku, kde je vyvinuta speciální metoda muzikoterapie, která je spojená se
spánkem a nachází uplatnění u neurotiků. Rok 1959 je v tomto oboru stěžejním pro
Rakousko, kdy se muzikoterapie dostala až na velmi vysokou úroveň. A to jak založením
muzikoterapeutického výzkumného centra, tak i tím, že se muzikoterapie stala
samostatným oborem ve Vídni na Hudební akademii.
Pro přiblížení vzrůstu zájmu o obor muzikoterapie je možno dále například uvést
rok 1969, kdy je v Paříži založen Muzikoterapeutický ústav, který je zaměřen na práci
s autisty a psychotiky. Rok 1971 je zase důležitý pro Švýcarsko, vzniká zde
muzikoterapeutické fórum. Stejného roku vzniká i německý výbor pro muzikoterapii
a Společnost pro muzikoterapii. Tento obor se postupně velice rozrůstá po celém
Evropském kontinentu. Zakládají se časopisy, uskutečňují se kongresy. Rok 1968 je pro
tento obor stěžejní již i na Institutu speciální a léčebné pedagogiky při FF UK v Bratislavě,
kde se stala muzikoterapie přednášeným předmětem. Obor muzikoterapie se začíná
využívat i v Čechách a to například v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Významné jméno
tohoto oboru u nás je Jitka Schánilcová - Vodňanská, která dlouhodobě v tomto oboru
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 14
působí a to prvně v protialkoholní léčebně u Apolináře a také ve Středisku péče
o mládež a rodinu. (Šimanovský, 2011, s. 21-23)
S ohledem na historický podklad, který zde uvádím, se nezná označení
muzikoterapie jako novodobé metody, jak jsem se zmiňoval v úvodu, správné.
Muzikoterapie je známá již několik staletí, jedná se o zmínky o léčení hudbou,
psychologické působení hudby na člověka, ale její odtržení jako „pavědy“ a následné
metodologické a vědecké základy můžeme spatřovat až na konci 20. století s vývojem
dalších psychologických a arteterapeutických metod, které se rozvinuly díky rozsáhlému
vědeckotechnickému pokroku, jehož zapříčiněním se člověk stává sice vyspělejším, ale
zároveň, méně odolnějším vůči stresům a nežádoucím vlivům vyspělé společnosti.
Výsledkem tohoto vývoje je konstituování metod (terapií), které jedinci pomáhají
s duševní i fyzickou rovnováhou.
1.2 Charakteristika muzikoterapie
Pojem muzikoterapie má řecko-latinský původ. Řecky moisika, latinsky musica
znamená hudba; řecky therapeia, therapeineio, latinsky iatreia znamená léčit, ošetřovat,
vzdělávat, cvičit, starat se, pomáhat. Překládá se jako léčení nebo pomoc člověku hudbou.
Kromě pojmu muzikoterapie se někdy používá také jako český překlad hudební terapie.“
(Kantor a kol., 2009, s. 21)
S definicemi a charakteristikami muzikoterapie se setkáváme v mnohé odborné
literatuře (Matejová 1991, Zeleiová 2007, Kantor a kol. 2009, Beníčková 2011 a další),
vesměs se jedná o definice, které popisují muzikoterapii jako využití hudby a hudebních
elementů kvalifikovaným terapeutem za účelem rozvinutí či znovuobnovení funkce jedince
tak, aby mohl dosáhnout lepší sociální interakce a následně také vyšší kvality života.
Český muzikoterapeut působící v Olomouci, Holzer (2011, s. 4) popisuje muzikoterapii
takto: „Muzikoterapii chápeme jako expresivní terapeutickou disciplínu pro všechny
klienty bez rozdílu zdravotního a sociálního zařazení, jejíž zaměření a možnosti jsou dány
vždy použitou muzikoterapeutickou metodou, odbornou způsobilostí a profesionálními
dovednostmi muzikoterapeuta.“
Expresivní terapii považujeme za proces, který pracuje s výrazovými uměleckými
prostředky, v případě muzikoterapie se jedná o prostředky hudební. Setkáváme se také
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 15
s jinými umělecky zaměřenými terapiemi (dramatickými, výtvarnými, pohybovými či
literárními).
Charakteristické znaky muzikoterapie (podle Kantor a kol, 2009, s. 26-27)
Nejedná se o autoterapii, vždy zahrnuje osobnost klienta a terapeuta, kteří navazují
vzájemný vztah.
Využívá hudební zkušenosti muzikoterapeuta.
Muzikoterapeut by měl být kvalifikovaný a kompetentní.
Po klientech není žádná předchozí zkušenost s hudbou požadována.
Jedná se o systematický a metodický (nikoliv jednorázový) proces.
Má své indikace i kontraindikace (není vhodná vždy a u všech klientů).
Slouží k naplnění nejrůznějších potřeb klientů (tělesných, duševních, sociálních,
emocionálních aj.).
Cílem je vyvolat pozitivní změny ve všech dimenzích lidského organismu.
Je podmíněná kulturně (odlišnosti v jednotlivých zemích jsou důležitou a zdravou
vlastností muzikoterapie).
Jedná se o organizovanou profesi s existující sítí muzikoterapeutických asociací
a společností, do jejíchž kompetencí spadá zavádění a dodržování standardů pro
odbornou přípravu a profesní chování muzikoterapeutů.
Terapeuti pracují v široké škále institucí, které zahrnují medicínská, vzdělávací,
psychiatrická, gerontologická a nápravná zařízení i soukromou praxi.
Terapii všeobecně chápeme jako dlouhodobý a složitý proces nápravy, přetváření
návyků, stereotypů a nežádoucích modelů chování jedince v případě muzikoterapii tedy za
pomoci metod, které využívají hudby. Muzikoterapie tak nabízí pomoc při řešení
krizových životních situací, metodou sebereflexe a relaxace nasměrovává k uvolnění
napětí a snazšímu soustředění pro nalezení správné cesty.
Vedle terapie, která působí na již vzniklé jevy, můžeme muzikoterapii využít také
jako preventivní opatření. Tedy vnímat ji jako prostředek k předcházení nežádoucím
projevům chování, působení na rizikové skupiny, či zabránění recidivě nežádoucího
chování. Pro muzikoterapii je zásadní navázání vztahu mezi klientem a terapeutem,
vyžadován je individuální přístup a trpělivost při počátečním překonávání bariér. Péče je
poskytována jak ambulantně, tak i ústavní formou, což také koresponduje s tím, že může
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 16
být jak dobrovolného, tak řízeného charakteru. Podle míry obtíží jednotlivce ji pak lze
charakterizovat jako krátkodobou či dlouhodobou.
Ideální frekvence muzikoterapeutického působení v délce 60-90 minut je dvakrát za
týden. Při skutečně léčebné aplikaci se doporučuje 3x týdně. Prakticky ale dosahují terapeuti
počtu jedné až dvou muzikoterapií týdně (v jednom zařízení) maximálně. Provozní i finanční
podmínky organizací, ve kterých působí, jsou skutečně velice rozmanité a nelze použít jeden
neměnný vzorec pro všechny a trvat na něm. Z tohoto pohledu vyplývá sjednání závazné
dohody s přesnými podmínkami muzikoterapeutického působení v daném zařízení a to zvlášť
pokud se jedná o dlouhodobější působení. Smluvní vztah navíc profesionalizuje
muzikoterapeutovu činnost, která je stále pro mnohé instituce spíše experimentální metodou,
než vědecky uznávanou a běžně aplikovatelnou terapií.
Muzikoterapie využívá specifické techniky, postupy a metody pro dosažení svých cílů.
Popisovány jsou také jako „hudební zkušenosti“ (Kantor a kol. 2009, s. 183). Tyto hudební
techniky se kombinují s jinými terapeutickými postupy a prvky (tanec, drama, arteterapie,
imaginace apod.) Základní metody podle Kantora (2009, s. 183) jsou:
Hudební improvizace
Hudební interpretace
Kompozice
Poslech hudby
Improvizační metoda umožňuje vyvolávání reakcí i u méně komunikativních
klientů. Umožňuje vytvořit emociálně příznivé prostředí pro klienta, podporuje a motivuje
k hudebnímu vyjadřování. Využívají se hudební nástroje, zpěv či možné variace s jinými
terapeutickými postupy (arteterapie, dramaterapie aj.). „V individuální improvizaci se
ukazují problémy jednotlivce, struktury jeho osobnosti, kreativita, sebepojetí a prožívání.
Skupinová improvizace umožňuje mapovat sociální interakce a sociální dovednosti klientů,
jejich vztahy, postavení uvnitř skupiny, preferované coping strategie a schopnosti
neverbální komunikace.“ (Moreno 2005 citováno podle Kantor a kol., 2009, s. 185)
Při hudební interpretaci pracuje klient s předloženým hudebním modelem,
reprodukuje překomponované či jakékoliv předložené hudební formy. Do interpretace
vkládá vlastní kreativitu, předem připravený plán klientům umožňuje hudební zkušenost,
které by například při improvizaci nebyly schopni. Pravidla musí být již na počátku
interpretačních aktivit daná muzikoterapeutem. Jako úspěšná interpretační technika se
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 17
ukazuje vokální interpretace například u seniorů, kde interpretace písňových textů evokují
příjemné vzpomínky na předchozí životní období a stimulují hned několik oblastí mozkové
aktivity.
„Jako terapeutická metoda umožňuje hudební interpretace:
Rozvíjet senzomotorické dovednosti
Posilovat adaptivní chování
Zlepšit pozornost a orientaci v realitě
Rozvíjet paměť
Podporovat schopnosti identifikace a empatie s druhými
Rozvíjet schopnost interpretovat a sdílet myšlenky a pocity
Osvojit si chování ve specifických rolích, které se vyskytují v různých
interpersonálních situacích, zlepšit interakční a skupinové dovednosti“
(Bruscia 1998 citováno podle Kantor a kol., 2009, s. 194)
Od interpretační metody lze přejít k další technice, kterou je kompozice hudby.
Klienti kreativně vytvářejí písně, texty, hudební doprovod, podílí se na tvorbě hudebního
videa či audionahrávky. Metodu lze směrovat na nejrůznější oblasti zájmu nebo tématiku.
Terapeutickými cíli je rozvoj dovedností pro kreativní řešení problémů, rozvoj
organizačních a plánovacích schopností či sebeodpovědnost. Klienti docházejí
prostřednictvím poslechu svých textů k sebepoznání, u druhých se tak učí empatii
a porozumění. Skládání písní je oblíbenou aktivitou v rámci individuální i skupinové
terapie.
„Při terapeutickém poslechu klient hudbě naslouchá, přičemž reaguje na hudbu
verbálně nebo neverbálně. Hudba může být živě hraná nebo reprodukovaná, instrumentální
nebo vokální. Také se může jednat o hudební vystoupení, kompozici klienta, terapeuta
nebo nahrávky různých stylů. Poslech je zaměřen na tělesné, emocionální, intelektuální,
estetické nebo spirituální aspekty hudby.“ (Kantor a kol., 2009, s. 201)
Mimo tyto metody existují i tzv. muzikoterapeutické modely, které pracují již
s ucelenými diagnostickými přístupy sledujícími terapii s určitého hlediska či odkazují na
svého tvůrce a propagátora, některé z modelů nesou i název metoda. Pro účely této práce
jsou však plně dostačující čtyři výše uvedené metody, ke kterým se dále obracím
v praktické části.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 18
1.3 Sociální pedagogika v kontextu muzikoterapie
Sociální pedagogika je oborem, který vychází z pedagogických věd, zvláště
v posledním desetiletí si získává místo vedle dílčího a specifického oboru jako je speciální
pedagogika. Vzdělávací systém v České republice se již dokázal adaptovat, poskytnout
zájemcům o obor dostatečné vzdělání a najít pro sociální pedagogy profesní využití.
Sociální pedagogika se orientuje na sociální aspekty a funkce výchovy, na sociální
výchovu člověka pro společnost. Kraus (2008, s. 46) uvádí: „Většina autorů vychází
z širšího pojetí disciplíny. V tomto smyslu se sociální pedagogika zaměřuje na
každodennost života jedince, na zvládnutí životních situací bez ohledu na věk, akcentuje
ochranu jedince před rizikovými vlivy a iniciuje takové změny v sociálním prostředí, které
se snaží uvádět do souladu individuální potřeby a zájmy jedince s možnostmi společnosti.
Sociální pedagogika má tedy jakési dvě základní funkce – preventivní (profylaktickou)
a terapeutickou (kompenzační).“
V sociální pedagogice hraje nejdůležitější roli prostředí, které jedince ovlivňuje
v jeho interakci s okolím a výchova je onen usměrňující tok, který jej formuje. „Výchova –
řízený a dynamický proces zahrnující činnosti, které člověka formují pro život v konkrétní
společnosti.“ (Kraus, 2008, s. 64)
Obecně lze tedy říci, že předmětem sociální pedagogiky je sociální výchova
(sociálně výchovná činnost). Orientuje se na výchovné procesy, které zasahují do
socializace jedince a to pozitivním způsobem a především u ohrožených či
znevýhodněných skupin dětí a mládeže, ale i dospělých. Sociální pedagogika je pomocným
prvkem jak pro rodinu, tak i pro školu, kterým napomáhá řešit krizové situace a předcházet
vzniku disfunkčních procesů. Cíleně vede jedince k samostatnosti a snaží se o zlepšení
společenských podmínek, ve kterých vychovávaný jedinec žije.
Aktuální otázky sociální pedagogiky (podle Kraus, 2008, s. 49)
Popisovat a analyzovat prostředí
Zkoumat jak poskytovat pomoc
Přispívat k utváření zdravého životního stylu
Rozpracovat formy a specifické metody sociálně výchovné činnosti
Snaha o uplatnění poznatků v praxi
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 19
Sociálně výchovná práce se pak praktikuje v nejrůznějších výchovných zařízeních,
školy zde stoji poněkud na okraji. Aktivity sociálně výchovného charakteru ve škole
odkrývají zájmy a nadání dítěte (olympiády, umělecké a sportovní soutěže), ovlivňují
směřování a vývoj jeho dalších, třeba i profesionálních aktivit (zdokonalování,
profesionalizace, životní uplatnění a kariéra v oboru zájmu). Muzikoterapie se může však
odrazit v tvořivé složce vyučovaných předmětů, například v hudební výchově, přijatelné
působení hudby je i ve spojení s výtvarnou výchovou, nakreslit motivy, které žáka napadají
při poslechu hudby.
„Škola často nemá dostatek informací o žákovi a někdy o něj nejeví ani potřebný
zájem. Mnozí učitelé a výchovní pracovníci tak postrádají komplexnější obraz o dětech
a mladých lidech, které vychovávají. Podobně nemají ani odpovídající znalosti o rodině
a prostředí, v němž se jejich svěřenci pohybují. Mnohdy chybí také schopnost efektivní
komunikace. I proto by bylo žádoucí, aby na školách pracoval profesionál – sociální
pedagog.“ (Kraus, 2008, s. 118)
Jedním ze stěžejních cílů této výchovné činnosti je ovlivňování času, kdy na
jedince nepůsobí přímo škola či rodina, ale jedná se tzv. „volný čas.“ O volném času,
stejně jako o výchovných zařízeních pro muzikoterapeutickou praxi pojednávají
následující kapitoly.
1.4 Muzikoterapie jako metoda sociálně výchovné práce
Spolu se školní výchovou ve školských zařízeních, přichází ten správný čas pro
uplatňování sociální pedagogiky, která se díky ovlivňování volného času podílí na utváření
komplexnější výchovy a pedagogického působení na jedince. Hudba a muzikoterapie tak
přináší aktivitu, která podle všech znaků představuje oblíbené trávení volného času
u širokého spektra lidí všech sociálních vrstev ať už s nebo bez zdravotních omezení.
Bylo by milné se domnívat, že veškerá hudba je pro muzikoterapii vhodná, ba co
víc hudbu jako takovou za muzikoterapii zaměňovat. Ne každá hudba je pro muzikoterapii
akceptovatelná. Cílem je poskytnout klientovi hudbu prospěšnou a zvolit takové aktivity
aby byly klientovi příjemné, tedy hudbu s terapeutickým účinkem.
Vyjadřování hudbou však muzikoterapeutovi pomáhá pochopit klientovy pocity
a postoje a lze tak úspěšně aplikovat muzikoterapeutické metody a postupy, které povedou
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 20
ke zlepšení klientova duševního stavu. Postupy jsou značně individualizované, s ohledem
na klientovy potřeby, spolupráce je dlouhodobá. Muzikoterapie může mít vliv nejen na
psychiku jedince, ale také na zlepšení tělesného stavu.
„Pedagogická muzikoterapie (speciální, léčebná, sociální a výchovná) je souhrnné
označení terapie, která se zaměřuje na procesy učení, sociální integrace a komunikace.
Zlepšuje paměť (kognitivní funkčnost) a podporuje pohyb, řeč (tělesnou funkčnost).“
(Zeleiová, 2007, s. 50)
Indikace muzikoterapie z hlediska patologie (Kantor a kol., 2009, s. 181)
Duševní poruchy (psychózy, neurózy, poruchy osobnosti apod.)
Mentální retardace
Autismus a jiné pervazivní vývojové poruchy
Tělesné postižení
Senzorické postižení (zrakové, sluchové)
Terminální onemocnění (onkologické, AIDS)
Poruchy komunikace
Psychogeriatrické poruchy (demence, Parkinsonova
a Alzheimerova choroba)
Zneužívání návykových látek a různé druhy závislostí
Psychosomatické poruchy (mentální anorexie)
Poruchy chování
ADHD
Oběti týrání a sexuálního zneužívání
Sociálně patologické jevy u dětí a mládeže (Pávková a kol., 2002, s. 41)
Drogová závislost, alkoholismus a kouření
Kriminalita a delikvence
Virtuální drogy (počítače, televize, video)
Patologické hráčství (gambling)
Záškoláctví
Šikanování, vandalismus, a jiné formy násilného chování
Xenofobie, rasismus, intolerance
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 21
Kantor zdůrazňuje, že cílem muzikoterapie není pouze oblast patologie jedince,
proto si zde dovoluji ve stejné rovině uvést oblasti sociálně patologických jevů u dětí
a mládeže v oblasti výchovy jak je definuje Pávková a její kolektiv. Domnívám se totiž, že
jsou zde přehledně shrnuty veškerá hlediska pro posouzení vhodnosti muzikoterapie
v sociální pedagogice.
U klientů, kteří nemají žádné diagnostikované potíže z výše uvedených, hovoříme
o muzikoterapeutických programech jako o rekreačních či wellness programech. Cílem je
v těchto případech sebepoznání jedince, podpora a rozvoj jeho osobnosti.
1.5 Zařízení pro muzikoterapeutickou praxi
Cílovou skupinu klientů v muzikologické praxi tvoří převážně děti. Ve velké míře
se jedná o klienty ústavů institucionální péče, jako jsou: speciální mateřské a základní
školy včetně škol praktických, dětské domovy a domovy pro zdravotně postižené, střediska
výchovné péče, výchovné a diagnostické ústavy, či ústavy sociální péče. Zahrnují se zde
také denní stacionáře a zařízení pro klienty s mentálním postižením či kombinovanými
vadami. V případech institucionální výchovné péče v ústavech a dětských domovech je
třeba mít na zřeteli hrozící negativní vlivy jako je šikana, sebepoškozování či vražedné
chování.
Muzikoterapie je využívána také u klientů pedagogicko-psychologických poraden
nebo speciálních pedagogických center. Jedná se tedy o zařízení, jejichž náplní je trvalá
pedagogická činnost, inteligenční, emocionální a sociální rozvoj osobností klientů, včetně
nápravy disfunkčních projevů způsobených externími vlivy.
Kategorii znevýhodněných klientů je napomáháno v integraci do společnosti
a citlivým způsobem jsou nahrazovány vjemy a běžné prožitky, tak aby jim bylo
umožněno co nejplnohodnotněji žít. Mimo dětské klienty se terapie hudbou uplatňují také
v léčebnách (psychiatrie, drogově závislí, dlouhodobě nemocní) nebo například
v domovech pro seniory. Mimo tyto řízené systémy, existují vzdělávací zařízení
a organizace, kam vstupuje klient dobrovolně, je motivován vlastními zájmy a také zde
přichází cíleně. Jedná se o kulturní střediska a centra, festivaly, domy dětí a mládeže, které
nabízejí programy pro využití volného času. Na komerční bázi dnes pracují i oborově
profilované soukromé subjekty, které se zaměřují na trávení volného času dospělých
(zážitkové kurzy, adrenalinové kurzy, arterapie apod.)
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 22
Rozdíl mezi těmito institucemi spočívá ve vztahu účastníků k aktivitám
a institucím, co se týče zařízení volného času, sdružení dětí a mládeže jedná se o instituce
převážně příspěvkového charakteru. Náplň mají ale společnou: relaxaci, emocionální
vyžití, kompenzaci tělesných nebo psychických nedostatků, zvyšování důvěry ve vlastní
konání, prosazování se, přijímání sociálních rolí ve skupině. Použité výchovné metody jsou
v rámci aktivit založené na prožitku a zkušenosti. Výchovný pracovník by měl znát povahu
aktivit organizace a rozsah jejího působení. Zvláště v domech dětí a mládeže
a organizacích zabývajících se volným časem dětí se angažují dobrovolníci či se zde
vyskytují odborníci z pomáhajících profesí, kteří tuto činnost mají jako zálibu.
Školní družiny a kluby (součástí školy, mladší a střední školní věk)
Střediska pro volný čas dětí a mládeže (Domy dětí a mládeže) – zájmová činnost,
široké věkové rozmezí, odborné vedení
Domovy mládeže (pro středoškolskou mládež, sociální, výchovně-vzdělávací
funkce, aktivity na bázi dobrovolnosti
Základní umělecké školy
Dětské a mládežnické organizace (Skaut, Sokol, Selesiáni Dona Bosca)
Dětské domovy (náhrada rodiny, ústavní výchova, veškeré zázemí, co nejširší
integrace
Diagnostické ústavy pro děti a mládež (součástí mohou být zřízena: střediska
výchovné péče pro děti a mládež)
Nemocnice s dlouhodobě nemocnými (herní specialisté, dobrovolníci)
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 23
2 ŽIVOTNÍ STYL A VOLNÝ ČAS
Volný čas je významnou jednotkou v životě člověka. Volný čas lze charakterizovat
jako: „činnost, do níž člověk vstupuje s očekáváním, účastní se jí na základě svého
svobodného rozhodnutí, a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení. Jako hlavní
funkce volného času se uvádějí: odpočinek (regenerace pracovní síly), zábava (regenerace
duševních sil), rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury).“ (Hofbauer 2004, s. 13)
Mimořádný význam pak má pro děti a mládež. „S volným časem dítěte disponují ti,
kteří o něj pečují. V ideálním případě se jedná o rodinu – otce, matku popřípadě
sourozence, v pozdějším věku do volného času dítěte zasahuje i učitel. Postupem času se
dítě snaží realizovat své koníčky či zájmy samo a to ve svém volnu, kdy nemá žádné
povinnosti. Řídícím prvkem tu mohou být vedoucí, vychovatelé, lektoři a učitelé v případě
organizovaných volnočasových aktivit.“ (Spousta, 1998, s. 12)
První zkušenosti s volným časem jsou v rodině, rodiče jsou prvními prostředníky,
inspirátory, rádci a pomocníky. Z rodiny čerpá mladý jedinec vzorce volnočasového
chování rodičů. V ideálním případě na základě uskutečňování společných i individuálních
zájmových aktivit. Rodina také může položit základ pravidelnosti či opakovatelnosti
volnočasových aktivit. Hofbauer (2004, s. 63) také říká že: „aktivita dítěte může být také
prostým navázáním na zájem rodičů nebo přecházejí do jiné oblasti, v obou případech tak
rodiče ve svých dětech nacházejí pokračovatele a přispívají k vytváření žádoucí kontinuity
svého výchovného působení.“
Pozitivní vzorce vycházejí ze základního předpokladu, že rodiče věnují dětem
dostatek času, či mají zájem zprostředkovat dítěti kvalitní trávení volného času.
Volnočasové aktivity mají různé obsahy: sport, turistiku, ochranu přírody, jsou zaměřené
na uměleckou tvořivost, technické dovednosti, hra na hudební nástroje, pasivnějším
obsahem je pak divadlo, film či hudba. Při těchto aktivitách dochází u jedince k obohacení
o nové poznatky a dovednosti z nejrůznějších oblastí a také nová sociální zkušenost.
Opakem pozitivních vzorů jsou však i žádné, nebo negativní vzorce chování, které
dítě přejímá jako přirozenou záležitost, jelikož to tak vidí u rodičů (konzumní způsob
života, nicnedělání, alkoholismus a jiné závislosti, či dokonce protispolečenské aktivity).
Příčiny je nutno vidět ve více oblastech. První z nich je, že rodina musí disponovat
hmotnými předpoklady pro zapojení svého dítěte do volnočasových aktivit, tedy finanční
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 24
prostředky. Některé aktivity mohou být nízkonákladové (například pouze poplatek
k zápisnému), jiné nesou specifické požadavky, které je nutno zabezpečit (sportovní
výbava, hudební nástroje apod.).
V současné ekonomické situaci, kdy je velká část domácností nucena omezovat
rodinné výdaje, rostou běžné životní náklady, vzrůstá nezaměstnanost, jsou z rodinného
rozpočtu mazány náklady, které nejsou zcela primární, tedy prostředky na kulturní aktivity,
volný čas, nákup médií – knih, novin, časopisů.
Další oblastí, která má vliv na trávení volného času dětí a mládeže je různost
sociálního – výchovného prostředí jedince. Děti a mládež ze sociálně znevýhodněných či
sociálně slabých rodin nemají výchovné vzory, chybějí nebo jsou spíše negativní, inklinují
tak trávení volného času bezmyšlenkovitou činností, sházejí se s vrstevníky s podobnými
problémy, svou životní bezcílnost ovšem řeší spíše agresivním a asociálním chováním. Cítí
se vymezeni ze společnosti a svým společensky nežádoucím chováním se pak dále odcizují
běžné společnosti a jejím hodnotám.
Deprivací ze sociálně výchovného prostředí také dochází k výskytu delikventního
chování, mnohé děti vidí útěchu a náplň volného času také v drogové závislosti, od které je
jen krok ke kriminální činnosti. Nalezení vhodného uměleckého kroužku, turistického
oddílu anebo sportovní aktivity nemusí být snadné ani s ohledem na lokální možnosti, děti
z obcí mimo městské zástavby musí do kroužků dojíždět, což představuje časovou zátěž
nejen pro ně, ale také pro rodiče, kteří je zvláště v mladším školním věku doprovázejí.
Dojíždění za volnočasovými aktivitami je také vícenákladové než v místě bydliště.
2.1 Životní styl současné mládeže
Mládeží ve smyslu této práce rozumíme období středního školního věku (11-15 let)
a také staršího školního věku (15-18 let). Ve stejném významu používám také označení
náctiletí, pubescenti a adolescenti.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 25
Tab. 1 Věkové zvláštnosti 11-15 let (Zdroj: Pávková, 2002, s. 223)
Tab. 2 Věkové zvláštnosti 15-18 let (Zdroj: Pávková, 2002, s. 223)
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 26
Pro jedince se jedná o složité období vývoje, které je zlomem dětství a dospělosti,
hodnoty dětství jsou opuštěny, je zde silný odpor proti znakům dospělosti. Mládež si
buduje vlastní subkulturu (móda, komunikace, hudba a tanec), odpoutává se od rodiny,
adaptuje se na nové školní prostředí, vstupuje do profesního života, a samozřejmě prožívá
nové vztahy.
Vliv rodiny ustupuje před vrstevnickými skupinami, které jsou pro děti přirozeným
prostředím (věková, názorová, zájmová blízkost). Manifestují tak svou touhu po
samostatnosti, vymaňování se z kontroly dospělých. Při hledání řešení životních těžkostí
hledají řešení u vrstevníků, pak je rodina pak až učitelé. Jedinec se identifikuje se skupinou
či se o to pokouší, skupina tak získává značný vliv nad rozvojem osobnosti jedince jak
v pozitivním tak negativním smyslu. Vliv a moc kamarádů se odráží v názorech jedince,
s kamarády je zábava, jejich názor je validnější než názor rodičů, ovlivňují způsob chování
i postoje v různých životních situacích, mají také vliv na výběr hudby u jedince.
Kromě skupinových aktivit v zájmových skupinách a kroužcích se objevují
i aktivity individuální. Čas takto strávený je však většinou vyplněn médii. Individuální
aktivity nastupují ve dnech volna (víkendy, svátky, prázdniny), v tomto režimu jedinec
nenavštěvuje kroužky či zájmové skupiny, pokud netráví čas na sportovních utkáních
a zápasech v rámci kroužku, nebo se nevěnuje turistickým aktivitám. Na řadu tak přichází
aktivity s rodinou, návštěvy, setkání s přáteli, učení, ale také televize, film, poslech hudby,
a dnes čím dál častěji aktivity na počítači (internetu) a nicnedělání.
Internet se stal nepostradatelným prostředníkem komunikace a zábavy dnešních
vrstevníků, sociální síť Facebook, komunikační chat ICQ, program pro internetové
telefonování Skype, audiovideo kanál YouTube, „být online“ je dnes pro mladé lidi
důležité, přestože se stále ukazuje, že na svou nevyzrálost a důvěru v internetové sítě
neustále doplácejí. Anonymita internetu, virtuálního světa, je zvláště pro děti a mládež
nebezpečná.
Dříve televizní věk, předčil nynější počítačový. Obě tyto nejsilnější média však
podporují zkratkovité sdělení bez nutnosti ověřování a hledání kontextu jinde, typická je
i ztráta citlivosti pro mezilidské vztahy v důsledku vstupu do virtuality již od útlého
dětství. Četba a knihy jsou na ústupu, velkou váhu v této oblasti je vzor a podpora rodičů,
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 27
zda pro ně nákup knih či návštěvy knihovny představují hodnotu, kterou dále předávají
svým dětem.
Maximální hodnotou dneška se však stávají peníze. U dětí a mládeže podporují
konzumní chování, svůj volný čas tráví v nákupních centrech, kde sledují trendy, dívky
módu, chlapci výpočetní techniku, baví se pozorováním okolí, povídáním si a vyčkávají, že
potkají další známé. Vytvářejí se tak skupinky, které spolu dále komunikují a jsou-li
například mimo domov - venku, často tráví volný čas v parku „na lavičkách“, kde si opět
povídají, což je u starších provázeno běžným flirtováním a předváděním se chlapců a dívek
mezi sebou. V případě návštěvy hřišť jsou jim sportovní pomůcky spíše rekvizitou. Část
z nich sice aktivně sportuje, ale ostatní se zapojují jen občas. Hřiště a jeho okolí slouží
především jako prostor sociálního kontaktu, kde mají zejména starší děti možnost nechat
vyniknout vlastní suverenitě. Peníze jsou také často důvodem sociálního vylučování
jedinců ze skupin vrstevníků a předznamenávají sociální slabost.
2.2 Volný čas a jeho trávení u mladistvých a mladých dospělých
V období duben 2009 až únor 2013 byl realizován národní projekt Klíče pro život -
Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání. Záštitu nad
projektem měl Národní institut dětí a mládeže společně s Ministerstvem školství, mládeže
a tělovýchovy. Projekt se dotýkal profesí, které zajišťují mimoškolní – volnočasové
aktivity pro děti a mladé lidi v organizacích celé České republiky, jako jsou: střediska
volného času, školní družiny, školní kluby a nestátní neziskové organizace. „Cílem
projektu je výrazné posílení celoživotního vzdělávání lidí pracujících s dětmi a mládeží
a hlavně zkvalitnění systému podporujícího trvalý a udržitelný rozvoj zájmového
a neformálního vzdělávání.“ (Národní institut dětí a mládeže: Klíče pro život, b.d.)
Jednou z aktivit programu byl výzkum z roku 2010, který předložil hodnotové
orientace dětí ve věku od 6 do 15 let. Výzkumu se zúčastnilo celkem 2 238 dětí
a dospívajících ve třech věkových skupinách (6–9, 10–12, 13–15 let). Výzkumníci se
zaměřili na čtyři hodnotové skupiny: rodina, škola, volný čas a hodnoty. Pro potřeby této
práce jsou nejhodnotnější poznatky zaměřující se na volný čas v souvislosti s tématem
hudby.
„Způsoby trávení volného času našich dětí ovlivňuje řada faktorů, například věk či
pohlaví, ale především také vzdělání rodičů a socioekonomické postavení rodiny. V rámci
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 28
výzkumu jsme provedli i tzv. faktorovou analýzu a na jejím základě můžeme způsoby
trávení volného času seskupit do pěti základních oblastí.
„Neorganizovaná činnost“ (být venku s kamarády, návštěvy kamarádů, sport mimo
kroužky, sledování televize) je první oblastí a zahrnuje aktivity, které patří ve sledované
populaci mezi nejrozšířenější.
Druhý způsob nazýváme „IT a Hudba“ (internet, chatování, počítačové hry, filmy
na DVD/PC, poslech hudby). Tato oblast představuje způsob trávení volného času, který je
ve srovnání s jinými způsoby rozšířen spíše více, poslech hudby patří u starších dětí
dokonce mezi nejčastější aktivity.
Třetí způsob trávení volného času jsme nazvali „Sport a kroužky“ (sportovní
kroužky/oddíly, sport mimo kroužky, jiné zájmové kroužky). Tato oblast představuje
způsob trávení volného času, který je ve srovnání s jinými způsoby středně rozšířen.
Čtvrtý způsob trávení volného času jsme pojmenovali „Intelektuální činnost“
(četba knížek, četba časopisů, návštěvy knihovny, učení, ale také některé zájmové
kroužky). Do této oblasti spadají aktivity, jejichž rozložení v populaci je odlišné. Zatímco
učení patří mezi nejrozšířenější, četba knížek a podobně také časopisů mezi středně
frekventované, návštěva zájmových kroužků a zejména knihovny je spíše okrajovou
záležitostí.
Naopak pátá oblast „Orientace na spotřebu“ (návštěvy fastfoodů, nakupování
a návštěvy kina) – je způsob trávení volného času, který je mezi všemi dětmi rozšířen spíše
okrajově.“ (Bocan, 2012, s. 52 - 53)
Tab. 3 Zjištění u volnočasových aktivit dětí 6-15 let (Bocan, 2012, s. 53)
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 29
2.3 Osobnost muzikoterapeuta
Podle K. Hofmarksrichtera (1969 citováno podle Mátejová 1992, s. 83) člověk,
který se systematicky věnuje rytmicko – muzikální výchově a muzikoterapii, musí být sám
muzikálním a ovládat hru na hudební nástroj. C. Orff (1975 citováno podle Mátejová
1992, s. 83) k tomu dodává, že ne každý učitel, lékař, psycholog, léčebný, anebo speciální
pedagog se může zaobírat muzikoterapií, ale jen ten, který má nejen blízký vztah
k hudebnímu umění, ale i k ohroženým, postiženým a narušeným jedincům všech
věkových kategorií.
Takto definují muzikoterapeuta zahraniční autoři. Nastolují tak dvě základní
podmínky pro činnost muzikoterapeuta. První nezbytnou podmínkou pro to aby mohl
muzikoterapeut správně pracovat, je ovládání alespoň jednoho hudebního nástroje, ale také
znalosti v oblasti hudby jako takové. Mezi nejvhodnějšími nástroji je často uváděn klavír,
jako univerzální hudební nástroj, který dokáže pohotově a do značné míry zastoupit i jiné
hudební nástroje. Důležitost umět hrát na hudební nástroje se projevuje při aplikování
muzikoterapeutických metod, nevíce u improvizace, kdy se musí muzikoterapeut umět
naladit na náladu klienta. Měl by ovládat různé hudební styly, nevyjímaje klasiku nebo
heavy metal. Notové zápisy nejsou pro muzikoterapeuta vždy určující, protože dle potřeby
v průběhu sezení ať individuálního či skupinového potřebuje měnit rytmus, tempo,
i melodie.
Druhou podmínkou je schopnost muzikoterapeuta navázat kontakt s klientem,
vystupovat taktně a nenásilně, být schopen osobního přístupu. Tedy je zapotřebí sociálně
výchovného přístupu, který je nám znám ze sociální pedagogiky. „Na počátku je kontakt,
setkání vychovatele s mladým člověkem. Pokud vychovatel dokáže dítě nebo mladého
člověka zaujmout, vzniká vztah. Výchovné působení tohoto vztahu se projeví tak, že
postupně přivádíme mladého čolka k poznání a přijetí určitých hodnot, o které nám ve
výchově jde. Je dávno známé, že nestačí, nebo dokonce někdy není vhodné o těchto
hodnotách mluvit, ale spíše je důležité, aby je vychovávaný v naší praxi viděl, vycítil,
zažil. Nezaujme-li mladého člověka vychovatel, nezaujmou ho ani jeho hodnoty. Zde se
ukazuje význam osobnostních kvalit vychovatele. Čím menší je skupiny, s níž vychovatel
pracuje, tím přirozeněji a spontánněji vznikají vztahy. Čím je skupina větší, tím více musí
vychovatel vztahovou dimenzi plánovat a strukturovat.“ (Pávková a kol., 2002, s. 53)
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 30
Zde tedy můžeme vnímat muzikoterapii jako terapeuticko – výchovný proces, který
vyžaduje vhodný osobní přístup a vysokou vědomostní úroveň a flexibilitu
muzikoterapeuta vůči klientům. Pokud muzikoterapeut správně ohodnotí možnosti klientů
a správně vnikne do jejich duševního a tělesného rozpoložení, může k nim získat adekvátní
citový vztah.
Správné rozložení citů ve vztahu ke klientovi nesmí muzikoterapeutovi nikdy
chybět (tzv. citová spravedlnost). Ta se projevuje náklonností stejné úrovně
muzikoterapeuta ke všem klientům. Klienti spatřují v samé osobě muzikoterapeuta hlavně
oporu, což by si měl on sám uvědomit, zvláště v těžších situacích a vše řešit s velkou
rozvahou. Za každých okolností musí být vždy zachována klientova důstojnost. Žádoucí je
vyzdvihování kvalit klienta.
Nároky na práci muzikoterapeuta jsou v dnešní pokročilé době opravdu náročné.
A to především proto, že tato terapie se neustále vyvíjí a je stále potřeba studovat a učit se
novým věcem. Odborné kompetence jdou ruku v ruce s osobnostními kompetencemi
a profesní etikou, jejíž standard upravují muzikoterapeutické asociace po celém světě.
„Za zcela samozřejmý požadavek pro vykonávání muzikoterapeutické praxe je
považován neustálý seberozvoj a zvyšování terapeutických kompetencí prostřednictvím
terapeutických kurzů, výcviků, supervizí, studia, vlastní terapie nebo účastí na
výzkumných projektech. Obdobná pravidla platí nejen pro muzikoterapeuty v praxi, ale
také pro učitele, kteří muzikoterapii vyučují, nebo pro lektory, kteří vedou
muzikoterapeutické výcviky.“ (Kantor a kol., 2009, s. 163)
V následující praktické části popisuji svou účast na muzikoterapeutickém kurzu.
Tento kurz mi umožnil aspoň trošku nahlédnout, jak se muzikoterapeut věnuje své
činnosti. Měl jsem tu čest poznat osobně Matěje Lipského, což je jeden z nejuznávanějších
muzikoterapeutů u nás a byl u zrodu mnoha metod, které vyplynuly z potřeb klientů.
Především bych chtěl vyzdvihnout jeho naprostou profesionalitu a loajalitu vůči klientům.
V jeho klidu, se kterým celý kurz vedl, se zcela určitě projevila mnoholetá zkušenost. Je to
člověk mnoha tváří a možností. Na jednu stranu výborný muzikant tvořící heavy
metalovou hudbu a na druhou stranu člověk, který se opravdu narodil, jak on sám říká
proto, aby mohl pomáhat druhým. Muzikoterapie o pomáhání druhým totiž je.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 31
II. PRAKTICKÁ ČÁST
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 32
3 KVALITATIVNÍ VÝZKUM
Následující část práce zprostředkovává realizovaný kvalitativní výzkum. Tématem
výzkumu je muzikoterapie jako metoda sociální práce. Výzkum je realizován
prostřednictvím dvou metod a to pozorováním a strukturovaným rozhovorem.
Metodologie sociální pedagogiky uvádí jako časté a charakteristické metody výzkumu
právě rozhovor a pozorování. (Kraus, 2008, s. 33-34)
Typem dat u tohoto kvalitativního výzkumu jsou fotografie, audio záznam,
pozorování a rozhovor s osobním komentářem. Sběr dat tvoří naslouchání vyprávění,
kladení otázek a získávání odpovědí. Dotazování probíhá formou strukturovaného
rozhovoru.
Metody byly zvoleny, jelikož jsou považovány za pružné a je možné je doplnit, či
modifikovat v průběhu výzkumu. K vyhodnocení nejsou využity statistické metody ale
výstupy s doporučeními pro praxi.
Základní výzkumné otázky výzkumného šetření
(budou vyvráceny nebo potvrzeny)
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 1
Muzikoterapeutický kurz navštěvují převážně účastníci středního, dospělého věku.
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 2
U účastníků kurzu dominuje v rámci volnočasových aktivit především pozitivní vztah
k hudbě.
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 3
Účastníci kurzu vykazují po jeho absolvování lepší psychickou pohodu, než před jeho
započetím.
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 4
Účastníci kurzu jsou z hlediska pohlaví účastníků vyváženou sociální skupinou.
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 5
Většina účastníků kurzu užívá, nebo by chtěla užívat muzikoterapii v rámci výhradně
svých zájmů a koníčků.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 33
3.1 Pozorování – metodika
Pro pozorování byla zvolena metoda zúčastněného pozorování během kurzu
Muzikoterapie. Autor práce je pozorovatelem, zapojil se do skupiny a podílel se na
aktivitách skupiny, čímž docházelo k přímé interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem
(výzkumníkem). Pozorování je standardizované, má stanovený cíl, podobu výzkumu, je
ohraničeno časem a místem konání kurzu. Připraven je záznamový arch pro terénní
poznámky s předem určenými pozorovacími kategoriemi.
Sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných
dat vytvořeny závěry směřující k potvrzení stanovených hypotéz a zaznamenání nových
poznatků k tématu. Výsledná výzkumná zpráva obsahuje komentáře k situacím v rámci
výzkumu, poznámky o času a místě pozorování. Primární účel pozorování je zjistit, motivy
lidí pro jejich činnost, jejich názory a získání hlubšího vhledu do zkoumané oblasti.
(Zda se bude jednat o pozorování otevřené (subjekty jsou jasně informovány
o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají
veškeré etické problémy) či skryté (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován) se
rozhodne na místě konání výzkumu.)
Pro sběr dat byl vytvořen pozorovací plán, aby byly dodrženy základní
zaznamenávané situace, události a jevy. Během výzkumu dochází k bezprostřední analýze
dat, kdy může výzkumník reagovat na neočekávané změny, což může vést k upravení
hypotéz či generování jiných.
Po shromáždění dat následuje předanalyzační fáze, kdy jsou data kategorizována
a tříděna. Výsledkem kvalitativní analýzy bude bohatý popis pozorovaných jednání
a kontextu, ve kterém se objevily. Cílem pozorování je pochopení tématu v jeho hloubce
v typickém prostředí, zachycení bezprostřední zkušenosti s pozorovaným jevem.
Průběh zúčastněného pozorování podle Hendla (2008, s. 194-198):
1. „Navázání kontaktu
Při zúčastněném pozorování je podstatné získat přístup do terénu a vytvořit kontakt
s účastníky situace. Zásadní roli při získávání informací o skupině při zúčastněném
pozorování může sehrát správná volba klíčového informátora. Klíčový informátor je
důležitým zdrojem informací. Jedná se o jedince s výbornou znalostí daného prostředí, přes
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 34
kterého výzkumník získává informace, ke kterým by za normálních okolností neměl
přístup.
2. Pozorování
Při pozorování se výzkumník snaží zachytit co nejširší škálu situací. Pozorování lze
rozdělit do tří typů podle jejich zaměření na určité typy situací. Prvním z nich je
pozorování popisné, jehož hlavním cílem je zmapování prostředí, lidí a událostí. Narativní
zprávou vytváříme podrobný dokument, ve kterém vycházíme ze situací a událostí, které
proběhly. Druhý stupněm je fokusované pozorování, to se zaměřuje na konkrétní procesy
a problémy. Pozorovatel vytváří určitý teoretický rámec, který má základ v získaných
datech, umožnuje lépe studovanému porozumět problému a snadněji předat poznatky
čtenářům. Na závěr výzkumu proběhne selektivní pozorování, při kterém je snaha najít
konkrétní podklady pro stanovené hypotézy.
3. Záznam
Hlavním prostředkem záznamu při zúčastněném pozorování jsou terénní
poznámky. Terénní poznámky obsahují, co výzkumník slyšel, viděl, prožil, o čem
uvažoval v průběhu shromažďování a reflektování dat. Terénní poznámky se rozdělují na
dva druhy: popisné a reflektující.
Popisné poznámky
- popisují prostředí, osob a jejich činnost
- popis aktivit a jejich posloupnost, reakce účastníků včetně výzkumníka
Reflektující poznámky (úvahy výzkumníka o tom co pozoruje)
- reflexe analýzy: nově získané poznatky a ideje
- reflexe metody, procedur, hodnocení dosavadního průběhu výzkumu
- aspekty, které je nutné vyjasnit, zkontrolovat
4. Závěr pozorování
Výzkumník by se měl rozloučit pokud možno v přátelském duchu bez narušení vztahu
mezi ním a pozorovanou skupinou.“
3.2 Plán pozorování
Prostředí a předmět pozorování: Pozorování proběhne na konkrétním kurzu
muzikoterapie, konaném vybranou organizací pro volnočasové aktivity. Autor práce bude
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 35
kooperovat s tutorem kurzu, seznámí jej s průběhem pozorování. Pokud bude získán
souhlas účastníků, bude během pozorování vytvořen audio či audiovizuální záznam.
Pozorovány budou aktivity během kurzu a účastníci kurzu v tomto prostředí.
Definovaný vzorek (analytická jednotka): Účastníci kurzu muzikoterapie,
respektive jejich chování a motivy vedoucí k účasti v kurzu muzikoterapie, muzikoterapie
v kontextu sociální pedagogiky s ohledem na volný čas pubescentů a adolescentů. Počet
účastníků analytické jednotky není dosud znám, odvíjí se od kapacity kurzu. Minimální
předpokládaný vzorek by však mohlo představovat 15-20 účastníků.
Časové vymezení: Rozpis kurzu 8. 3. – 10. 3. 2013
Místo konání kurzu je v prostorách Integrační mateřské školy Sulanského na Praze 4
– u stanice metra Háje.
Anotace: „Prožitkový kurz nazvaný Muzikoterapie a cesta životem je zaměřený na
využití muzikoterapeutických postupů u jednotlivých cílových skupin určených dle věku
člověka. Dovíte se, jakým způsobem je vhodné muzikoterapii uplatnit od prenatálního
období, přes využití při porodu a v neontologické péči. Dále se kurz zaměří na aplikaci
muzikoterapie u kojenců, batolat a předškoláků, jako i u dětí školního věku. Nebude chybět
indikace muzikoterapie v období puberty, adolescence, dospělosti i stáří.
Kurz je určen všem zájemcům. Je vhodný pro pedagogy, hudebníky, psychology,
studenty humanitních oborů, ale též pro běžné zájemce. Kurz je garantován
Muzikoterapeutickou asociací České republiky (CZMTA), sekcí systemické muzikoterapie
při České psychoterapeutické společnosti při LSP. Absolvent kurzu obdrží na konci
certifikát o absolvování kurzu.“ (Muzikoterapie, © 2007-2011)
Lektor: Mgr. et Mgr. Matěj Lipský – muzikoterapeut, psycholog a speciální
pedagog. Pracoval jako muzikoterapeut v DC Sulická při Thomayerově nemocnici, v
integrační MŠ Sulanského, v hloubětínském Paprsku a v soukromé praxi. Přednáší
muzikoterapii na Univerzitě Karlově. Je spoluautorem knihy Základy muzikoterapie
(Grada 2009) a předsedou Muzikoterapeutické asociace České republiky. Od roku 2011 je
jednatelem Světové federace muzikoterapie (WFMT) za Muzikoterapeutickou asociaci
České republiky.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 36
Cíl výzkumu:
Intenzivní proniknutí do tématu muzikoterapie, praktický vhled do oboru. Zjištění
poznatků jak lze aplikovat muzikoterapii v sociální pedagogice s ohledem na volnočasové
aktivity mladistvých.
Výzkumné otázky:
Muzikoterapeutický kurz navštěvují převážně účastníci středního, dospělého věku.
U účastníků kurzu dominuje v rámci volnočasových aktivit především pozitivní
vztah k hudbě.
Účastníci kurzu vykazují po jeho absolvování lepší psychickou pohodu, než před
jeho započetím
Účastníci kurzu jsou z hlediska pohlaví účastníků vyváženou sociální skupinou.
Většina účastníků kurzu užívá, nebo by chtěla užívat muzikoterapii v rámci
výhradně svých zájmů a koníčků.
Záznam: Terénní poznámky obsahují kromě popisu jevů a odpovědí na hypotézy
také: zkušenosti, nápady, potíže, chyby, či vzniklé problémy.
Zkoumané budou kategorie jevů:
Prostředí (vybavenost, organizační zajištění, připravenost obsahu kurzu)
Účastníci kurzu (počet, věková struktura, motivy k účasti, očekávání, sociální
struktura, vztahy mezi lidmi)
Jednotlivá témata (obsah, aktivity, zapojení účastníků, postoje účastníků, kontext
soc. pedagogiky)
Obsah pozorování daných jevů:
popis jevu, vlastní komentář, zkušenosti a nápady, problémy a chyby
3.3 Vlastní pozorování
Popisné pozorování (prostředí, účastníci kurzu, události – témata)
Název kurzu byl „Muzikoterapie a životní cesta“. Kurz byl zaměřen na
muzikoterapii napříč spektrem lidského bytí. Kurz byl garantován Muzikoterapeutickou
asociací České republiky (CZMTA) a sekcí systemické muzikoterapie při České
psychoterapeutické společnosti České lékařské společnosti JEP. Kurzem provázel přední
český muzikoterapeut Mgr. et Mgr. Matěj Lipský.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 37
Zázemím pro tento kurz se stala mateřská škola v Praze, ve čtvrti Háje, na
Sulanského ulici. Místnost sloužící mateřské škole jako herna byla vybavena hudebními
nástroji, podložkami na sezení na zemi, součástí místnosti byly také ribstole.
Náplň kurzu:
sebezkušenostní část: poznávání sebe sama, vnímání hudby,
posilování znalostí o muzikoterapii
praktická část: muzikoterapeutické aktivity
teoretická část: získání vědomostí nezbytných pro praktikování terapie hudbou,
vývoj člověka v souvislosti s muzikoterapií
Kurz byl rozdělen do tří dnů, od 8. do 10. března (pátek až neděle). Začínal v pátek
v podvečer a končil nedělním polednem. Celkem tedy v rozsahu 19 hodin. Program se
skládal s teoretických přednášek, muzikoterapeutických aktivit, na jejichž konci byl
věnován prostor převážně pro zhodnocení aktivity či sdílení pocitů. Aktivity byly časově
ohraničené. V sobotu a v neděli bylo první aktivitou shrnutí předchozího dne. Kratší
přestávky byly vždy jedna dopoledne a druhá odpoledne, delší hodinová přestávka byla
určena pro oběd.
Vše probíhalo v přátelské atmosféře, kdy bylo již od začátku nastaveno tykání,
aktivity i teoretická část byly realizovány na podložkách na zemi vsedě, či ve stoje
a v pohybu po herní místnosti. Uspořádání bylo půlkruhové, čelem k půlkruhu seděl
muzikoterapeut taktéž na podložce na zemi. Zázemí bych hodnotil velmi kladně.
K dispozici byl čaj i káva.
Podstatným prvkem prostředí kurzu byly hudební nástroje, například: piano, kytara,
 zvonkohry , xylofony,  zvonkohra koshi , rotující zvukové vlny, gongy, bonga, djembe,
perkuse, triangl, irský buben a další. Vyobrazení některých exotických hudebních nástrojů
uvádím v příloze č. 4.
Kurzu se zúčastnilo 17 osob, přesněji 16 žen a já jako jediný muž. Všichni jsme se
postupně představili jménem, profesí, co nás na kurz přivádí a jaké je naše současné
duševní rozpoložení. Profesní složení účastnic bylo opravdu pestré. Všechny měli
k muzikoterapii velmi blízko. Dvě účastnice byly speciální pedagožky a pracovaly
v ústavech pro mentálně a tělesně postižené. Byly tam také zaměstnankyně pedagogickopsychologických
poraden, dále ženy z domovů se sociální péčí pro seniory. Dvě účastnice
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 38
byly jiné národnosti a to z Německa (pracovnice ve výchovném ústavu) a z Ukrajiny
(klavírní korepetitorka na konzervatoři). Mezi dalšími bych vzpomenul chůvu v soukromé
domácnosti, anebo také již muzikoterapeutku, která se na kurz přijela obohatit o nové
zkušenosti. Věková struktura účastníků byla v rozmezí od 20 až po 50let. Poměrná část
účastnic byla ve věku nad 35 let. Sebe ve věku 28 let mohu v rámci kurzu zahrnout do
nižší a menšinové věkové kategorie.
Hned první den kurzu jsem vypozoroval, že mnohé účastnice se již znají. Po
začlenění se do kolektivu jsem zjistil, že mnohé spolu absolvovaly již více kurzů a znaly se
také s muzikoterapeutem. Z počátku byla evidentní genderová bariéra vůči mé osobě,
během druhého dne však došlo zcela k uvolnění atmosféry. Tázal jsem se muzikoterapeuta
na účast mužů na kurzech, sdělil mi, že většinu opravdu tvoří muži. Na tento kurz byly
původně přihlášení tři muži, z čehož se dva nedostavili. Všichni účastníci měli vztah
k hudbě. Většina ovládala hru na nějaký hudební nástroj, některé působily v hudební
skupině podobně jako já. Hlavním zájmem pro účast na kurzu bylo rozšíření si povědomí
o tomto druhu terapie, převažovalo také uplatnění muzikoterapie v rámci profese, rozšíření
si dovedností, hledání jiné pracovní náplně.
Na počátku kurzu bylo zásadní uzavření tří kontraktů mezi všemi účastníky.
Kontrakty směřovaly k dodržení konkrétních zásad, které se týkaly kurzu. První byl
kontrakt mlčenlivosti. Slíbili jsme si, že nebudeme nikde po skončení kurzu šířit
choulostivé a osobní údaje. Tudíž i já jsem se zařekl, ač jsem byl účastníkem na kurzu
kvůli vytvoření podkladů pro praktickou část k bakalářské práci, že budu nakládat se
zážitky, daty a informacemi, které zde zažiji a posbírám velmi opatrně a žádné z nich
nezneužiji. Proto mohou být části pozorování v této části práce zobecněny, cílem je však
zachovat a postihnout podstatu kurzu.
Druhý kontrakt byl kontraktem dobrovolnosti. Z toho vyplívá, že jsme se domluvili,
že nebude nikdo nucen k žádné aktivitě. Vše bude dobrovolné. Při jakékoliv aktivitě ji
může jedinec přerušit bez udání důvodu, nebo se jí vůbec nemusí účastnit.
Třetí kontrakt, který s námi byl uzavřen, zněl: „Pokud něco chci v životě hned
změnit, mám počkat čtrnáct dní a pak se rozhodnout.“ Z tohoto kontraktu bych usoudil, že
Matěj Lipský chtěl říct, že unáhlené závěry v životě nejsou nejlepším řešením.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 39
Fokusované pozorování (konkrétní procesy a problémy, obsah, aktivity, zapojení
účastníků, postoje účastníků, kontext soc. pedagogiky)
1) Teorie
V této části pozorování chci jen stručně shrnout základní témata, kterým byly
věnované teoretické přednášky na kurzu a jejich význam pro sociální pedagogiku. Matěj
Lipský hovořil o svých zkušenostech a o metodách, které ve své praxi využívá. Odkazoval
na aktivity, které jsme si i na kurzu vyzkoušeli.
a) Terapeutický proces - pátek
Muzikoterapie je jistě víc přínosem pro nemocné než pro zdravé jedince.
Osobnost muzikoterapeuta jednoznačně ovlivňuje terapii
Nedělat muzikoterapii za každou cenu
Nepřejímat kompetenci (odpovědnost) za klienta.
Špatně volená terapie (i muzikoterapie) může klientovi i ublížit
Je třeba se věnovat různým technikám.
Terapeut si musí rozmyslet co je dobré pro byznys a co pro klienta.
Zvolit vhodnou formu terapie (individuální, skupinová)
Například jednou z výhod individuální terapie, že se terapeut věnuje pouze
jednomu konkrétnímu klientovi, ve skupině se zas klienti mohou lépe zapojit do
dění a sdílet své prožitky s okolím, skupina v nich lépe probudí zájem.
Stanovit si reálný a konkrétní cíl
Například přimět klienta ke spolupráci v rámci skupiny, k vnímání skupiny
a pracovat na jeho zaktivizování. U náctiletých lze pracovat s jejich zvědavostí,
i když mohou zpočátku vystupovat tradičně negativisticky.
Při muzikoterapii dávat více prostoru klientovi, než se soustředit na svoji práci.
Například při hře na klavír, chvilku zahrát a pak dát prostor, aby se do hry zapojil.
Stejně jako jsme uzavírali kontrakty v rámci kurzu, upozorňoval Lipský na
kontrakty v rámci terapie:
1. Jako první je důležité uzavřít kontrakt sám se sebou
Ctít etický kodex, dodržovat kritéria seberozvoje (vlastní supervize, další
vzdělávání, psychohygiena), stanovit si cíle, vize a hranice
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 40
2. Kontrakt s institucí
Pokud je muzikoterapeut součástí instituce, tak je důležité, aby hledali společné cíle.
vědět o klientovi co nejvíc
mít interdisciplinární prostor
mít dobré zázemí, tam kde se nikdo jen tak nedostane
3. Kontrakt s klientem a s jeho rodinou
společně hledáme, k čemu by mohla být muzikoterapie dobrá
například hledáme, který hudební nástroj na klienta nejlíp působí
Fáze terapeutického procesu
1. Setkání s klientem
je dobré zjistit rizika, např. agrese, a to například klient s autismem, když se
dostane do krize, jak se chová.
2. Diagnostická fáze
zkusit najít cíl, jak by mohla být muzikoterapie pro daný případ přínosná
3. Přípravná fáze
uzpůsobujeme některé techniky muzikoterapie
4. Realizace
terapeutická sezení, vedení záznamů, vyhodnocování
5. Závěrečná fáze
vyhodnocení
Základním rámcem kurzu se staly následující 4 body, které tvoří také okruhy pro
muzikoterapeutická sezení s klienty, vycházejí z teoretické části, kde je představuji jako
muzikoterapeutické metody, které zprostředkoval a obohatil dlouholetý muzikoterapeut Jiří
Kantor.
1. Skupinová improvizace – klient je aktivní, sám se zapojuje, skupinová forma
terapie
2. Interpretace - hraje terapeut, klient poslouchá, rozbor duševního rozpoložení
pozorování klienta, individuální i skupinová forma,
3. Kompozice – vhodnější pro skupinu, práce s nástroji, texty, kreativní
4. Poslech hudby – klient je pasivní příjemce, vhodné pro seniory
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 41
b) Vývoj člověka a práce s klientem – sobota
Prenatální stadium: Muzikoterapie, která se praktikuje na těhotných ženách pro pozitivní
ovlivňování plodu.
Kojenec: Více se zpívá, dítě se nosí na levé straně u srdce. V tomto období jsou děti více
nastaveny na hlas matky, než otce.
Batole: Nosíme, zpíváme, využíváme hudbu k uspávání a stimulování ke klidovému
režimu
Předškolní věk a nižší školní věk: Uvědomění si vlastního já.
Zde jsou možné již hry. Ve chvíli, když děti zvládnou hry s pravidly, nastává čas pro
soutěže.
Například
Putující pohádka - improvizace určená pro skupinovou terapii, vymyšlení pohádky
ve družstvech, průvodním prvkem je předávání plyšové hračky, každý vymýšlí část
pohádky, hračku předá dál, hudební podklad.
Harmonie – kompozice pro skupiny, jeden začíná zpívat a chodí po místnosti,
jakmile plácne dalšího po rameni, ten se přidává se svým zpěvem, postupně tak zpívají
všichni a každý improvizuje svojí melodií, vzniká tak jedna velká souhra, harmonie.
Práce s autisty – terapeut spolupracuje s rodinou, rodiče můžou přinést hudbu, ke které má
klient vztah, muzikoterapeut pracuje na poznání správné hudby tak, aby bylo možné za její
pomoci předcházet tzv. autistické krizi. Během sezení se hrají písničky. Důležité je najít
takové, které se klientovi s autismem líbí. Tyto písničky je dobré předat rodičům. Ty poté
doma při krizi pustí tyto písničky klientovi pouští a může dojít ke zklidnění projevů krize.
Puberta a dospívání: nejdůležitější je motivace a vzbudit v klientovi zvědavost. Například
věta: „Něco jsem pro vás připravil, ale je to trapné.“. Tímto u puberťáka vzbudíme
zvědavost. Další zásadou pro práci s náctiletými je jednat s nimi jak s dospělými,
osvědčeným prostředkem je humor. Přeměna z negativistického přístupu k pozitivní.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 42
Level princip - vyladit se na náladu klienta a hrát hudbu k jeho náladě. Postupně melodii
měnit na protipól. Zkusit se vžít do klienta, zkusit hrát hudbu k jeho náladě, postupně
měnit a sledovat změnu chování.
Dospělost: pro práci s touto věkovou kategorií je důležité otevřené a dospělé jednání
a motivace. Umět zaujmout a přesvědčit. Když se komunikuje a pracuje s dospělými, je
důležité mluvit dospěle, to platí už i v pubertě. Nastolení důvěry a otevřenosti.
Stáří: klient je pasivnějším příjemcem, aktivity muzikoterapeuta se zaměřují na poslech
hudby se seniory. Skupinová terapie je vhodnější. Žádoucí je také s lidmi hodně zpívat, což
zlepšuje kvalitu žití a podporuje schopnosti. Naučit například novou písničku. Důležité je,
že lidé díky terapii nejsou sami, mohou sdílet ve skupině své prožitky. Poslech hudby –
vhodná metoda pro seniory.
c) Hudební nástroje a literární doporučení - neděle
Matěji Lipskému se osvědčily nástroje americké společnosti REMO, jejichž výhodu
vidí především v dlouhé životnosti. U nástrojů je důležitá je stabilita, To znamená, aby se
byl nástroj stabilní, sítě si jej koordinovalo samo a nemuselo se na nic soustředit, kromě
hry. Dobré je mít velikou škálu hudebních nástrojů. A to od perkusí, djembe, nebo
například i vydlabaná tykev v lavoru s vodou – ta je výborná pro autisty, protože mají
hodně rádi vodu. Dalšími vhodnými nástroji jsou např. xylofony od firmy STUDIO 49,
 zvonkohry koshi , rotující vlny, gongy nebo i triangly, které milují autisti. Dobrá
manipulace je s irskými bubny, nebo tibetskými mísami.
Použijte nástroje, na které umíte hrát.
Použijte nástroje, na které se dá dobře a lehce zahrát.
Použijte nástroje, u kterých snesete, když je klient rozbije,
například u kytary jistit konec strun.
Dobré jsou i přírodní a běžně užívané věci požité jako nástroj,
například roura na elektřinu.
Matěj Lipský doporučil také účastníkům kurzu literární zdroje, které se
muzikoterapií zabývají. Notná část z nich je i podkladem této bakalářské práce. Upozornil
však na nově vycházející publikaci nakladatelství Grada - Terapie ve speciální pedagogice.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 43
Fokusované pozorování (konkrétní procesy a problémy, obsah, aktivity, zapojení
účastníků, postoje účastníků, kontext soc. pedagogiky)
2) Aktivity a hry
Fokusované pozorování se zaměřuje na konkrétní procesy a problémy obsah, aktivity,
zapojení účastníků, postoje účastníků, kontext soc. pedagogiky)
Hry:
Skupinová improvizace – klient je aktivní, sám se zapojuje, skupinová forma
terapie
Interpretace - hraje terapeut, klient poslouchá, rozbor duševního rozpoložení,
pozorování klienta, individuální i skupinová forma,
Kompozice – vhodnější pro skupinu, práce s nástroji,
Poslech hudby – klient je pasivní příjemce, vhodné pro seniory
Pátek
První improvizační aktivita
Každý si měl najít a vzít hudební nástroj, který mu je sympatický, či nějak blízký,
následovala desetiminutová improvizace hry na tyto nástroje. Všichni jsme hráli současně.
Již po pěti minutách hry se všech sedmnáct lidí sladilo v jeden rytmus, bez jakékoliv
domluvy. Účelem vyzkoušení si různých nástrojů při terapii je přijít na to, který nástroj
má na klienta účinek a jaký. Na závěr aktivity jsme se vyjadřovali, jak na nás nástroje
působili. Kupodivu byla velmi rozporuplná kytara, přestože mnoho účastníků po ní sáhlo,
jako po známém nástroji a hra na ni určoval pak rytmus i ostatním hráčům, mnoho
účastníků označilo kytaru jako cizorodý nástroj oproti ostatním, nezapadala jim do souhry
ostatních nástrojů.
Zrcadlení
Pantomimicky jsme rozepnuli pomyslný zip stanu a postavili se do kruhu a počínaje
Matějem Lipským jsme si pantomimicky stáhli dolů k sobě nebe. Každý s nebem chvíli
tančil a improvizoval, jak chtěl a všichni toho jedince napodobovali. Poté nebe předal
dalšímu a následovalo napodobování dotyčného. Vystřídali se všichni. Poté jsme nebe
vrátili zpět nahoru a zase za sebou zavřeli zip.
Tato aktivita nebyla pro mě moc příjemná. Byla zařazena na začátku kurzu, kde
jsem moc neznal ostatní účastníky, kteří mě náhle napodobovali a sledovali, což mi
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 44
nepřidávalo nijak na sebejistotě, nedokázal jsem se příliš uvolnit. Aktivitu bych zařadil
spíše po větším obeznámení s ostatními účastníky, například druhý den kurzu.
Dle dalšího komentáře terapeuta je velmi důležité u této techniky fáze s otevřením
a zavřením zipem. Je to spolupráce, kdy společně do něčeho vstupujeme a společně
ukončujeme. Při této technice zrcadlení s postiženými klienty je důležité dávat pozor, nebo
pozorovat, jak dlouho každý nebe má u sebe. Pokud klient nepředává dále a stále
improvizuje s nebem, například k němu přistoupit a nebe si vzít a předat dál. Velmi
důležité je dávat pozor a přizpůsobit se klientovi, aby při improvizacích mohl dělat to
stejné, například když je pohybově postižený.
Jako druhá technika zrcadlení byla opičí dráha: utvoří se dva zástupy, účastníci
chodí v zástupu jako vláček a tleskají podle prvního do rytmu. Čím je rytmus těžší, tím to
klient může klientů dělat větší problémy. Je vhodnější například pro náctileté.
Jako třetí technika zrcadlení byl lov. Lovec jede na koni na lov a celá vesnice v něj
doufá, že něco uloví a nakrmí je. Lovec loví a svůj úlovek doveze do vesnice a lidé jásají
a oslavují lovce. Celou scénku předvádí jeden klient a ostatní jej napodobují. Tato
technika je velmi dobrá, protože se klient vžije do děje. Je to velmi bezpečná terapie.
Všechny tyto techniky jsou podpořeny hudbou, kterou pouští muzikoterapeut pomocí rádia
a vybraných cd.
Interpretace – muzikoterapie dotekem
Vhodné pro individuální formu terapie. Vhodnější pro práci s malými dětmi. Byla
provedena ukázka. Muzikoterapeutem je připraven hudební podklad (přírodní rytmy), dítě
leží na podložce, muzikoterapeut využívá šátku, kterým se dotýká dítěte, hladí jej
prostřednictvím šátku (například na břichu či akupresurních bodech), nebo například
využívá zvonkohry shanti, se kterým terapeut mává a sklání se nad dítětem. Tato forma
terapie nemusí být vždy všem příjemná, u dospělého větší vnímání intimní zóny.
Sobota
Kompoziční hra na stroj času
Skupina byla opět rozdělena na dvě družstva. Úkolem každého bylo vymyslet
příběh o stroji času. K dispozici bylo veškeré vybavení herny a samozřejmě hudební
nástroje. Cílem bylo, aby protihráči uhodli, co je znázorňováno. Příběh byl doprovázen
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 45
hrou na hudební nástroje. Využívány byly 3-4 nástroje: kytara, jambee, irský buben triangl,
bongo či například rozříznutá tykev ve vodě. Využívaly se i tzv. „šamanské nástroje“,
prastaré nástroje od přírodních lidí, bubínky, chřestidla apod.
Kompoziční hra Krysař
Byli jsme různě rozmístěni po herně. Aktivita byla bez hudebního doprovodu.
Matěj Lipský udal melodii a k ní zvolil doprovodné slabiky (například lalala), šel kolem
libovolného účastníka, položil mu ruku na rameno a ten se k němu přidal, zvolil vlastní
slabiky (například nanana), stoupnul si za něj a v hadu pokračovali k dalšímu v místnosti.
Na konci vznikla kompozice nejrůznějších melodií a slabik, vznikly melodické až písňové
tóny. Aktivita byla velmi uvolňující.
Předávání příběhu - princip putující pohádky
Jeden začne vyprávět smyšlený příběh a dále předává štafetu dalšímu za pomoci
plyšové hračky nebo například také míčku. S putujícím předmětem se příběh rozvíjel.
K aktivitě se využívalo doprovodné hudby z CD.
Poslech hudby
Terapeut pouštěl videonahrávku, ve které hraje svému synovy na shanti, jednalo se
o ukázku způsobu, jakým lze za pomoci nástroje zaujmout pozornost dítěte a vzbudit
v něm zájem o danou věc.
Improvizační soutěž
Účastníci byli rozděleni do dvou družstev, jedno zůstalo uvnitř místnosti, druhé
zůstalo seřazené na chodbě. Členové družstev na chodbě chodili postupně do místnosti,
kde si našli místo na kterém zůstali a improvizovaně tančili, dokud nevešel do místnosti
i poslední člen družstva. Poté co byli všichni uvnitř, mělo družstvo, které zůstalo
v místnosti za úkol seřadit příchozí v pořadí, v jakém do místnosti vešli. Hra je vhodná pro
pubescenty a adolescenty.
Jaký jsem rodič
Účastníci se rozdělili do dvojic s rozdělením rolí rodič a dítě. Hrála hudba, úkolem bylo
vžít se do role dítěte a dělat co jsme chtěli. Když rodič cítil, že to jako dítě nemám dělat,
nebo že mi hrozí nebezpečí, naznačil to dítěti stiskem nebo položením ruky na rameno dítě.
Dvojice se následně v rolích vystřídala. Smyslem hry bylo uvědomit si volnost a také
zodpovědnost. Hra pro mladší děti, kdy je možné zapojit například i rodiče.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 46
Neděle - Závěrečné aktivity
Komunikace beze slov
Aktivita se odehrává za hudebního doprovodu. Velkou roli toaletní papíru
rozkutálel terapeut po místnosti, každý účastník si udělal vlastní značku (symbol),
v stanoveném časovém úsek 5 minut si měl každý vybrat, s kým bude komunikovat, ke
značce tohoto účastníka udělat šipku, a beze slov pouze za pomoci kreseb vést konverzaci.
Zajímavá a vhodná aktivita pro náctileté.
Můj žánr
Na papír si každý účastník nakreslil osu svého života a rozdělil na jednotlivé etapy,
kdy preferoval určitý hudební žánr, dané etapě a žánru přiřadil buďto plusovou pozici (nad
osou), či mínusovou pozici (pod osou). Žánr, který získal převahu plusového ohodnocení,
předznamenává směřování daného jedince. Výsledky os nebyly nijak předkládány ani
hodnoceny ostatními účastníky, jednalo se o sebezkušenostní cvičení.
3.4 Výsledky selektivního pozorování
V následující subkapitole bych rád shrnul konkrétní pozorované hodnoty jako je
prostředí, účastníci kurzu a také tematická náplň kurzu. Konkrétní vypozorované podklady
tvoří informační základnu pro zodpovězení stanovených hypotéz. Pozorování bylo přímé,
byl jsem jeho součástí a na základě dohody (kontraktu), který byl součástí kurzu, zde
uvádím skutečnosti v souladu s mlčenlivostí o konkrétních lidech či osobních a intimních
zkušenostech jednotlivců na kurzu.
Vybavenost prostředí a organizační zajištění kurzu hodnotím jako velmi kvalitní.
Nutno zdůraznit, že kurzem přednášel celý třídenní kurz jeden člověk. Co se týče
připravenosti obsahu, tam jsem si již nebyl zcela jist, pořadím některých aktivit, některé se
mi zdály být zařazeny příliš brzy, kdy jsme ještě jako skupina nebyli v příliš přímé
interakci, navazování sociálních vztahů bylo v začátcích.
Je možné, že se jednalo pouze o můj subjektivní pocit, protože jsem zde byl, kromě
terapeuta, jediným zástupcem mužského pohlaví. Na kurzu bylo celkem 17 účastníků
z Čech, Moravy ale také z Německa a Ukrajiny. Dalším pro mě trochu hendikepujícím
prvkem byl fakt, že některé účastnice se už znaly, z dřívějších muzikoterapeutických
kurzů, vytvořily vlastní komunikační buňku, do které již nebylo tak lehké proniknout.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 47
Překvapující pro mě byly také motivy k účasti, profesní zájem převažoval nad
osobním. I očekávání byla podle toho jiná, než jsem se domníval. Většina očekávala na
kurzu praktické ukázky a nabytí nových znalostí za účelem poznání terapie jako takové,
než že by očekávali terapii jako takovou. Vztahy byly ze začátku značně rozpačité, což se
již druhý den zlepšilo.
Kurz měl teoretickou a praktickou rovinu. Každý den probíhaly teoretické
přednášky a aktivity. Jednalo se o konkrétní techniky a hry, které jsou v muzikoterapii
praktikovány. Účast v těchto aktivitách byla dobrovolná. Jelikož se jednalo o zážitkový
kurz, a jeho náplň tak byla prezentována, všichni počítali s tím, že takovéto aktivity budou
součástí a nikdo neměl problém spolupracovat a přizpůsobit se programu. Velmi příjemné
bylo vyzkoušet si různé hudební nástroje, se kterými bych v běžném životě nepřišel do
styku, věřím, že stejnou zkušenost pocítili i ostatní.
Provázanost se sociální pedagogikou zde vidím velkou. Muzikoterapie je přínosná,
podpůrná metoda pro nejrůznější věkové kategorie, nemusí působit pouze jako pomoc, ale
také prevence. Zde je třeba spatřovat velký potenciál právě v hudbě, která vzbuzuje zájem
u jakékoliv mladé generace.
Podstatné je takovou cílovou skupinu zaujmout, což umožní dále na ni výchovně
působit a to nejen v rámci školní docházky ale právě i mimo ni, ve volném čase. Každý
sociální pedagog by měl být s tímto druhem terapie seznámen. Podle účastníků kurzu zde
zájem je, a takovýto druh neinvazivní a ne přímo psychoanalytické terapie je pro mnohé
jedince mnohem přijatelnější, než psychofarmaka a psychiatrická léčba.
Jednalo se o moji první zkušenost s muzikoterapií a mé přesvědčení o návštěvě
dalšího kurzu neztrácí na síle ani s přibývajícím časovým odstupem od kurzu. Z tohoto
důvodu nejsem schopný objektivně zhodnotit, zda kurz měl nějaké nedostatky či chyby.
Cenu za kurz považuji za adekvátní, z kurzu jsem v kontaktu s jednou účastnicí stejné
věkové kategorie, se kterou jsme se poněkud vydělovali ze skupiny, kde již účastnice měly
zkušenost s muzikoterapií v rámci profese, zatímco z nás ani jeden takovou zkušenost ani
takto zaměřené povolání neměl.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 48
Výzkumné šetření - potvrzení či vyvrácení výzkumných otázek
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 1
Muzikoterapeutický kurz navštěvují převážně účastníci středního, dospělého věku.
První otázka ohledně věku účastníků byla potvrzena. Dle této zkušenosti
z muzikoterapeutického kurzu a na základě dotazů na lektora navštěvují kurz spíše jedinci
ve věku 35 let a výše.
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 2
U účastníků kurzu dominuje v rámci volnočasových aktivit především pozitivní vztah
k hudbě.
Otázka o pozitivním vztahu účastníků k hudbě, než k jiným zájmovým aktivitám nabízí
kladnou odpověď. Někteří z nich se hudbě věnují v profesionálním životě, nebo považují
hudbu za důležitou hodnotu ve svém soukromém a profesním životě.
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 3
Účastníci kurzu vykazují po jeho absolvování lepší psychickou pohodu, než před jeho
započetím.
Absolvováním kurzu účastníci získají lepší psychickou pohodu, dá se říci až sekundárně.
Předpoklad, že kurz navštěvují z osobních důvodů, k řešení vlastních problémů, k nalezení
duševní pohody apod. je milný.
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 4
Účastníci kurzu jsou z hlediska pohlaví účastníků vyváženou sociální skupinou.
Odpověď na tuto otázku není kladná. Účastníky těchto kurzů jsou převážně ženy, muži
jsou menšinovou sociální skupinou.
VÝZKUMNÁ OTÁZKA Č. 5
Většina účastníků kurzu užívá, nebo by chtěla užívat muzikoterapii v rámci výhradně
svých zájmů a koníčků.
Většina účastníků nehodlá užívat ani nevyužívá muzikoterapii výhradně jako koníček či
volnočasový zájem, naopak u účastníků převažuje o muzikoterapii zájem profesní, někteří
účastníci již s muzikoterapií v praxi pracují či se na ni profesně orientovat chtějí.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 49
3.5 Rozhovor – metodika
Pro dotazování byl použit strukturovaný rozhovor s otevřenými, volnými otázkami.
Cílem bylo minimalizovat variaci otázek pro dotazovaného, držení se tématu a co nejmenší
zásah tazatele během rozhovoru. Dotazovaný je odborník na danou problematiku
muzikoterapie. Otázky byly vytvořeny s ohledem na zaměření bakalářské práce a již
publikované rozhovory s dotyčným, tak aby nedocházelo k opakování otázek.
Cílem rozhovoru bylo získat pravdivé odpovědi od respondenta, zjistit jeho vlastní
názory, pocity a stanoviska k tématu. Rozhovor byl proveden autorem bakalářské práce
prostřednictvím vlastních naformulovaných otázek. Důležitý je i způsob kladení otázek,
otázky by měly být jasné, citlivé, neutrální a otevřené.
Zároveň může samostatně navrhovat vztahy a souvislosti.
Podle Pattona (1990 cit. podle Hendl, 2008 s. 167) existuje v zásadě šest typů
otázek, které lze také situovat v čase (otázky zaměřené k minulosti, přítomnosti a
budoucnosti). Otázky vztahující se ke zkušenostem nebo chování se týkají zpovídané
osoby. Otázky vztahující se k názorům jsou zaměřené na porozumění kognitivním a
orientačním procesům jedince. Otázky vztahující se k pocitům, kde se jedná o otázky
k poznání citové reakce člověka na zkušenosti a prožitky. Otázky ke znalostem. Otázky
vztahující se k vnímání zjišťují, co dotazovaný viděl nebo slyšel. Otázky demografické a
kontextové se týkají identifikace jedince.
Matěj Lipský (muzikoterapeut, psycholog a speciální pedagog)
nar. 26. 3. 1976 v Praze
vystudoval speciální pedagogiku, psychologii a speciální pedagogiku na
Pedagogické fakultě UK v Praze
absolvoval psychoterapeutický výcvik typu SUR se zaměřením na arteterapii
s kapelou Negative Face nahrál alba Stín (2005) a The Garden of Wishes (2010)
hudební cena Anděl (2010) v kategorii Hard'n'Heavy
pracoval jako muzikoterapeut v DC Sulická při Thomayerově nemocnici, v
integrační MŠ Sulanského, v hloubětínském Paprsku a v soukromé praxi.
přednáší muzikoterapii na Univerzitě Karlově.
je spoluautorem knihy Základy muzikoterapie (Grada 2009)
působí jako předseda Muzikoterapeutické asociace České republiky
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 50
od roku 2011 je jednatelem Světové federace muzikoterapie (WFMT) za
Muzikoterapeutickou asociaci České republiky
Vnuk velikána českého filmu Lubomíra Lipského
Žije se svou partnerkou a spolu vychovávají dvě děti
Interview
1) Muzikoterapie je, řekl bych, celkem novodobá metoda, dospěl jste do stadia,
kdy si můžete říct, že jste dosáhl toho, co jste chtěl v tomto oboru vybudovat,
nebo je stále kam se posouvat?
Tak v prvé řádě to není moc novodobá metoda. O muzikoterapii se mluví buď
v souvislosti v padesátých letech minulého století už jakoby v poválečné době, kdy při
rekonvalescenci válečných veteránů hrála hudba. Zjišťovalo se, že vlastně působí rychle.
Taky to má padesát tisíc let historii, což se myslí až k těm přírodním národům a šamanům
a podobně. Takže to je jedna věc. A druhá věc je, že v Čechách ta historie jde do nějakých
sedmdesátých let minulého století.
Vždycky, abych správně odpověděl na tu otázku, vždycky je co zlepšovat a kam se
posunout dál. Myslím si, že muzikoterapie jako obor je neustále ve vývoji a přijde mi fajn,
že můžu říct, že jsem neustrnul a že je kde se zlepšovat a kde se učit.
2) Vystudoval jste na Pedagogické fakultě UK v Praze speciální pedagogiku,
máte doktorát z muzikoterapie při Katedře speciální pedagogiky UK v Praze.
Nyní jste předsedou Muzikoterapeutické asociace České republiky.
Jak byste zhodnotil cestu, kterou jste již ušel. Tvrdá práce a dřina, nebo jste
v tomto odvětví našel životní ideu, a šlo studium samo?
Doktorát mám, no zatím ho nemám. To znamená, já mám pouze jakoby teoretické
vzdělání, udělal jsem disertaci. Teď k té otázce. Je to zajímavé, ale já mám pocit, jakoby
k tomu byl člověk občas předurčen. A že je to tedy opravdu tvrdá dřina, ale na druhou
stranu se vždycky otevíraly jakoby dveře. To znamená, že když jsem se něčemu naučil
v rámci speciální pedagogiky, prošel jsem šesti semestry v rámci muzikoterapie a najednou
se otevřely další prostory, které jsem neznal. Takže jsem šel třeba potom do
psychoterapeutického výcviku a po výcviku se mi otevřely zase další prostory a takhle
mám pocit, že muzikoterapie je celoživotní vzdělávání. A ty věci, které jako že jsem teďka
předseda nějaký asociace a že jsem vybudoval nějaký vzdělání a že jsem měl zkoušku
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 51
doktorskou u zahraničního lektora, to jsou jenom takové okolnosti, že tady nic nebylo,
takže jsme se to snažili nějakým způsobem vytvořit. A proto, že jsme byli my právě jako ti
kreativní, tak proto jsme v těch funkcích. Ale ta první generace muzikoterapeutů, která
tady byla v těch sedmdesátých, osmdesátých letech udělala obrovský kus práce. Akorát to
byli převážně praktici. Nic nepublikovali a myslím, že to tak vyšumělo a oni šli jinou
cestou, než tou muzikoterapií. Tím pádem vznikl prostor pro nás mladý.
3) Když bych zadal rozmezí například 2 posledních let, stoupá žádanost
muzikoterapie? Či jaká je současná situace u nás?
Je to asi tak, že se o muzikoterapii díky zájmu médií se začíná víc a víc mluvit a víc
rodičů s postiženými lidmi, nebo postižených lidí se dozvídá vlastně o tomto oboru.
A zjišťují, že ta hudba může i pomáhat jinak než právě ty šamanský. Je za tím spousta
výzkumů a postupů. Mám pocit, nechci říct, že je bůh muzikoterapie, to už tu bylo, Ale
jako určitým způsobem mám pocit, že muzikoterapie začíná být respektovaná, že ji
respektují lékaři a vidí v tom smysl. I ministerstvo zdravotnictví má zájem na tom, aby
vznikla profesionální muzikoterapie a odešlo by se od šarlatánů a šamanů apod. A také mi
přijde, že to má svůj smysl.
4) Působíte v kapele Negative Face, což je metalová skupina. Prolíná se Vaše
působení v této kapele s muzikoterapií nějakým způsobem?
Vnitřně, spíš je to pro mě psychohygiena, protože když jsem pracoval třeba s těma
maličkými dětmi, byla ta hudba pro mě velice jemná a klidná. Tak ten protipól v té hard
and heavy co dělám s touto kapelou, mi přijde, že je to takové vypuštění energie, protože
když je člověk pořád v tom jednom, tak potom potřebuje ten druhý pól. Jinak poslední
deska Negative Face má text, který vychází z analytické psychoterapie a je to o muži, který
hledá svoji vnitřní ženu, a v tom si myslím, že to má blízko k muzikoterapii.
5) Zmínil jste se již dřív, že skupina Vám slouží jako psychohygiena. Ale opravdu
může muzikoterapeut muzikoterapií relaxovat? Máte i jiný druh relaxace?
Ano, já dělám kung-fu, takže vlastně sport, určitě rodina, a pak v současné době
dělám muzikoterapii jen okrajově, mám nové zaměstnání, takže v současné době právě
naopak tu muzikoterapii beru jako relaxaci. Předtím to bylo naopak, že jsem byl raději
v tichu.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 52
6) Kdybyste měl krátce popsat pocit, když stojíte na podiu s kapelou a hrajete
pro lidi, co se ve Vás odehrává?
Někdy tréma a někdy zase veliká radost, ale záleží s jakou kapelou a kde stojím,
nakolik jsem si v tom jistý a co umím. Na druhou stranu někdy, když je ten koncert jakoby
významný, tak ta tréma je spíš o tom, že se bojím, aby to všechno klaplo, ale náramně si to
užívám.
7) A jaké jsou Vaše pocity, když vidíte, že vaše spolupráce s klientem při sezeních
má úspěch?
Asi větší, než když jsem na tom pódiu. Já musím říct, že když se ta terapie daří,
a když dítě, které je němé začne mluvit, nebo dítě které nemůže hýbat rukou a začne s ní
hýbat, nebo klient, který je v nějaké úzkosti a přijdeme na to proč v ní je, a pak najednou
už tu úzkost nemá, tak to je pak pocit k nezaplacení. To je fakt krásný. Na druhou stranu
musím říct, že mám potom vždy pochybnost, zda je to tou terapií a mnou, nebo a to si
myslím spíš, že je to tím, že ten klient v rámci svého života dospěl do nějakého stadia, že
se zde sešli podmínky, že se zde posunul dál. A to je pak velká pokora před tou prací
a před tím člověkem, před ním samotným!
8) Spolupracujete s řadou zařízení, organizací i privátní klientelou. Jste velmi
vytížen. Převažuje privátní sféra nebo práce pro veřejný sektor, který
představují organizace a zařízení?
Tak v současné době samozřejmě ten veřejný sektor, protože jsem změnil
zaměstnání. Jsem ředitelem diagnostického ústavu sociální péče v Tloskově, který se bude
jmenovat teď Centrum sociálních služeb Tloskov. Předtím převažovala ta privátní praxe.
Ta práce mě nesmírně obohacovala v tom, že i když jsem nevěděl, jaký klient přijde
a v podstatě jsem řešil celou škálu od speciální pedagogiky přes rehabilitaci až po
psychoterapii. A to vše od dětí až po dospělé a to bylo úžasné.
9) Děláte různé typy muzikoterapeutických sezení, pro různorodou škálu
klientů. Dá se ale specifikovat pro koho vhodná není?
Já si myslím, že muzikoterapie má svoje kontraindikace a muzikoterapeut hodně
získá, když pozná, pro koho ta muzikoterapie vhodná není. Já moc nevěřím na ty obecné.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 53
Beru muzikogenní epilepsii, kdy hudba opakovaně vyvolává epileptické záchvaty, takže je
to vlastně nežádoucí, jinak ty další posuzuji vlastně individuálně. Například, když se ke
mně dostane muzikant, který sem přijde po nějakém poranění a je pro něj strašně těžký se
s tím jakoby smířit a ta hudba mu způsobuje stále větší a větší trauma. Tam si myslím, že
pomůže potom daleko rychleji a lépe jiná terapie. Nebo když je někomu špatně u té terapie
u něčeho opakovaně, tak je dobrý potom probrat, proč to vzniklo, a buď se toho dobereme,
nebo ne, ale pak ho tam nebudu pořád vracet třeba. No abych to tedy řekl, jsou spíše
individuální kontraindikace. Taky může být klient jiným muzikoterapeutem, doufám, že ne
nikdy mnou natolik zraněný špatně vedenou muzikoterapií, že už v muzikoterapii nikdy
nezíská důvěru. Je dobré to vždycky včas odhalit. A také samozřejmě, když zjistím, že
nějaká jiná technika, metoda může tomu člověku pomoct, než muzikoterapie, tak je
vždycky zbytečný tu muzikoterapii dělat.
10)Hodně se věnujete terapii dětí. Jsou skupinou, kde je potřeba muzikoterapie
větší, nebo čím to je?
Je to asi tím, že prostě v rámci studií psychologie jsem se vyprofiloval jako dětský
psycholog a tím, že jsem začal dělat muzikoterapii, tak ta klientela nějakým způsobem i ty
kontakty, které jsem měl, tak ke mně přicházela především jakoby z dětské populace. Ale
já jsem dělal vlastně napříč celým spektrem lidského bytí, ale je pravda, že jsem v poslední
době měl nejvíce dětí.
11)Můžete mi krátce odpovědět, co si představíte, když se řekne: „vliv hudby na
vývoj člověka“?
To je moc hezky řečeno. Buď si to můžeme představit v tom historickém, kdy ta
hudba sehrávala nejrůznější roli, ať to bylo vyrovnání se s nástrahami života, nemocemi
apod. A pak si to můžeme představit v takovém tom, kdy jsme se narodili my, a hudba nás
provází životem a zpětně nás ta hudba může vrátit vývojově do období života, když to
potřebujeme třeba z hlediska psychoterapie. No a taky si můžeme představit třeba
Suzukiho metodu, kde říká, že hudbě se může naučit každý, stejně jako lidskému jazyku
a jde jen o to, jestli je dostatečně obklopen těmi hudebními vlivy. A když se tomu navykne,
pak z něho může být třeba i šikovný muzikant.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 54
12)Muzikoterapie jistě velmi úzce spolupracuje s oborem a speciální pedagogiky
(autističtí, mentálně postižení klienti apod.). Můžete však krátce popsat, zda je
přínosem, nebo zda může najít své uplatnění v oboru sociální pedagogiky?
Určitě, sociální pedagogika, tedy vychovatelství, pokud tomu správně rozumím. Já
si myslím, že tam jsou dvě cesty. První cesta je, že sociální pedagog neboli vychovatel
v rámci svojí praxe, třeba v ústavu sociální péče, v rámci toho úvazku, začne dělat takovou
jakoby podpůrnou muzikoterapii s klienty, který zná, to si myslím, že může hodně získat.
Ale samotné vzdělání sociální pedagoga k tomu jakoby nestačí, je potřeba nějaká
rekvalifikace a to buď formou nějakého psychoterapeutického výcviku, nebo nějakého
vzdělávání se v muzikoterapii a podpory supervizí. Ale přijde mi to moc dobrý.
13)Jak byste zhodnotil současný životní styl mládeže (náctiletých 13-19)?
Já mám pocit, že v současné době s tímto věkem hodně souvisí mobilní telefony,
značky, firmy, počítačové hry. Všechny tyhle aspekty ovlivňují jakoby sounáležitosti ke
skupinám. Vzpomínám si na jednoho chlapce, teenagera, který byl nešťastný, protože jeho
rodiče neměli peníze. A on se nemohl ve škole nějakým způsobem bavit ani o hrách,
protože všichni se o nich bavili a on neměl doma ani počítač. On byl jako z toho pohledu
jakoby „socka“. Nakonec jsme to vyřešili tak, že on se spolužáků ptal, o čem ty hry jsou
a ti kluci mu to vyprávěli. Tak se dostal zpět vlastně do té klučičí party, ale říkal, že je
z toho nešťastný. V současné době jsou to sociální sítě. Lidé, děti tráví hodně času na
sociálních sítích. Přijde mi to trošku jakoby líto. Nechci to ale úplně globalizovat, jsou
pořád lidé, mládež co chodí do přírody a věnují se sportu a myslím si, že na to má velký
vliv právě rodina a také prostředí kde žijí, třeba právě i vychovatelé na to mají velký vliv.
14) Jakou roli podle vás hraje v životě teenagerů hudba?
Já si myslím, že velikou, pokud ten teenager nemá sluchové postižení
a neidentifikuje se s tou minoritní skupinou neslyšících, kteří si z toho dělají přednost. Tak
potom ta hudba je velice důležitá, je součástí identity, je součástí subkulturního
příslušenství a hudba provází člověka celým jeho životem a je součástí zábavy, je součástí
vyrovnávání se zármutkem. Výzkumy, které se objevují v Americe, například Daro,
stvrzují, že lidi si život bez hudby nedokážou vlastně ani představit.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 55
15)Jakým způsobem by mohla být muzikoterapie pro současnou mládež
přínosná. Co byste doporučoval?
To je zajímavá otázka. Já bych doporučoval muzikoterapeuticky působit
i preventivně a možná taky to, co decibely dělají se sluchem, to je jedna věc, která by
mohla být důležitá. A na druhou stranu sám o tom vím, sám poslouchám walkmana a hraji
metal. Takže možná bych nebyl ten pravý člověk, který by jim to měl sdělovat. Na druhou
stranu muzikoterapie taky vytváří prostor pro sdílení hudby bezpečně. To znamená, že
když někdo přinese svoji niterní hudbu, tak muzikoterapeut pohlídá, aby v té subkultuře, ve
které ten človíček je, nebo já nevím komunitě, aby svým způsobem nebyl poraněný, aby
mu to někdo nehanil. Takže to je taky možnost. Potom to jsou taky samozřejmě ty sociálně
patologické jevy, které ta muzikoterapie umí pěkně pomoci odstranit. Práce s lidmi
závislými na návykových látkách, s lidmi s poruchami chování a tak, což sem samozřejmě
spadá taky.
16)Jste jednatelem Světové federace muzikoterapie (WFMT) za
Muzikoterapeutickou asociaci České republiky. Je vývoj muzikoterapie ve
světě oproti našemu státu o krok dál, jak si jako Česká republika stojíme?
Já si myslím, že je o krok dál ve světě, ale ne úplně všude. Takhle se to nedá
globalizovat. Jsou země typu Norsko, Švédsko, Holandsko, Velká Británie, kde je ta
muzikoterapie na vysoké úrovni. V Rakousku jsou placená pojištění, je tam na to zákon.
Takže v tomhle jsou vepředu. Na druhou stranu bych nerad hanil českou muzikoterapii,
protože ti první muzikoterapeuti, kteří tady byli, tak dělali tak převratné věci, akorát o nich
nepsali a neví se o tom, takže myslíme, že ve světě je to dál právě tím, že to hodně lidí
popsalo a věnuje se tomu hodně lidí, že je tam vysokoškolské studium. V tomhle je to
daleko, ale v těch konkrétních aplikacích a s prací s klienty jsme byli na stejné úrovni se
světem a možná se k tomu teď i vracíme.
17)Řekl bych, že český národ oproti jiným národům a zemím světa je stále ještě
málo důvěřivý, co se týče nových metod a terapií. Čím myslíte, že to je? A
myslíte si, že se to srovná časem do jedné roviny?
Myslím si, že byl tady Clive Robbins zakladatel kreativní muzikoterapie a ten říkal,
že pokud chcete dostat muzikoterapii do zákona, tak musíte dostat hlavně muzikoterapii do
médií, aby se o ní vědělo. Já si myslím, že lidé jsou akorát málo informovaní. Ve chvíli
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 56
kdy máte málo informací, tak jste málo důvěřiví. A o tom to je. To se ale netýká jen
muzikoterapie, to se týká všeho. Ve chvíli co člověk dostane fundovaný kvalifikovaný
informace, které mu nějakým způsobem pomůžou nahlédnout na celou tu problematiku,
tak potom k tomu získává důvěru.
18)Myslíte si, že je v České republice vyvíjeno dost muzikoterapeutických aktivit
a že je o ně zájem?
Já si myslím, že v současné době ano, že jsme na tom třeba daleko lépe než na
Slovensku. Máme tady postgraduální vzdělávání v rámci celoživotního vzdělávání při
Univerzitě Karlově a při Technické Univerzitě v Liberci nebo při Palackého univerzitě
v Olomouci. Existují tady i soukromé školy, které se tomu věnují. Naopak bych řekl, že je
toho hodně a že ne všechno je kvalitní. Doporučoval bych, kdyby se někdo chtěl vydat
cestou muzikoterapie, tak ať se obrátí na lidi, kteří tím prošli a zjistí si reference, než se
někam upíše. Naopak mám pocit, že ten trh je teď hodně přesycený rádoby vzděláváním
a myslím si, že doba dozrála k tomu to ukotvit v zákoně.
19)V rozhovoru s Veronikou Andělovou v roce 2011 jste se zmínil o svém vlastním
modelu – Podpůrná vývojová muzikoterapie – SDMT, téma je součástí i vaší
dizertace, jak je to s knižním vydáním, je v plánu? V jak brzké době.
Ano, je to v plánu, akorát to oddaluji. Teď v červnu jsem měl odevzdávat rukopis
a nezvládám to, takže pokud to všechno klapne, tak to bude příští rok v červnu. A tady ta
metoda vlastně vychází z třinácti let mojí praxe a je opřená vlastně o něco ve stylu
kvalitativního výzkumu, prostě toho, co jsem tam vlastně dělal. A podpůrná vývojová
muzikoterapie se to jmenuje proto, protože jsem pracoval hlavně tedy s dětmi, kde jsme
hlavně podporovali muzikoterapií vývoj. Zároveň jsem ale pracoval i s dalšími cílovými
věkovými skupinami a zjistil jsem, že ty praktické věci a mechanismy, které ta
metodologie nabízí, jsou platné napříč celým lidským životem.
20)Dá se tento model nějak shrnout?
Dá se shrnout tak, že součástí toho modelu je, že neexistuje universální přístup,
který by platil na všechny a že vždycky musíme hledat, co pro daného člověka je to
nejdůležitější.
Děkuji za rozhovor
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 57
ZÁVĚR
„Obecně lze říci: muzikoterapii indikujeme a aplikujeme všude tam, kde je jí třeba,
kde ji vzhledem ke své profesi a zaměření můžeme použít a přitom nemáme žádná
omezení v jejím použití – jedině svou profesionální zdatnost, zkušenost a zodpovědnost.
Podstatná je ovšem míra našeho vzdělání a praxe v muzikoterapii. Rozhodně se nelze
domnívat, že je člověk muzikoterapeutem po absolvování několikahodinového semináře,
víkendového nebo týdenního kurzu! Tady lze apelovat pouze na osobnostní a morální
předpoklady adepta a na jeho vnitřní kázeň a etickou strukturu.“ (Holzer, 2011, s. 31)
Cílem práce bylo analyzovat a zhodnotit, zda může být muzikoterapie účinnou
sociálně výchovnou metodou pro mladistvé. Výsledkem je, že muzikoterapii lze účinně
aplikovat na kategorii mladistvých a mladých dospělých, a to na základě realizovaného
pozorování v kurzu muzikoterapie. Pozorování je doplněno o rozhovor
s muzikoterapeutem Matějem Lipským.
Zpracovávání teoretické části pro mě bylo stěžejní, co se týče provázání sociální
pedagogiky a muzikoterapie, ale teprve navštívení muzikoterapeutického kurzu mě
přesvědčilo o důležitosti a prospěšnosti této terapie. Třídenní kurz jsem absolvoval
v březnu 2013, kurz byl zaměřen na hudbu, její provázení celým životem, různé působení
na jedince, vlastní hudební aktivita, reakce jednotlivců na hudbu a následně využití hudby
v muzikoterapii, tedy v léčbě hudbou.
Nervozita na počátku kurzu se během třech dní strávených s účastnicemi kurzu,
(kurzu se zúčastnilo 16 žen a já jako jediný účastník mužského pohlaví), se změnila při
odjezdu na pocit zvláštní, nový a velmi hezký. Vše jsem se snažil přijímat bez předsudků,
což je jistě důležité pro každého, kdo se s novou terapií setkává. Kurz se skládal
z teoretických přednášek a praktických ukázek a aktivit pro zúčastněné. Tyto aktivity
záměrně vytvářely situace, v nichž docházelo k intenzivnímu prožívání,
a následné pedagogické práci s těmito prožitky, které popisuji v praktické části této
diplomové práci – pozorování.
Prožitkový a poznávací kurz tohoto typu mohu doporučit lidem z pedagogických
oborů: speciálním pedagogům, sociálním pracovníků, vychovatelům v domově mládeže,
velký přínos může mít muzikoterapie pro odborníky pracující s autistickými klienty.
Muzikoterapie je podpůrnou terapií a pro jedince může znamenat nalezení pozitiv
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 58
v nových aktivitách – nalezení nových kamarádů, seberealizace a sebereflexe, či dosažení
konkrétních stanovených cílů. Dle Matěje Lipského, který kurz vedl, nelze v muzikoterapii
stanovit obecný cíl.
Přínos pro mě měl také rozhovor s muzikoterapeutem Matějem Lipským, jehož
vstřícný a otevřený přístup byl pro mě velmi cenný. V rozhovoru, který je vedle
pozorování z kurzu součástí mého kvalitativního výzkumu se dotýkáme tématiky jak
osobních zkušeností, tak i názoru muzikoterapeuta na prosazování muzikoterapie u dětí
a mládeže. Spojíme-li fakt, že převážně starší děti se věnují intenzivně poslechu hudby
a přitom na ně nejsou směřovány nábory do volnočasových kroužků, nabízí se zde
otevřené pole působnosti například právě pro muzikoterapeutické aktivity.
Pro tuto věkovou kategorii je důležité umět zaujmout, nabídnout výchovný
prožitek, který rozvíjí pozitivní vlastnosti a vnímání jednotlivce. Zážitkové kurzy – jsou
jednou z forem, která přichází při aplikování muzikoterapie do úvahy. Je možné vřadit
muzikoterapeutické aktivity i do běžného režimu výchovných či diagnostických zařízení.
Aktivity jsou vhodné jak pro skupiny, tak pro jednotlivce. V současné chvíli existuje jak
dostatečné množství odborné literatury, tak i vzdělávací systém a to jak v podobě
komerčních kurzů tak i doplňující součást pedagogických programů na vysokých školách
(například: Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzita Karlova v Praze).
Aktivity muzikoterapeutů jsou zaštítěny Muzikoterapeutickou asociací ČR. Pro
vstup do asociace není třeba být profesionálním muzikoterapeutem, je však potřeba mít
garanci alespoň dvou členů, takzvanou záruku. Výhodou je, že jelikož pořád vzniká
v muzikoterapii něco nového, jako člen může být jedinec aktivní součástí. Asociace pořádá
třikrát ročně nejrůznější setkání, kterých se lze také účastnit.
Musím říct, že velmi zvažuji, že i po odevzdání bakalářské práce, navštívím další
kurz a budu muzikoterapií dále rozšiřovat svoje obzory. V nejbližší době se bude konat
v Praze Mezinárodní konference expresivních terapií, zaměřená nejen na muzikoterapii ale
také na dramaterapii, arteterapii či taneční a pohybové terapie.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 59
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BENÍČKOVÁ, Marie. Muzikoterapie a specifické poruchy učení. Vyd. 1. Praha: Grada,
2011. 155 s. ISBN 978-80-247-3520-7.
BOCAN, Miroslav. Děti v ringu dnešního světa: hodnotové orientace dětí ve věku 6 až 15
let [online]. 1.vyd. Praha: Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy, 2012, 98 s. ISBN 978-80-87449-24-0. Dostupné z:
http://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/KA1-
vyzkumy/web_pdf__Deti_v_ringu_dnesniho_sveta_.pdf
GARFIELD, Laeh Maggie. Léčení zvukem. Praha: Talpress, 1997, 213 s.
ISBN 80-7197-091-3.
HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 173 s. ISBN
80-7178-927-5.
HOLZER, Lubomír. Úvod do celostní muzikoterapie [online] Olomouc, 2011. [cit. 2013-
03-16]. Pdf dokument, 31 s. Dostupné z: http://willik.tym.cz/ke_stazeni/popis-celostnimuzikoterapie.
pdf.
JANIŠ, Kamil. Úvod do problematiky volného času. 1.vyd. Opava: Slezská univerzita v
Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav pedagogických a psychologických věd, 2009, 61 s.
ISBN 978-80-7248-530-7.
KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha:
Grada, 2009, 295 s. ISBN 978-80-247-2846-9.
KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008, 215 s. ISBN 978-
80-7367-383-3.
LINKA, Arne. Kapitoly z muzikoterapie. Rosice u Brna: Gloria, 1997, 155 s., [4] s. il. na
příl. ISBN 80-901834-4-1.
MÁTEJOVÁ, Zlatica a Silvestr MAŠURA. Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej
pedagogike. 1.vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1992, 202 s. ISBN
80-08-00315-4.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 60
MÁTEJOVÁ, Zlatica. Základy teórie a praxe muzikoterapie. 1.vyd. Bratislava: Univerzita
Komenského, 1991, 138 s. ISBN 80-223-0401-8.
Muzikoterapie: léčivá síla hudby. Bratislava: Eko-konzult, 2005, 194 s. ISBN 80-8079-
044-2.
Muzikoterapie [online]. Matěj Lipský © 2007-2011. [cit. 2013-03-15]. Dostupné z:
http://www.muzikoterapie.cz/kurzy-a-vycviky/muzikoterapie-a-cesta-zivotem
Národní institut dětí a mládeže: Klíče pro život [online]. [b.d.]. [cit. 2013-03-15]. Dostupné
z: http://www.nidm.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro-zivot/
NĚMEC, Jiří. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující
pedagogické studium. Brno: Paido, 2002, 119 s. ISBN 8073150123.
PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času: [teorie, praxe a perspektivy výchovy mimo
vyučování a zařízení volného času]. 3., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2002, 231 s. ISBN 80-
7178-711-6.
SPOUSTA, Vladimír et al. Metody a formy výchovy ve volném čase: kultura a umění ve
výchově. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998, 82 s. ISBN 80-210-1275-7.
SÝKORA, Jan. Zážitkové kurzy jako nástroj pedagoga volného času. Hradec Králové:
Gaudeamus, 2006, 59 s. ISBN 80-7041-380-8.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální
práci a klinické praxi. Praha: Portál, 2011, 246 s. ISBN 978-80-7367-928-6.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I: dětství a dospívání. Praha: Karolinum,
2005, 467 s. ISBN 80-246-0956-8.
ZELEIOVÁ, Jaroslava. Muzikoterapie: východiska, koncepty, principy a praxe. Praha:
Portál, 2007, 254 s. ISBN 978-80-7367-237-9.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 61
SEZNAM TABULEK
Tab. 1 Věkové zvláštnosti 11-15 let .................................................................................... 25
Tab. 2 Věkové zvláštnosti 15-18 let .................................................................................... 25
Tab. 3 Zjištění u volnočasových aktivit dětí 6-15 let .......................................................... 28
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií Brno 62
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 Osvědčení o absolvování kurzu
Příloha č. 2 Foto č. 1 zachycující prostředí kurzu
Příloha č. 3 Foto č. 2 Zvonkohra využívaná na kurzu
Příloha č. 4 Exotické hudební nástroje využívané na kurzu
Djembe (Zdroj: http.://www.muzicus.cz)
Irský buben (Zdroj: http://www.klaviry.eu)
Zvonkohra Shanti (Zdroj: http://www.muzikohrani.cz)
Perkuse (Zdroj: http://www.jedlickamusic.cz)

 

Novinky

Informace pro návštěvníky

05.11.2014 14:01
Informujte Vaše návštěvníky co možná nejčastěji o novinkách a akcích na Vašem webu. Aby se...

Webová prezentace byla spuštěna

05.11.2014 14:00
Dnes byla spuštěna naše nová webová prezentace. V tomto článku popište, proč jste spustili novou...